Následující text dokumentuje známé pravidlo, že všechno souvisí se vším, protože zlatý sirup (Golden syrup, Goldsaft) přidáme do osvěžující zázvorové limonády (switchel) a také je součástí skandinávských perníčků, což je další klon perníků, které Naše hobby umí a také může doporučit.
Takže začneme od zlatého sirupu. Ne proto, že by byla jeho výroba nějak složitá, ale proto, že všechny jeho přednosti se rozvinou až po čase, takže je dobré si ho připravit do zásoby.
Co je Zlatý sirup
Zlatý sirup nemá bůh ví jak starý rodný list. Objevil se teprve na sklonku devatenáctého století jako vedlejší produkt při výrobě třtinového cukru. Logicky se proto rozšíření dočkal hlavně v kuchyních největší koloniální mocnosti s nejrozsáhlejšími plantážemi třtiny na světě. Angličané ho tak začali v kuchyni používat místo medu, melasy anebo amerického javorového sirupu. Kde se k bohaté snídani vedle tradičních vejcí na slanině a ovesných vloček podávaly puding nebo palačinky, nesměl chybět ani Golden Syrup na jejich polití. Němci k obdobným účelům používají Goldsaft. Na druhém konci světa Číňané s podobným zlatým sirupem připravují náplň některých koláčků Yue Ping (mooncake) neoddělitelných od Podzimních svátků úplňku.
Výroba sirupu
Potřebovat budeme půl kila cukru. Správně by měl být třtinový, ale můžeme použít i hnědý nerafinovaný (a úplně v nejhorším prostě bílý cukr) – ale to už je trochu za čárou. Dále dvě kolečka citronu a 350 ml vody. Nejdřív z decky vody a sto gramů cukru vyrobíme karamel, což bude „nejsložitější“ , protože karamel se rád spálí. Stačí mu na to velmi málo času. Rozmíchejte cukr a nechte bublat, vzniklá tekutina bude zvolna zlátnout. Asi během dvou minut bude karamel hotový, tak ho stáhněte z plamene, dosypte zbytek cukru, zamíchejte a dolijte připravenou vodu. Promíchejte. Přidejte dvě kolečka citronu, který jsme samozřejmě předem dobře vydrhli. V další fázi nastavíme nejmenší plamen a zvolna vaříme ještě dvacet minut. Hotový sirup slijeme do vypařených skleniček. Můžeme ho zavařit, anebo ho necháme zrát v ledničce. Vypadá báječně, leč spěchat netřeba – použít ho sice lze hned, dokonalý ale bude asi za měsíc.
Nově objevená stará věc – Switchel
Velký návrat, který u dietologů, ale hlavně u nás s chlupatými jazýčky prožívají kvašené potraviny jako bychom v NH předpověděli. Zmiňme jen kvašené ovesné kaše k snídani nebo kdykoliv jindy (ZDE). I zázvor, jenž je základem osvěžujícího nápoje, jsme představili už dávno – mimo jiné ZDE. A protože i limonáda, aby zaujala, musí mít dnes příběh nebo alespoň trochu exotický rodokmen, píše se, že switchel vymysleli farmáři na plantážích v tropických koloniích a teprve odsud se dostal do staré dobré Anglie. Mají ho tam spojený s horkým létem a ženci, nebo spíš hrabáním prosušeného sena. Switchel (nebo také haymaker’s punch) hasil žízeň, povzbuzoval unavené svaly a dokonce prý posiloval imunitní systém.
Přirozený energetický nápoj
Co si budeme vykládat: je to v podstatě zázvorová limonáda. My si už troufli i na zázvorové pivo jak píšeme ZDE. Příznivci tohoto pití se zapřísahají jeho protizánětlivými vlastnostmi a plněním detoxikačních úloh. Všimněme si v této souvislosti, co umí jablečný ocet – pomáhá tělu v příjmu vitamínů a minerálů a stabilizuje hladinu cukru v krvi. Fakt je, že sklenice, kterou si připravíte večer, vás ráno celkem dobře nakopne, anebo pitá v horkém dni bezpečně osvěží. Jsou i tací, kteří za switchel vyměnili i kafe (ale to my nejsme).
Prachjednoduchá příprava
My budeme s nápojem hotovi hned, ale aby se chuti rozvinuly, měl by stát nejméně dvě hodiny v chladu. V sklenici smícháme dvě lžičky jablečného octa, dvě lžičky zlatého sirupu, šťávu z půlky citronu nebo limetky a lžičku nastrouhaného zázvoru. Abychom nezabili to, co je zdravé, by struhadlo mělo být nerez nebo porcelánové jakož i lžička na míchání. Až příliš jemnou chuť má náhrada čerstvého zázvoru špetkou mletého, ale jde to taky. Po vychlazení scedíme (sítko z výše uvedeného důvodu použijeme plastové) a pijeme třeba s ledem a mátovým lístkem. Tak popravdě zlatý sirup není nezbytný. Sladidla můžeme použít různá, ovšem s různým výsledkem. Cukr je chuťově plochý, lepší je hnědý, nejlepší třtinový. Zázvor s medem dá skvostný efekt, melasa na jazyku připomíná perník.
A konečně ty slibované perníčky
Použitá směs koření rozhodně není skandinávská, spíš voní po Asii a bodejť ne, když doma je v čínské a vietnamské kuchyni. Připravíme si ji ze stejných dílů sečuánského pepře, badyánu, fenyklu, hřebíčku a skořice. Smícháme, podrtíme a umeleme. Říká se tomu směs pěti vůní, ale my k ní přidáme ještě třikrát díl kardamomu, muškátového květu a hřebíčku. Perníčky budou věru pikantní! Dále budeme na půl kila hladké mouky potřebovat náš Zlatý sirup (130 gramů), po deseti gramech cukru, medu a másla, trochu prdopeče, špetku soli a šálek smetany. Charakteristickou chuť skandinávským perníčkům dodají mleté mandle.
Těsto a pečení
V hrnci smícháme cukr, mléko a zlatý sirup. Zahřejeme k bodu varu a mícháme, dokud se cukr nerozpustí. Necháme vychladnout, v misce utřeme máslo s vlažnou směsí, přidáme mleté mandle. Do mísy dáme přesetou mouku a koření a rovnoměrně promícháme, vsypeme do hrnce a ručně na válu vypracujeme těsto. To necháme dva dny v ledničce odpočívat. Pak vyválíme asi na tři milimetry a vykrajujeme tvary. A jako bychom chtěli dohnat čas vynaložený na zrání těsta, na 200 stupňů pečeme jen pět minut!