Jméno Žahour sice řadí jazykovědci k odvozeným z lidských vlastností, bohužel však nikam nenapsali, jakých.  Pravda je, že jako příjmení nejsou Žahourovi zcela neobvyklí. Ale vysvětlení, že tuto borůvkovou (na Slovensku by řekli čučoriedkovou) kaši Jihočeši vařili v kuchyni zemanského rodu Žahourů a tak se dostala pod jejich jménem mezi recepty, je romanticky falešná. První zprávy o žahouru (původně „žahúru“) jsou sice z Jindřichohradecka už ze šestnáctého století.  Místní Bílá paní, proslulá svou sladkou kaší, nemá s žahourem nic společného.  My ho rádi jíme jako blbouny se žahourem, tedy coby kynuté knedlíky s borůvkovou omáčkou.

V lidové kuchyni nejprve svařili vodu s medem a do toho vsypali borůvky. Kaší polévali kváskové blbouny z krupice, případně smažené lívance, nebo pečené vdolky. Doplňujeme, že jméno pro rozvařené a oslazené borůvky s máslem je „švanda“ a někde též „merenda“. A jak je tomu s blbouny?

Blboun nevyhynul

Tomuto tvrzení asi dáme zapravdu všichni a ani nemusíme vědět, že toto jméno nosil pták Dronte mauricijský (Raptus cucullatus) jinak též Dodo. Podobu tohoto ošklivého nelétavého opeřence nám přibližují už jen obrázky.  Kde je ten pták? Lidi ho snědli! Víme, že nevyhynul zcela. Příslovečná srážka s blbcem je strašná událost (známe jich každý dost) a nemáme na mysli ty popisované v našimi prababičkami oblíbeném Domácím lékaři MUDr. Šimsy v kapitole Blbost a slabomyslnost. Blbouny je však možné též milovat. A je nás takových spousta. Na mysli máme vařené moučníky čili knedlíky, jež se správně česky jmenují „šišky“ a na Moravě se jim říkali „pěry“. Polité žahourem představují kulinární báseň, navíc rychlou a jednoduchou.

Žahour na tři způsoby

Protože žahour je vlastně ovocný rozvar, dalo by se říct, že je jedno, co za ovoce vlastně rozvaříme. Není tomu tak. Žahour prostě musí být z borůvek. S přimhouřením oka lze asi tolerovat i jahodový žahour. Na pohled borůvkám podobná, ale chuťově jiná a krajově také občas zvaná žahourem je omáčka ze zralých plodů černého bezu. (O překvapivě chutném kvašeném sirupu z bezinek píšeme ZDE.)  Oblibu získal bezový žahour hlavně ve slezské kuchyni, kde také dostal osobité jméno – „chebzinková bryja“. Pokud jde o výrobu, kuchařská technologie je u borůvek a jahod stejná. Bezinky vaříme déle, abychom neutralizovali ty složky v nich, které ze sirupu odstraníme kvašením.

Borůvkový žahour

Na jihočeský žahour budeme potřebovat borůvky, lžíci másla, dvě lžíce smetany (stačí mléko a nebo i voda), cukr, skořici, lžičku škrobu a strouhaný perník. Přítomnost  perníku je dokladem starobylosti receptu, protože dříve byl přirozenou součástí zásob ve spížírně, když se s ním zahušťovalo a případně sladilo kdeco, náplně, omáčky i se ochucovalo maso.

Z jahod

Na jahodový žahour, který ale přísně vzato správně žahourem není, použijeme jahody, jednu lžíci másla, čtvrt litru smetany, tři lžíce cukru, citronovou kůru a lžičku škrobu. V žahouru žahouru, čili borůvkovém, i v žahouru jahodovém, můžeme na zahuštění místo škrobu použít lžičku vanilkového pudinku. Citronovou kůru ocení ten, kdo má v jahodách rád kyselejší tón. V borůvkách je totiž sám od sebe.

Borůvky i jahody vaříme krátce

Borůvky jen na cedníku opereme pod tekoucí vodou, jahody překrájíme na menší kousky. Přidáme mléko nebo vodu, zasypeme cukrem a trochu rozvaříme. Je lepší, pokud se nebudeme snažit o nějakou hladkou omáčku, nemluvě o tom, že zdlouhavým vařením bychom zmenšili množství toho zdravého, co nám příroda v drobném ovoci nabízí. Přidáme podle receptů skořici a citronovou kůru a zahustíme buď škrobem nebo perníkem.

Hrrr na blbouny se žahourem!

Na blbouny se žahourem potřebujeme blbouny nejblbější. Uděláme tedy neplněné koule na pohled těžké, ale ve skutečnosti nadýchané. Uvaříme je z půl kilogramu hrubé mouky zadělaného vodou a vypracovaného se špetkou soli, jedním žloutkem a půl kostkou droždí. Jistý rozdíl proti kynutým ovocným knedlíkům (recept na ně i na ovocné pumy z bramborového či tvarohového těsta najdete ZDE) je v druhu mouky, v absenci cukru a v tom, že použijeme vodu, protože blbouny tak budou kypřejší. Těsto by mělo být tužší a nemělo by překynout. Ideální je vařit blbouny v páře. Pokud je házíme do vroucí vody, hned je opatrně odlepíme ode dna a vaříme asi deset minut, ne déle, aby se nezdrcly. Ze stejného důvodu je ihned po vyjmutí roztrhneme dvěma vidličkami, aby z nich vyšla pára.

Opakování toho, co stejně víte

Pro úplnost dodáváme, že za blbouny někde mylně označují knedlíky plněné, a to povidly, a žahourem nazývají někde i švestkový rozvar. K technice vaření našich blbounů dodáváme, že z hotového vykynutého těsta vyváleného asi na centimetr síly vykrájíme obrácenou sklenicí kousky, z kterých blbouny zformujeme. Necháme opět trochu nakynout. V hrnci by vroucí voda měla dosahovat nejméně osm centimetrů ode dna, protože blbouny značně objemově nabudou. Musí plavat a mít kolem sebe prostor. Raději vaříme nadvakrát. Podáváme ihned, mastíme máslem, přeléváme žahourem a kdo chce, může doplnit lžící smetany nebo strouhaným tvarohem. Blbouny se žahourem jako hlavní jídlo nebo teplý moučník představují vícesmyslový zážitek, protože dobře vypadají, voní i chutnají.