Ve smutné slovní hříčce z doby prvorepublikové krize na otázku, zda budou k Vánocům kupovat smrček nebo borovička, paní odpovídá: „Ne, ne, letos bychom rádi jedli.“ Je pravda, že jedlička byla dlouho považována za krále vánočních jehličnanů, než ji z této pozice vystrnadily všelijací exoti a stříbrné smrčky bůhví odkud. A kdo se učil němčinu, má určitě ještě v uchu to, jak známá německá koleda Ó Tannenbaum velebí věrnost jejího jehličí, které neopadá… Ovšem o jedle je ouvej, za což částečně můžeme my a trochu také jedle sama: šiškami se totiž obtěžká zpravidla až po šedesátce.
(2011) *** A jako by nestačilo její pozdní rodičovství, dělá ji problémy i znečištění, výsadba po holosečích, větrné stráně a bůh ví co ještě. Úplnou vzácností v našich lesích není, ale musíte ji hledat. Ovšem pokud budete chtít nevalný stav našich jedlí svádět jen na průmyslové exhalace, bude to pravdu jen z části. O tuhle bídu se totiž zasloužili už naši předkové. Na místo hromadně kácených jedlí vysazovali smrk, z něhož byl hospodářský výnos vyšší. Kořistnický přístup ke světu a drancování přírodních zdrojů je v podstatě sebevražedný. Ať už za ním stála průmyslová revoluce hnaná vpřed parními stroji, nebo dnešní spotřebitelský svět postrkovaný k propasti náboženstvím růstu růstu. Problémem jsou i komunikační sítě schopné podstatnou informaci zahlušit bleskově šířeným bezobsažným, ale blyštivým či atraktivním balastem.
Pojďme raději do lesa
Naše jedle se jmenuje bělokorá čili obecná (Albies alba) a najdeme ji až do tisíce sta metrů nadmořské výšky, čili leckde na hřebenech spolu s bukem a často ve smrčinách. Patří do velké rodiny se zahraničními příbuznými jako je jedle řecká, kavkazská, španělská, alžírská, himalájská či sibiřská. A z Nového světa k nám přišla jedle Douglasova… Takový jedlový patriarcha se může dožít víc než čtyř set let a narůst klidně přes třicet metrů. Přitom ovšem nikam nespěchá. Kůru na vyřezávání lodiček klukům dá až tak někdy po sto padesátce. Šišek bychom se dočkali dřív, ale i tak pozdě – naše jedle je nese zhruba když má šest křížků. Pokud říkáme nese, je to tak doslovně, protože jedlové šišky rostou do výšky, jako nějaké svícny. Navíc jedle neplodí každoročně, ale její semenné roky se opakují zpravidla po třech letech.
Krásný strom s problematickým dřevem
O tom, že je jedle krásná a že jedlový les je proti smrčině jasný a veselý, nemůže být pochyb. Ovšem truhláři mezi její obdivovatele nepatří. Jedlové dřevo se špatně hobluje. Dobré vlastnosti prokáže tam, kde může sloužit ve vodě – na člunech i jezech projeví mimořádnou odolnost. Používá se také při rekonstrukcích starých krovů a dělají se z něj šindele i sudy. I na pohled je docela zajímavé, zažloutle bílé, místy jakoby načervenalé, celkem pružné. Dělaly se z něj housličky a jedlová pryskyřice sloužila k výrobě kalafuny. Má i léčivé vlastnosti: z její kůry se vyráběl lékařský terpentýn, jímž si revmatici celkem úspěšně mazali klouby. Ovšem abychom byli spravedliví, douglaska (která se do střední Evropy dostala ze severní Ameriky roku 1827) má dřevo velmi ceněné, rozhodně víc, než smrk a také dává spoustu užitečné pryskyřice.
Jak krále lesů ctili předkové
Jedle je natolik významný strom, že ho přirozeně nemohly minout dávné rituály. O zimním slunovratu na jedle věšeli staří Germáni za vlasy své zajatce (což je jeden z možných výkladů vzniku tradice zdobených vánočních stromků), a Keltové krášlili jedličky pentlemi a pečivem. Možná to byly oběti. Svým mrtvým pak některé keltské kmeny prý vkládaly pod jazyk jedlové semínko… Zálomkem z jedle vzdávají dodnes myslivci čest na honu složené zvěři a malou větvičku nosí spolu se sojčím pírkem za kloboukem. Přirozeně je na ni pamatováno – a to ve dvou termínech – i v tak zvaném keltském stromoskopu. Zrozenci z jedle mohou slavit od 2. do 11. ledna, a od 5. do 14. července.
S lidmi z pod znaku jedle to nebývá snadné
Lidé narození v čase vymezeném jedli by měli být důstojní občané, nadaní a velmi pracovití. Mohou být úspěšní prakticky v jakémkoliv oboru, protože se rychle učí, dovedou improvizovat a přitom věci v nichž se angažují dotahovat do konce. Nechtějí sice zůstávat ve stínu, nicméně často se ze záhadných důvodů zahrabou na jednom místě, nevede to u nich ale zpravidla k větší zatrpklosti. I v nelehkých situacích působí jako zářiče pozitivní energie. Moc velká zábava se zrozenci z jedle nebývá, protože jsou nedůvěřiví a ve vztazích spíše zdrženliví. Neriskují rádi, ale přesto jsou schopní nečekaného nasazení za jiné. Partnera si hledají nesnadno: vyžadují od něj maximum. Pokud se ovšem „trefí“, bývají věrní až za hrob. Nevyhledávají konflikty, ale také před nimi neuhýbají, takže bývají často vystaveni stresu a z něho pocházejícím zdravotním svízelům, od protivných návalů bolestí hlavy, přes kardiologické problémy a vysoký tlak až po ochoření žaludku. Věku nicméně (stejně jako jejich stromový patron) dosahují vesměs nadprůměrného.