Statných ořešáku a jejich plodů si lidé považovali od pradávna. Galenos jeho listy zastavoval už ve starožitném Římu pacientům krvácení. K nejvyššímu římskému bohu nás ve svém proslulém herbáři odkazuje zase Matthioli: „Vořech v latině slove juglans“, říká a hned vysvětluje: „Jako by řekl Jovi glans, to jest Jupiterův žalud. Neb lidé nejprve toliko žaludy živíce se, nalezše tento ořech, v chuti nad jiné nejlepší, pro vyvýšenost dali mu jméno Jupiterův žalud.“ Zkrátka ořechy chutnaly vždycky a potěší tedy nejen v mikulášské punčoše…
V kuchyni se bez nich obejdeme jen neradi. Především všelijaké sladké pečení je bez nich těžko předstaitelné, ale dobré jsou jádra vlašských ořechů i jen tak, ačkoliv již zmíněný botanicus varuje, že člověk, který je často jí, prý „řeč tratí, říhá a v řeči sípe“!
Z bájí a pověstí
Prokázaná je konzumace ořechů už v době kamenné. V antice byl ořešák symbolem plodnosti a řecký bůh vína, prostopášný Dionýsos, který měl mimo jiné pletky s bohyní Karye, po její nečekaně smrti (někteříbohové jsou skutečně smrtelní, což dokazují i ikony popmusic), její ostatky proměnil v ořešák. A opravdu – z ořechového dřeva pak byly vytesány sloupy v podobě mladých ženských těl v chrámu k její cti. Karyatidy (ovšem z mramoru) jsou součástí antické architektury dodnes. Ořešák ctí i všeho druhu čarodějky, protože větvička uložená pod polštářem jim prý navozuje věštecké sny.
Kde se vzal
Ořešák královský, respektive ořešák vlašský, „jest strom veliký náramně, velikého koření, pařezu vysokého a tlustého, větví hustých a mocných, kůry popelaté a zpukalé“, čteme v zažloutlých knihách. Výjimečně dorůstá až do pětačtyřiceti metrů i víc – a to už je něco. Pochází z východoevropských Karpat, i když někteří badatelé jeho domov hledají na Kavkaze. Neroste si jen tak – už od pravěku ho lidé pěstují nejen kvůli ořechům a jako medonosnou rostlinu, ale i pro dřevo, s nímž se rádi mazlí řezbáři i nábytkáři, puškaři z něj dělají krásné pažby ručnic. Aktuálně nejhledanější je dřevo z Francie, Itálie, Turecka a také to, co vyrostlo na Balkáně. Ořechy používají i barvíři. U nás ve střední Evropě se ořešáky objevily v době bronzové. Roste celkem rychle, ale plodit začíná až v patnácti letech, dospělý strom pak ale může dát ročně až půl metráku ořechů.
Přirozený repelent
Pod ořešáky se toho moc neurodí. A také jejich listy vylučují látky, které zabraňují klíčení a růstu spousty rostlin. Také proto je lepší na zahrádce listí ořešáku spálit, než ho dávat do kompostu. Konec konců od nepaměti lidé ořešáky sázeli poblíž hnojišť a chlévů, aby na dobytek nešli dotěrní ovádi a ořešákovou větvičkou nebo svazkem listů nade dveřmi světnice odháněli od svého příbytku mouchy. Slupky z mladých ořechů nejen barví, ale jimi potřená kůže odpuzuje komáry. V léčitelství se listy sbírané v červnu suší a užívají jako čaj proti zácpě, nechutenství a cukrovce, výluhem se ošetřuje pleť, záněty, uhry a protivně se potící nohy. Čaj proti suchému kašli připravíme z pěti rozlousknutých ořechů i se skořápkou povařených pět minut. Než se to scedí a vypije, měl by lektvar ještě deset minut odstát – a vyhodíte jen skořápky, vařená jádra můžete klidně sníst.
Co Matthioli nevěděl
Strom i plody obsahují mimo jiné karboxylové kyseliny, tedy nenasycené mastné kyseliny linolovou a linoleovou, kyselinu kávovou, chinony muflon a hydrojuglon, terpeny, flavonoidy, třísloviny, taniny a také vitamíny A, C a E. Ze stopových prvků je v nich nejvýznamněji obsažen draslík, měď, fosfor, hořčík a zinek. Z ořechů se lisuje olej, protože obsahují v průměru sedmdesát procent tuku. Můžete se o tom snadno přesvědčit: stačí, když vám při louskání kus spadne na zem a vy ho rozšlápnete, flek na nenalakované dřevěné podlaze bude vůči vaší snaze jen tak ho setřít překvapivě odolný. V jádrech jsou i nenasycené mastné kyseliny (blahodárná omega-3), bílkoviny a něco cukru. Takže ořechy rozhodně prospívají kardiakům i jako prevence proti ateroskleróze. Regulují krevní tlak, dobré jsou na astma i cholesterol. Jí je také ten, kdo chce mít hezké vlasy, nehty a čistou kůži. U dětí byl zaznamenán pozitivní vliv pojídání ořechů na rozvoj mozku. Pozor jen na jejich dost vysokou energetickou hodnotu!
Strom předurčení
Ořechy nevyhledávají jen darebáci, kteří rozpůlené skořápky lepili nebohým kočkám na tlapky a přiváděli je tak k šílenství, ale i pijáci ořechové kořalky a malíři (často obojí jedno jsou) milující je stejně jako vejce, protože jsou tvarem, jenž něco skrývá. Je náhoda, že jádro ořechu je nápadně podobné našemu mozku? Významné místo má ořešák i v tak zvaném keltském stromoskopu, kde ovládá čas mezi daty 21. až 30. dubna a 24. října až 11. listopadu. Lidé ve znamení tohoto stromu podobně jako ořešák nepřehlédnete: ačkoliv působí sebevědomě, jen tak někomu nedůvěřují. A podobných rozporů se v nich skrývá víc – mluví s vámi zdvořile, ale na cestě za svými cíly jednají tvrdě. Pod ráznou slupkou dost možná přitom skrývají strach. Těší se sice často značné autoritě, ale jejich myšlení je zkostnatělé a plné stereotypů. Co naplánují, dokonale vyjde – pokud ovšem vítr nefouká z jiné strany anebo jim na nose neusedne motýl (méně vzletně řečeno, člověk ořechu neumí improvizovat). Ovšem je to dříč a omezenou invenci často nahrazuje neskutečnou pílí. Muž i žena z tohoto znamení hrají ve vztazích ALFA roli a život s nimi není zrovna snadný, ale jako pracují, tak i milují: myslí i srdcem naplno!