U brněnských Jezuitů zachraňují baroko čeští a němečtí studenti, budoucí zruční restaurátoři. A to nejen barokní lavice, protože kostelní mobiliář je mnohem rozmanitější. Jen letos mu věnují čtrnáct tisíc hodin práce. Využívají vstřícného postoje svých škol a možností evropského unijního programu Erasmus. To je dobrá zpráva, kterou přinášíme. Ta další je o mariánském kostele, kde se to všechno děje, a v nadsázce se zmíníme  i o možném užiti brněnské mluvy anóbrž hantecu.

Řezbování nového křídla pro andílka.

Brněnskou katedrálu svatých Petra a Pavla na Petrově pozná na tutu každý podle ražby na desetikoruně. Když někdo z Brna mluví v bedně a není za ním Špilas (čti hrad Špilberk), trčí mu za zády věže petrovského chrámu. Ale kostelů je tam hafo – třeba kapucínů s mumiemi ctnostných mnichů i zhýralého barona Trencka, nebo augustiniánů, kde na klášterní zahrádce pěstoval hrachor jeden z otců genetiky Jan Řehoř Mendel. Na kostele svatého Jakuba z ostění okna věže vystrkuje kamenný človíček holou prdelku právě na Petrov. A taky jezuitský kirch Nanebevzetí Panny Marie má svého slavného nebožtíka. Je jím původem z Gliwice páter Martin Středa, který se jako katecheta stal jednou z legend obrany města roku 1645. To Brno oblehli Švédové. Ti opravdoví, geografičtí, protože v hantecu jsou Švédy Pražáci!

Něco o jezuitském kostelu

Kostel začal žebravý řád Jezuitů stavět roku 1598, a byli rychlí, hotov byl za čtyři roky. Souvisela s ním kolej. Studovali zde Balbín a Dobrovský, svěcení přijal Jan Sarkander. Monumentální kolej byla zbořena na počátku dvacátého století a za druhé světové války bombardování kostel váženě poškodilo. Pozoruhodný je zdejší zachovaný barokní mobiliář. Slouží prakticky nepřetržitě už více než 270 let a odborníci tvrdí, že je unikátním dokladem úrovně uměleckého řemesla osmnáctého století na Moravě.

Jedinečný projekt

Studenti i pedagogové na mobiliáři odpracují tento rok více než 14 tisíc hodin.

Znalec ocení, že restaurovat umělecké řemeslo je minimálně stejně náročné, jako „čisté“ výtvarné umění. Jde totiž o užití často velmi specifických řemeslných dovednosti, které provází interdisciplinární téměř vědeckovýzkumná činnost odhalující příběh zkoumaného předmětu. Kolem kostelního mobiliáře od jezuitů vznikl významný společný projekt brněnské Vyšší školy umění a designu a mnichovského Goering Institutu. Studenti oboru restaurování nábytku z obou škol spolu s pedagogy provedli nejdřív nejmodernějšími technologiemi restaurátorský průzkum. Zjistili, že si na nábytku značně dlouho pochutnávali houby i červotoči. Proto prvním krokem bylo ošetření jednotlivých kusů aerosolem a také gama zářením, které by mělo nechtěné hosty bezpečně zabít. Některé kusy převezli do školních restaurátorských ateliérů. Protože se během staletí tu a tam něco urazilo a jinde zase odřelo, budou tady studenti odstraňovat nejdřív pozůstatky předchozích často neodborných oprav a přemaleb, doplňovat chybějící prvky a retušovat polychromii a zlacení. Restaurátorské hemžení přineslo zatím kněžím sice provozní komplikace, ale na výsledek se těší, protože se mobiliáři dostává odborné péče, kterou by sami těžko zorganizovali. A součástí akce je do konce roku 2016 i rekonstrukce fresek a podlahy v zakristii.

Kolik to všechno bude stát

Hodnota práce je téměř čtyři sta tisíc eur, tedy asi 10 milionů korun. A to je částka, kterou jen letos odvedou čeští a němečtí studenti i pedagogové při restaurování mobiliáře z poloviny 18. století. Jedinečnou mezinárodní spolupráci obou škol podpořilo skoro jedním a půl milionem korun německé ministerstvo kultury a podobnou částkou evropský program Erasmus. K nezaplacení ovšem je unikátní zkušenost, kterou studenti z obou zemí získají z práce na tak rozsáhlém a navíc mezinárodním projektu. Je dvouletý a Němci v Brně pracují ve čtyřech čtrnáctidenních etapách. Kdo ví, kdy se zase ve své praxi budou moct tak velkého a mezinárodního projektu zúčastnit.

Co tahle prubnót hantec?

Studenti mohou porovnávat, jakým způsobem pracují zahraniční kolegové. Na snímu vidíme odstraňování nevhodných zásahů na zlacené dřevořezbě.

Napadá nás, že dorozumívacím jazykem studentů zapojených do projektu by mohl být brněnský hantec. Tato originální mluva totiž vznikla z hanáckého nářečí a slov brněnské němčiny, která má stejně daleko k Vídni jako k Berlínu. Později nasákla výrazy z jidiš a z rómštiny. A prý i z maďarštiny a italštiny. Zábavné na hantecu je, jak rychle se obměňuje, polyká nová slova a stará vyplivuje. S nadsázkou je proto každý jeho slovník ve chvíli, kdy spatří světlo světa, již zastaralý. To by ovšem zřejmě bylo na překážku jeho zavedení jako mezinárodní řeči v Evropské unii, které by ušetřilo za překlady do tolika jazyků. Škoda. Ale bylo by to, kemo,  betálné. Jak ne rovnó špica!