Olivovník se od nepaměti těšil na jihu Evropy úctě doprovázené často bázní přímo posvátnou a, podobně jako pod dubem na severu našeho kontinentu, se v jeho stínu konaly náboženské obřady, soudy a důležitá shromáždění. Na olivovníku rostou užitečné olivy, na dubu žaludy (proto symbolizuje mužský princip a zdobí se jím válečníci) a také na něm parazituje čaromocné jmelí. Keltští druidové se svými legendárními zlatými srpy měli dub v mimořádné oblibě především v době úplňku a starožitní Podzimní rovnodennost a olivovník Řekové chránili a z jeho dřeva dovolovali vyrábět jen kultovní předměty. Symbolizuje harmonii – rovnováhu světla a tmy.

Kdo poškodil olivovník měl co dělat s tehdejšími soudy a byl rád, když vyvázl jen s pokutou. Bible je „olivoví“ plná podobně jako Korán: Ježíš před svým zajetím rozjímal u olivovníku a Mohamed o něm mluví jako o požehnaném stromu, protože Alláh v 24. súře praví:“… a dali jsme vyrůst stromu, který roste na hoře Sinaj a který dává olej, jímž se lidé mažou a do kterého při jídle namáčejí chléb…“

Kejkle s daty

Olivová ratolest je symbolem míru. Poté, co Hospodin utopil všechno lidstvo s výjimkou Noeho, přinesla mu holubice do archy v zobáčku olivovou ratolest na znamení toho, že Bůh s člověkem uzavřel nový mír. Podle keltského stromokruhu patří olivovníku datum podzimní rovnodennosti 23. září, dubu rovnodennost jarní 21. března a pro obě data je společnou rostlinou černý bez. Takže si můžete vybrat – až na detaily je totiž charakteristika jednotlivých dřevin v řečeném stromoskopu shodná. Proč ale dub s olivovníkem nesdílejí stejné datum? Zajímavě k tomu promlouvá z pohledu praktika středověký botanicus Matthioli: “Oliva a dub tajnou k sobě nenávist drží a nemohou podlé sebe růsti a státi, než musí z nich jeden zahynouti“, tvrdí totiž.

Lidé olivovníku

Osoba o podzimní rovnodennosti narozená (podle pravověrných Novokeltů ale počatá) má být diskrétní a vyrovnaná. Jedná uvážlivě s velkou dávkou trpělivosti a laskavosti. Ač sama o sobě je v podstatě nesmělá, kolem sebe šíří pohodu a optimismus. Vyznačuje se mimořádně kladným vztahem ke vzdělanosti. Oproti dubu, jehož lidé upřednostňují silová řešení, je jejím vůdčím principem nenásilí. I její osobní život je klidný, miluje, je milována a zdraví má zpravidla pevné.

Ač nevelký vzrůstem, budí úctu

Olivovník evropský (Olea europaea) je stálezelená dřevina s tuhými úzkými, špičatými šedozelenými listy na rubu stříbrnými. Stromu to dodává zajímavě “rozostřený” vzhled.  Květy jsou drobné, krémově bílé. Kmen je krátký, zkroucený, s rozpraskanou kůrou, silně rozvětvený. Řekové byli přesvědčeni, že tento strom jim věnovala bohyně Athéna. Fakt je, že olivovníky sem dovezli Féničané. Později se o jejich rozšíření zasloužili Římané vysazující je na všech dobytých zemích. Ač doma je v Středomoří, můžeme se pokusit pěstovat ho i u nás. Oleje se zde však nedočkáme, plody nebudou  větší než ptáčnice. Kvést ovšem i v našich podmínkách v červnu a červenci bude pěkně, přičemž jeho vůně je nepochybně příjemná.

 Pěstujeme olivovník

Zkusit to s ním můžeme v nádobě i na zahradě, oblíbený je i jako bonsaj. Má rád vápenitou půdu. Teplota pod deset stupňů ho může nevratně poškodit, přenosná nádoba je proto na pěstování nejlepší. Když na zimu rostlinu přemístíme do světlé chodby, ztratí sice zpravidla nějaké listy, ale přežije. Semena položená na povrch substrátu na slunném teplém místě vyklíčí do tří neděl. Zaléváme ho až když je půda suchá a v létě hnojíme jednou za měsíc obyčejným hnojivem pro pokojové květiny. Kromě semen můžeme olivovník množit řízky se třemi očky.

Užitek nejen v kuchyni

Olivovník začíná plodit po šestém roce, v plné síle je ve dvaceti a pak se z něj sklízí dalších dvě stě let. Jasně, strom tak důstojný nemá kam by spěchal,  je dlouhověký, tisíc let pro něj není nic. Na litr blahodárného oleje je potřeba pět až šest kilo oliv. Používal se v kuchyni i kosmetice a dokonce jako platidlo. Matthioli ho mimo jiné užíval i proti bolení hlavy, „potu též i lezení vlasů brání, lupy i prašivinu hojí a vyčišťuje, nedopouští šedin, kdož by sobě nim hlavy každý den pomazoval“. Olivové dřevo vzhledem k tomu, že roste pomalu, je pevné a tvrdé, barevně je krásně hnědě pruhované. Hodí se na drobnější předměty a moc dobře se leští. Na štěpkách z olivového dřeva můžete i rožnit pokrmy. Pokud ovšem nemáte hlouběji do kapsy, vlastníte flotilu a jmenujete se třeba Onassis.