K naší škodě si na drobnou řeřichu setou (Lepidium sativum) vzpomeneme tak jednou do roka, a to zpravidla před Velikonocemi, když zjistíme, že nemáme na stůl „nic zeleného“, protože jsme si zapomněli dát včas naklíčit osení. Zachrání nás skromná řeřicha, která bude vypadat dobře od vysetí už ani ne za týden. Natolik máme řeřichu svázánu s jarními svátky, že si ji zpravidla umíme představit jen v souvislosti s vejci: malovanými i nemalovanými. Což je škoda. Je totiž nejen dekorativní, ale hlavně zdravá a dobrá.

 (10.5.2011) Pochází zřejmě z Habeše, a jako zelenina  byla tato jednoletá rostlina pěstována již ve starém Egyptě. V antice se prý používala proti kurdějím a ve středověku se stala součástí královských tabulí. Dnes ji v kuchyni nejvíc používají Angličané, Francouzi a Dánové. V Iráku a Maroku její semena slouží dokonce jako afrodiziakum.

Řeřicha kdykoliv

Patří do čeledi brukvovitých (Cruciferea) a je to  jednoletá rostlina, která může dorůst až do čtyřiceti centimetrů. Kvete bíle, někdy slabě načervenale. Tak ji ale málokdo z nás viděl, protože většinou se nám vybaví jen drobné děložní lístky na nitkovité nožce, které používáme jako zelené koření v době, kdy ještě jinak nic neroste. Čerstvé vitamíny si v řeřiše totiž může vypěstovat snadno, rychle a třeba na kuchyňském vnitřním parapetu nebo mezi okny v kteroukoliv roční dobu. Je to skromná bylinka a i semínka má drobná, v jednom gramu je jich na pět stovek. Vyroste i na talíři s vatou, kam ji vysejeme hustě a do týdne můžeme sklízet – nedoporučujeme ji ovšem umisťovat na přímé slunce. Možností na čem řeřichu pěstovat, je spousta: vyzkoušeny jsou kromě vaty vrstva písku, jemnější piliny a dokonce i složka papírových ubrousků. Jenom řeřichu nesmíme zapomenout zalévat nebo vydatně mlžit. Kdo se cítí být tradičněji zaměřeným zemědělcem, měl by si pořídit záhon a tam může být opakovanými výsevy s řeřichou úspěšný od března až do zámrazu – co by ale s takovou spoustou řeřichy dělal? Sklizeň je bohatá: z čtverečního metru pěstební plochy lze v ideálním případě získat bezmála půl kila zelené hmoty.

V kuchyni

Drobná řeřicha se dobře uplatní v kuchyni. Prospívá totiž trávení tím, že podporuje produkci trávicích šťáv, povzbuzuje činnost žlučníku a jater, což oceníme, pokud máme zálibu v tučnějším a těžším jídelníčku. Chuťově je možné mladou řeřichu přirovnat k ředkvičce či křenu, je tedy výborná k uzenině a nebo například na krajíci chleba s máslem nebo sýrem. Sekaná nadrobno ochutí tvarohové, vaječné a sýrové pomazánky, také zeleninové saláty nebo vařené brambory či bramborovou kaši. Vejce jsme zmínili už u pomazánek, ale přidejme ještě vajíčka míchaná a slanou omeletu, které s pikantní řeřichou chutnají najednou docela jinak. Kvůli barvě ji můžete přidávat i do tepelně upravovaných jídel, třeba polévek a omáček, ale vařením přijdete o její jedinečnou chuť – čerstvá je lepší. Zbytky osemení, které často zůstávají na děložních lístcích, lze opatrně okartáčovat, ale je to spíš kosmetická vada, protože při jídle nevadí. Ke kořenění používáme děložní lístky, pravé lístky dáváme do salátů, které poznamenají výraznou chutí. Po květu je už na vaření moc hořká, ale to právě nadchází čas sklizně pro zelenou lékárnu.

Zelená lékárna

Řeřicha je úžasným zdrojem látek důležitých pro naše zdraví nejen v zimě: obsahuje vitaminy C, B1 (thiamin), K a Beta karoten. Vyjmenované látky posilují naši imunitu tím, že jako účinné antioxidanty tělo zbavují toxinů a brání degenerativním procesům v buňkách a tkáních. Zajímavá je i skladba minerálů, mimo jiné to jsou draslík, vápník, železo, síra, hořčík, enzymy, hořčičný glykosid, éterické oleje a silice s antibiotickým účinkem. Takže její konzumace je nejen dobrou detoxikační technikou, ale především zlepšuje krvetvorbu, stimuluje činnost žlučníku, působí protizánětlivě a pročišťuje dýchání: proto se osvědčila i jako přídavek do medu proti kašli, pomáhá i při zánětech močových cest či ledvin.

Zahrádka za oknem

Řeřichu můžeme bez potíží mít za oknem nebo na balkoně v truhlíku. Protože vzejde a sklízíme ji rychle, můžeme s ní vyplnit pěstební přestávku mezi jinými druhy. Sejeme na husto na povrch substrátu a nezasypáváme. Nehnojíme. Do dvou týdnů od výsevu tady máme sklizeň, při níž odřezáváme celé rostlinky těsně nad povrchem půdy, na což se osvědčily obyčejné nůžky. Pokud několik dní počkáme, aby rostlinky dosáhly výšky kolem deseti centimetrů a odstřihneme jen jejich vršky, dorostou nám a z jedné dávky semínek pak můžeme sklízet dvakrát až třikrát.