Z celkové roční spotřeby energie v průměrné domácnosti (ale známe to čarování se statistikami) představuje množství, které padne na přípravu jídel něco málo přes tři procenta – vyjádřeno v příslušných jednotkách je to 2,2 gigojoulu čili 600 kilowatthodin. Což, pokud zůstaneme v kuchyni, představuje statistických šest set obědů pro tříčlennou rodinu. Protože si ale k obědu někdo ohřeje špekáček a jiný peče krocana, objektivnější bude převod těchto kilowatthodin na energii, s níž bychom uvedli šedesát hektolitrů vody do varu.

Pokud se v našem počítání obrátíme k jiným domácím činnostem, jedná se (v horším případě) o sto dvanáct osmihodinových směn luxování, nebo v tom příjemnějším (pokud bychom ovšem na naši televizi vydrželi zírat osm hodin denně) – rok a čtvrt takového koukání. Racionálním chováním v kuchyni bychom přitom mohli ročně ušetřit až čtyřicet procent zde spotřebované energie. Jestli se opět pustíme do počítání, představuje to dvě stě čtyřicet uvařených obědů, čtyřicet pět dnů luxování nebo půl roku televizních stříleček zadarmo.

Proklatě dobrá káva

Abychom si suchá čísla dokázali lépe představit, dáme si po poslední lekci o ledničkách trochu kafe: k ohřátí vody o jeden stupeň budeme potřebovat 360 000 joulů. Litr vody uvaříme na elektrické plotýnce s příkonem 1 000 wattů za dvanáct minut, v mikrovlnce s příkonem 1 150 wattů za devět a půl minuty, v rychlovarné konvici s dvojnásobným příkonem za tři a půl minuty. Překapávače a espresa jsou vesměs provozně ještě úspornější.

Opakování matkou moudrosti

Každý, kdo se víc motá v kuchyni se naštve, pokud mu někdo bude radit co a jak. Neškodí ovšem se na činnosti, které provádíme už mechanicky, podívat s kalkulačkou v ruce. Tak třeba hrnce: měly by mít rovné dno – nerovné totiž zvyšuje spotřebu až o třicet procent, což je obzvlášť důležité u elektrických vařičů, kde by mělo zcela přilnout k plotýnce. Všelijak zprohýbané pánve působí malebně, hodí se však spíš k táboráku. Průměr dna nádoby by měl odpovídat velikosti zdroje tepla, jinak dochází k vážné ztrátě tepelné energie – na hrnec o tři centimetry užší než plotýnka jí zbytečně spotřebujete o třicet procent víc. U plynových sporáků by samozřejmě plameny neměly šlehat kolem hrnce.

Kolik vody

 Ať už vaříte cokoliv, nalijte do hrnce jen tolik vody, kolik opravdu potřebujete. Úměra je přímá: více vody rovná se delší doba vaření, což se zase rovná větší spotřebě energie. Vařit si k snídani jedno vajíčko v litrovém hrnci a v druhém stejném vodu na šálek kávy je nerozum: vaříte-li litr vody tam, kde by stačily dvě deci, zvyšujete spotřebu o osmdesát procent.

Vařit bez pokličky znamená skutečně významné zvýšení spotřeby – od sto padesáti až do tří set procent. Navíc se zapařují okna, v místnosti stoupá vlhkost, která se může srážet a držet v rozích, což je dobré pro plísně, ale ne pro člověka. A kapusta, květák nebo zelí vařené bez pokličky, dokáží dát bytu velmi charakteristický, byť většinou ne zrovna žádoucí odér.

Na plný plyn

Nastavíme plný příkon elektřiny nebo plynu a když začne voda vřít, příkon zmenšíme. A když je jídlo hotové? U elektrického sporáku nezapomínáme na tepelnou setrvačnost a plotýnky i troubu vypínáme několik minut před ukončením vaření. U pokrmů, které vyžadují dlouhodobější tepelnou úpravu vařením nebo dušením, použijeme tlakový hrnec. Papiňák navzdory hororovým vyprávěnkám při správném zacházení nevybuchuje, ale spoří šedesát procent energie a osmdesát procent času.

Někdo to rád horké

Pokud chceme jídlo pouze ohřívat, energeticky i časově je výhodná mikrovlnka, která šetří třicet až padesát procent energie. Přímo na talíři v ní ohříváme jednotlivé porce, ale třeba i mléko nebo bílou kávu. Ohřívat také můžeme systémem hrnec na hrnec. A pokud k snídani vstávají jednotliví členové rodiny v různém čase, může ten první připravit čaj do termosky, v níž vydrží horký i několik hodin. Když se podle úsporných zásad začnete chovat, budete si nejspíš zpočátku připadat jako blbci a trapní kolenovrti. Ale jen do momentu, kdy vám dojde, že jste zase trochu vyzráli na výrobce a distributory energií, kteří už nevědí, co by chtěli…