Na méně než čtyřiadvacetihodinovou variantu klasických rychlokvašek občas v krámu narazíme pod názvem ogórki małosolné z produkce polské případně ruské nebo ukrajinské. Balené jsou zpravidla v plastovém sáčku. Setkat se můžeme i s pojmenováním marinované okurky. Je to v zásadě starý (samozřejmě bez použití plastu) východoslovanský recept prý z okolí města Permu na úpatí Uralu. Jak na křupavé okurky ve vlastní šťávě?
Příprava těchto okurek je nad pomyšlení snadná – tak, že se až člověk bojí, zda z toho vůbec může vzniknout něco jedlého. Může! A vejdou se do košíku, pokud chystáte snídani v trávě nebo suroviny pro odpolední venkovní gril.
Co budeme potřebovat
Recept naši mysl ani kapsu věru nezatíží. Potřebovat budeme okurky, vodu, sůl, rozdrcený lístek bobkáče, pár kuliček nového koření a špetku cukru. Kdo chce, přidá (ale nemusí) stroužek česneku, kolečko křenu, kopr, hořčičná semínka. Případně rybízový, dubový nebo vinný list, čili papričku nebo pepř. Prostě podle Shakespeara – Jak se vám líbí čili Cokoliv chcete. Zmíněné listí ale není nezbytné, funkci má u klasických rychlokvašek, protože ty se dělají déle. U okurek ve vlastní šťávě koření předává sílu mnohem kratší dobu a tak je ho lépe podrtit a třeba křen nastrouhat a česnek nasekat. Dílo by mělo vyjít na první dobrou!
Snadno a rychle
Menší salátové okurky případně přerosty nakládaček umyjeme a necháme chvíli se jen tak převalovat v studené vodě. Pak je osušíme a utneme jim konce. (Bývají někdy hořké a okurka tudy pustí vlhkost, která rozpustí sůl). Vložíme je do plastového sáčku. Může být uzavíratelný. Přidáme zvolené koření a další věci. Soli stačí na sáček okurek jedna dvě zarovnané lžičky. Sáček uzavřeme a pořádně ho protřepeme, slabě promačkáme, aby se sůl a přidané chutě po okurkách opravdu dobře rozprostřely. Bez zbytečného vzduchu, zakroucený, uzavřený zipem nebo třeba gumičkou, vložíme sáček do druhého a také uzavřeme. Na čtyři hodiny vložíme do chladničky a pak necháme dozrát dvacet hodin v pokojové teplotě. Neuděláme chybu, když okurky dáme do mísy, protože i přes oba plastové sáčky nám může šťáva utéct. Hotové okurky můžeme opláchnout nebo před konzumací otřít.
Pro
1. Rychlost výroby
2. Barva a konzistence produktu
3. Mobilita
- čtyřiadvacetihodinovou lhůtu lze zkrátit třeba na polovinu a okurky už chytí chuť. Rychlost výroby oceníte při řešení patálií vzniklých při náhlých rozhodnutích – pozvání na grilovačku a chuť přispět vlastní troškou do mlýna, ze dne na den ohlášená návštěva, plánovaná chlastačka ve východním stylu, anebo prostě chuť udělat si méně obvyklý doplněk k jídlu.
- Na rozdíl od okurek při kvašení dlouhodobě máčených zůstane výsledek lákavě jasně zelený a pevný a poměrně křupavý.
- Okurky marinované v sáčku se nepochybně velmi snadno přepravují, odpadá tahání těžkých skleněných lahví i starost o to, co s nimi po jejich vyprázdnění. (To neznamená, že by pohazování plastového odpadu kolem ohniště bylo tolerovatelné.)
Proti
- Okurka okurce může být ne zcela podobna: Klasická rychlokvaška je jemnější, respektive chuti, které jsme ji přidali, jsou vyváženější. To ovšem můžeme naopak považovat za klad, třeba pokud má ve vlastní šťávě marinovaná okurka sloužit jako polská zagrycha nebo ruská zakuska k vodce či jinému bílému alkoholu. Rozhodně lepší, než kousat do cibule.
Ale co ten plast
Podle všeho mikrotenový sáček nebo jiný igelit vzhledem k opravdu krátké době, během níž se z obyčejných okurek stávají „TY okurky“, a také proto, že je v něm dlouho nepřechováváme, nic špatného z plastu nestačí okurkám předat. Pokud okurky nesníme hned, krátce nám vydrží v lednici v misce s vodou. Ta jejich chuť zjemní, aniž by jim ubrala na barvě a křupavosti. Zkuste to!