Úměrně k tomu oč více zaplňují naše bydlení strohé moderní materiály, blikající displeje a technická udělátka, o to víc toužíme po dotyku nespoutané přírody. Někomu nechybí nebo si na ni počká do léta a vypraví se za ní. Ale proč přírodu nepozvat domů? Nejen v podobě pokojových květin v obýváku – pokrouceným jehličnanům můžeme nabídnout místo na terase, bytovém balkonu či vedle přístupových dveří do domu. Jaké tedy pěstovat jehličnany v nádobách?

Jehličnany jsou krásné v zahradách, parcích i městské zeleni. Pro naši potřebu je z čeho vybírat: zahradnictví nabízejí vzrůstné stromy i zakrslé miniatury. Až na výjimky jsou stálezelené, na zimu neopadávají a jsou pěkné po celý rok. Přitom se během vegetačních období stále mění. Na jaře smrky, cedry, jedle i jalovce svítí letorosty s mladou zelení, která si nezadá s rašícími listnáči. Květy mají sice nenápadné, ale nejroztodivnější okrasné šišky nejde později přehlédnout. A jak voní pryskyřicí… Tahle přirozená aromaterapie zahrady nám připomíná vůni prázdninového lesa.

Co potřebujeme

Chce to dobrý nápad, přiměřenou nádobu, vhodný substrát, s rozmyslem zvolené rostliny a trochu doplňkového materiálu. Máte? Tak zkuste vytvořit iluzi rozeklané stráně, vlhkého lesa, či jenom fiktivní krajiny našeho srdce. Romantický duch samozřejmě nesedí úplně každému. Kdo to má v životě jinak z keramických či kovových nádob a miniaturních jehličnanů vytvoří i překvapivě moderní rostlinnou kompozici. Výborné je, že jehličnany v nádobách nejsou sezónní rostliny. Jsou pěkné, i když na terasu nebo balkón sněží. Stačí vybrat jako kosterní takové rostliny, které i v zimě vypadají tak trochu vesele. Dobré je, že miniaturní jehličnany relativně dobře snesou i tvrdší podmínky, dané omezeným prostorem vegetačních nádob.

Tisy

Pokud má naše kompozice i během roku stát spíš ve stínu či polostínu, vybereme třeba některé tisy Tis červený (Taxus baccata). Velmi krásně působí třeba pomalu rostoucí sloupovité odrůdy s výrazně vybarveným jehličím jako například kultivar ‘Standishii‘ nebo ‘David‘.

Jedle

Miniaturní odrůdy jedlí jsou pro pěstování v polostínu také velmi vhodné. Zkuste zakrslou formu Jedle balzámové (Abies balsamea ´Nana´), nebo droboučkou odrůdu Jedle korejské (Abies koreana ´Oberon´). Jedle budou vděčné za středně těžkou, vlhkou půdu poměrně bohatou na humus i živiny. Pokud ale osazené nádoby s miniaturními jehličnatými dřevinami mají během vegetačního období stát na slunci, raději než jedle nebo tis použijeme jiné druhy.

Jalovec

Slunné polohy ocení Jalovce (Juniperus), mezi kterými snadno najdeme něžné plazivé či poléhavé odrůdy, ale i nápadné a velmi vznešeně vyhlížející kultivary úzkého a sloupovitého charakteru růstu. Prvně zmíněnou skupinu reprezentuje třeba velmi vitální a bezproblémový Jalovec položený (Juniperus procumbens ´Nana´), který výborně vyzní na okrajích nádob, nebo kultivar Jalovce polehlého (Juniperus horizontalis ´Blue Ice´), který věrný svému jménu (z angličtiny – modrý led) navozuje chladnou, přesto však příjemnou atmosféru zimních dnů. Ze sloupovitých odrůd si výraznou pozornost zasluhuje třeba odrůda Jalovce obecného (Juniperus communis ´Sentinel´), který roste pomalu do velmi kompaktního a hustého tvaru. V sousedství jalovců dobře v nádobách vypadají zakrslé borovice.

Borovice

Velmi pomalu rostoucí borovicí vhodnou do nádobových kompozicí je třeba forma Borovice kleče (Pinus mugo ´Humpy´), která se vyznačuje hustým a kompaktním vzhledem. Zejména pro nezapomenutelný zimní efekt nesmíme zapomenout na skupinu borovic, jejichž jehličí se v zimní dobu přebarvuje do zlatavých odstínů veselé žluté barvy. Za všechny si připomeňme třeba kultivar Borovice kleče (Pinus mugo ´Wintergold´), která je od pozdního podzimu až do první poloviny jara opravdovou dekorací každé nádoby či zahradního zákoutí.

A co ještě? Trochu laskavé péče

Pro úspěch nestačí dílo jednou pro vždy vytvořit, koneckonců kompozice je živý organismus. Aby nás stále udivovala a překvapovala bude vyžadovat naši občasnou pozornost. I ve zmenšených zimních krajinkách z jehličnanů se musíme postarat o dostatek vláhy. Voda se totiž vypařuje i v tuhém skupenství, takže i v zimě mizí z pletiv jehličnanů. Před nástupem zimy je musíme dobře zalít a zopakovat to, pokud teplota na několik dnů stoupne nad bod mrazu. Není třeba v zimě zalévat často, ale nedostatek vláhy pro pichlavé stromky a keře by nám na jaře přinesl smutné rozčarování.

Zkuste to

Máte-li možnost, přijatelné podmínky a vůli vydržet uvěřte, že stojí za to se do tvůrčího dobrodružství s jehličnany v nádobách pustit. A je to nepochybně snazší než piplat bonsaje. Dotýkat se zdravé přírody v miniaturizované podobě třeba uprostřed města má kouzlo i smysl.