Snad každý v dětství skládal obrázky z kamínků, a kdo by to chtěl popřít, nejspíš si své období nevinnosti pořádně nepamatuje. My si uděláme mozaikový květináč. Mozaika je zřejmě jen o málo mladší než civilizované lidstvo. Znali ji v Sumeru i staří Egypťané. Dokonalost jí dali v Řecku, kde ji skládali z kamenů stejné asi centimetrové velikosti řezaných do čtverců a trojúhelníků. Tato tesarae (kostičková) technika se dál rozvinula v Říši římské. Nejen v hlavním městě, ale ve všech svých provincích mozaikou (opus musivum) Římané osazovali podlahy a vytvářeli z ní nástěnné obrazy.

(2011)  ***  Způsob vytváření mozaikového dekoru byl dvojí: buď na dvě až tři vrstvy připraveného čerstvého podkladu skládali obraz – ale jen tolik, kolik stačili udělat za jeden den, nebo na definitivní místo ukládali „panely“ s již hotovými částmi mozaiky. Křesťané pak začali mramor osekávat do oblých tvarů. Užívalo se i keramika a sklo. Materiál ovšem může být nejroztodivnější: je třeba říct, že i když to zní divně, k mozaikám se počítají i obrazy z peří, které vytvářely indiánské kultury v předkolumbovském Mexiku.

 Tajemství byzantských svatozáří

Doslova vpravdě zářivých vrcholů dosáhla mozaiková tvorba v Byzanci. Mistři tohoto uměleckého řemesla vytvářeli své mystické obrazy vyjevených svatých ze sekaného skla s barevnými glazurami. Pozoruhodné jsou aureoly světců, které kolem jejich hlav skutečně září: rubová část skleněného střepu totiž byla všelijak zvrásněna a podložena zlatou fólií, takže dopadající světlo se lámalo, blyštělo a zářilo. Od toho byl už jen krůček k benátské mozaice používajících i perel a florentské mozaice z leštěných polodrahokamů, které se používaly v intarziích ke zdobení nábytku.

„Kamínky“ kolem nás

Mozaiky jsou svébytným uměleckým dílem, ale můžeme je uplatnit jako dekorační prvek na celé řadě běžných užitkových předmětů. Tak například obalové nádoby na kořenáč s květinou může být povrchově upraven všelijak, nejčastější je u keramických glazura. Většina jinak praktických obalových nádob z plastu je barevně tak ohavná, že i nepovedený mozaikový převlek od začátečníka bude lepší, než co bylo. Jenže proč by se nám neměla mozaika povést? Jsme přece šikovní!

Co budeme potřebovat

Jako začátečníci nebudeme čarovat se starými obkládačkami či rozbitými talíři. Použijeme keramické kostičky, které dostaneme v prodejnách výtvarných potřeb nebo hobby marketech – pro začátek nám budou stačit dvě až tři barvy. Dostaneme tam i speciální lepidlo, případně i spárovací hmotu. K lepení ovšem můžeme použít i jiná lepidla, která nereagují po vytvrzení s vodou, třeba montážní a nebo „tekuté hřebíky“.

Jak na to

Podle konzistence lepidla budeme lepit na plochu nebo bodově…, a nebude to tak snadné, protože květináč je oblý a ještě se směrem ke dnu zpravidla zužuje, takže se budeme muset obrnit zvýšenou mírou trpělivosti. K umístění jednotlivých „kamenů“ které by se neměly dotýkat, ale zachovávat pravidelný asi milimetrový odstup, použijeme pinzetu. Postupujeme od obvodu horního okraje. Pokud nám práce dobře půjde a naše troufalost vzroste, můžeme zkusit různá vinutí mozaikových linií a nebo do plochy zabudovat třeba oblázky – to ve výsledku vypadá velmi dobře.

Každý květináč bude originál

Když lepidlo pořádně vyschne, rozmícháme spárovací hmotu do kašovité konzistence a špachtlí vetřeme do mezer. Hmota rychle schne. Použít můžeme jakoukoliv spárovací hmotu na obkládačky které dnes existují v nepřeberném množství barevných tónů, ale také třeba obyčejný cement. Po nanesení setřeme povrch nádoby vlhkou houbou, ale uděláme to opatrně, abychom hmotu z mezer mezi jednotlivými kameny nevytřeli. V podstatě stejný postup použijeme také v dalších realizacích – dokonce i v exteriéru (ZDE). Suchý vyleštěný povrch můžeme (ale nemusíme) přetřít nebo nastříkat bezbarvým lakem.

Text a foto NAŠE HOBBY