Ačkoliv jejich lidové (a obchodní) pojmenování – tedy mýdlové ořechy – nás může přivést k omylu, ostatní zprávy o nich ani moc nepřehánějí. Správně se jedná o plody mýdelníku a nikoliv ořechovce (jak se také někde píše), a skutečně pro některá praní , tedy nikoliv univerzálně, představují v naší domácnosti dost dobrou a rozhodně ekologickou alternativu.

(2010) *** Strom mýdelník s latinským názvem Sapindus Mukorossi (jeho „ořechy“ mydlí víc) nebo Sapindus Trifoliatus (které mydlí méně) ve své indické, nepálské a jihočínské domovině dosahuje výšky přes patnáct metrů. Má kmen s šedohnědou šupinatou kůrou a poměrně úzkou korunu. Délka listů je mezi dvanácti a třiceti centimetry. Exotická dřevina přitom v růstu nikam nespěchá a poprvé plodí až asi v deseti letech. Pak ovšem „ořechy“ sype ještě bezmála do stovky.

Mýdlovník se představuje

V březnu a dubnu strom bíle či nažloutle rozkvétá, aby ho bylo možné očesat ještě před příchodem doby dešťů, tedy v září a v říjnu. Plody jsou masité, poloprůhledné a tak trochu připomínají liči. Obsahují velké množství saponinu. Ten představuje jeho ochranný prostředek před škůdci a v tropických podmínkách také časté plísni a houbovým chorobám. Lidé se je naučili využívat na praní. Plody se před sklizní zbarví medově zlatě a „vypocený“ saponin na jejich povrchu začne být lepkavý. Po sběru se seschnou, ztmavnou a scvrknou se, takže vrásčitým povrchem opravdu připomínají ořechy. Domorodci je rozlousknou a odstraní z nich černé jádro nebo pecku, které se nedají ani jíst, ani využít na praní. S touhle peckou lze udělat pokus. Zřídka totiž na nedokonale vyloupnutý ořech narazíme i my. Zkuste pecku zasadit do květináče, protože pořád jenom spí…(Zkusili jsme to třikrát, dvakrát nic a jednou z květináče rostlinka vyrazila, ale nakonec zašla – něco bylo zjevně z naší strany špatně.).

Proč jsou populární

Věhlas mýdlových ořechů nevychází z nějakého evropské pobláznění jogíny, hrou na tibetské mísy, malováním hennou, vegetariánstvím, neodolatelně se culícím dalajlámou, Buddhou a mnohorukými bohyněmi či bohy se sloní hlavou nebo máváním tibetskými vlajkami. Domorodci opravdu ořechy používají na své kašmírové šátky a plandavé košile umazané kardamomem. Pro nás především představují zajímavou alternativu k obvyklým pracím práškům. Ne drahou, ale hlavně prokazatelně fungující a přitom přátelskou k životnímu prostředí. Jde o to, že odpad praček, v nichž užíváme běžné prostředky, obsahuje spoustu chemie. Proto potoky a stojaté vody každoročně v létě zeleně rozkvetou sinicemi, řasami a mikroorganismy. Ty spotřebují spoustu kyslíku, jehož nedostatek je pro nejrůznější ryby, žáby a čolky smrtonosný. Taková voda se také hůř upravuje na pitnou. V prášcích jsou také chemická bělidla a rozjasňovače barev, které na materiálu ulpí a mění lom světla na látce. To ale umí při sušení i sluníčko. Chemie je navíc i v aviváži, kterou přidáváme. Tak zvané mýdlové ořechy umí v podstatě to samé, co prášky, odpad není závadný a slupky, které přestanou mydlit, nakonec jednoduše zkompostujeme.

Spousta způsobů využití

Saponin, který slupky obsahují, je vůči lidské kůži zcela neutrální, což při praní dělá dobře alergikům a lidem s dermatologickými problémy. Ovšem ve své domovině plody mýdlovníku vedle praní slouží v lidové medicíně proti nachlazení, k podpoře vykašlávání, na zácpu a břichabol, ale dokonce také jako antikoncepční prostředek. My je používáme v plátěném pytlíku s šesti až deseti půlkami skořápky, který přidáme do bubnu pračky. Váček by se měl v něm pokud možno pohybovat volně. Tu samou náplň váčku můžeme použít při praní do 30 °C  třikrát, dvakrát na 40 °C,  jednou až dvakrát na 60 °C a jen jednou na vyšší teplotu. Množství použitých ořechů závisí na teplotě vody a její tvrdosti: na teplejší praní stačí ořechů méně, na tvrdší dáme víc. Obsah kilogramového balení tak vystačí pro čtyřčlennou rodinu při dvou až třech pračkách týdně zhruba asi tři čtvrtě roku. Vzhledem k malé spotřebě je dobré vědět, že ořechy máme přechovávat: v suchu, chladu a tmě, prostě aby nenavlhly. Změkly by zbytečně a slepily se mezi sebou. Ač to nic nemění na jejich pracích schopnostech, je to protivné.

Jak to opravdu funguje

Předesíláme, že přehnaná očekávání nejsou na místě, přesto představuje mýdlovník opravdu poctivou ekologickou alternativu. Bez přidání dalších prostředků pere skvěle běžně zašpiněné prádlo při všech teplotách. S obzvlášť odolnými skvrnami si ovšem sám neporadí, nabízí se proto použití soli na skvrny, která je také přírodním produktem. Mýdlové ořechy dobře zachovávají barvy prádla. Po praktické zkušenosti je nepoužíváme na bílé prádlo, protože jsme zřejmě už natolik civilizačně zkažení, že chceme, aby bílá byla bílá – což po delším praní už tak docela pravda není  – takže s bílým prádlem dáváme ekologii na frak. Použít se dá i odvar, který získáme tak, že asi deset skořápek vaříme pět minut až čtvrt hodiny v litru vody a slijeme přes látku a nebo husté síto. Funguje to dobře na ruční prádlo a všechny druhy domácího čištění od kuchyně po záchod, okna i auto. V chladu v lahvi roztok vydrží do deseti dnů. Šikulové vyzkoušeli (prý s úspěchem) mýdlové ořechy i v myčce nádobí. Uvádíme to pro ucelenou informaci, ale nám tato zkušenost chybí.

A pořád to není všecko

Někdo odvar používá k čištění zlata a stříbra, někdo místo šamponu. Vlasy se po něm dobře lesknou, lépe rozčesávají a měly by se zbavit lupů, ale v praxi to zřejmě záleží od typu vlasů. Ačkoliv plod mýdlovníku má docela intenzivní vůni, když se saponin rozpustí ve vodě, je roztok prakticky bez zápachu, takže prádlo po vyprání voní prostě čistotou, vzduchem a sluníčkem. Ovšem naše nosy jsou navyklé umělým vůním a jejich absence nám dokonce zpočátku může vadit. Ořechy prý cítí klíšťata, a tak se doporučuje psy roztokem občas vyšamponovat. Je-li to co platné nevím, uškodit by jim to ale nemělo. Experimentům se meze nekladou…, objevovat je úžasné. A pak i ten pocit, že jsme vcelku levně udělali něco pro ekologii, také není k zahození. Je tu koneckonců i sociální aspekt používání lepkavých, svraštělých a ne zrovna nějak půvabných exotických plodů. Naše praní v mýdlových ořechách totiž možná pomůžeme tomu, že Ind, který – aby si vydělal na živobytí – sklízí a louská tyto „ořechy“, nebude mít důvod brousit si jednou po ránu kinžál v naší kuchyni, až hlad a další problémy vyplývající z chudoby ho vyženou na nové stěhování národů.