Půst je záležitost dobrovolná, tedy nikoliv vynucená okolnostmi. Když vám kručí v břiše a polykáte naprázdno, až se vám hýbou uši, dumáte nad tím, co byste si dali a myslíte žaludkem, správný půst to tedy rozhodně není. Hladovění byste neměli vnímat – dokonce si ho máte užívat! Tvrdí to nejen vyznavači řady religií,  jejichž je půst součástí: i když se vzájemně často „nemusí“, křesťani všech směrů, židé, muslimové i buddhisté v názor na užitečnost dobrovolného hladovění jsou zajedno. Dietologové až tak ve vyznáních o půstu unisono nezní, ale o důležitosti nějaké formy střídmosti pro naše zdraví nepochybují.

(2011) ***  Mistry v odříkání byli jogíni. Mahatmá Ghandí askezi dokonce změnil v politickou zbraň a svými hladovkami vyňal indický diamant z britské královské koruny. Ale to je zase jiná kapitola. Postem a tvrdou pryčnou bývala zostřována vězeňská vazba. Ale dobrovolně? Přestože se názory o půstu různí (ZDE), pokud je člověk zdravý, občasná omezení v jídle mu uškodit nemohou.

Půst neznamená hladovění

Záleží ovšem na míře. Jednodenní výpadek v jídle pročistí organismus a snese ho prakticky každý, i když ne vždy bez nelibých stavů jako jsou divný pocit v ústech, povlak na jazyku a nebo zdání nejistoty a někdy též úporná bolest hlavy. Příznivci astrologie takovou kúru doporučují synchronizovat s časem úplňku, protože vliv „ouplné Lůny tváře“ prý očistný efekt půstu významně násobí. Jedno je ovšem jisté: musíme hodně pít. Zažene to hlad a hlavně sníží zdravotní riziko. Nejlepší je čistá voda a nebo bylinné čaje. Vyloučení pití (i polykání) o půstu přes den při Ramadánu snad upevňuje víru, ale muslimským ledvinám nejspíš příliš neprospívá.

Postní jídla

Dílčí půsty znamenají omezení buď v celkovém množství a nebo v některém konkrétním druhu potravin, především mase a masných výrobcích ze zvířat chovaných, divoké zvěře i nebeského ptactva. Protože výjimky potvrzují pravidlo, křesťané i přísnost regule řešili šalamounsky a do masa nepočítali ryby, vydry, želvy a třeba bobří ocasy, což u některých druhů vedlo v postním období bezmála k jejich vyhubení. Když ovšem ve stravě na úkor masa zvýšíme podíl zeleniny, rozhodně nám to neublíží. Jiný způsob postu je jen jedno jídlo do sytosti denně.

40 dní půstu   

Velikonoční půst trvá čtyřicet dní, což je doba, kterou si Bible velmi oblíbila. Stejně dlouho mimo jiné trvala totiž i Potopa a čtyřicet dnů Mojžíš rozmlouval na Hoře s Hospodinem. A konec konců Ježíš se také čtyřicet dnů na poušti, kde ho různě pokoušel ďábel, postil. Praktickou stránkou věci v koloběhu hospodářského roku na vesnici bylo, že se půst kryl s dobou, kdy toho i tak ve sklepech a na sýpkách mnoho nezbývalo a k nové úrodě nebylo ještě blízko.

Jak jde neděle za nedělí

Udělejme si tedy v tradičním českém předvelikonočním období pořádek.  –   Půst začíná po Popeleční středě Pytlovou, neboli též Černou nedělí. Ten název vycházel ze skutečnosti, že z oblečení na postní dobu mizelo všechno pestrobarevné a především ženy se halily do černých plédů a šátků, dokonce i zástěry měly černé. V následující neděli – Pražnou čili Sazometnou se v našich zemích tradičně podával staroslovanský pokrm „pražmo“. Jak název napovídá, jeho základem bylo pražené obilí. Druhá část názvu souvisí s čištěním komínů po zimě. Třetí postní neděle se jmenovala Kýchavná: kýcháním se prý hlásil v dávných dobách mor a odtud pochází i víra, že kolikrát kdo kýchne, tolik let ještě bude žít. Kýchání totiž dokáže dobře provětrat hlavu, takže ne nadarmo se na ně odpovídá Pozdrav pán Bůh!

Půst po poločase

Pojmenování čtvrté postní neděle může být také dvojí: jednak se jí říkalo Růžová podle toho, že se při bohoslužbách převlékala liturgická roucha z fialových na růžová, s čímž souviselo i zmírnění dosud přísných postních pravidel, jednak také Družebná, protože děvčata chodila po vsi s lítem – malými ozdobenými májkami. S vynášením Morany je spojena pátá postní neděle. V této Smrtné neděli se s křesťanstvím krásně propletly pohanské tradice spojené se svátkem jarní rovnodennosti a radostí z konce zimy: její symbol, Smrtka ze slámy a hadrů ozdobená pentlemi, skončil v ohni nebo v řece. Poslední šestou postní nedělí je Květná a počkáme si na ni ještě měsíc. Jí se pak otevírají ty opravdové Velikonoce, respektive to, co jím bezprostředně předchází: Velký čili Pašijový týden. Jméno má podle květů, jimiž prý lidé vítali Krista v Jeruzalémě. A tak se u nás v ten den světily kočičky, jívy, zelené větvičky břízy, …ale také košťata, což snad souviselo s poslední fází předsvátečního pořádného úklidu.