Když v systému plánovaného hospodářství najednou nebyl k mání hajzlpapír, mohli za to „Rusáci“, vzpomínáte? A když v ekonomické formaci preferující tržní vztahy podraží vejce, může za to zase Evropská unie. Ať už naši iniciativní blbci spáchají cokoliv, co nedopadne dobře, může za to vždycky někdo jiný. „Odkloní“, jak se módně říká, naši vcelku oprávněnou zlobu pokud možno daleko. Kurnik šopa! Vždycky spoléhají na to, že až se vyzuříme, nějak už se z maléru sami vyhrabeme.
(Sepsáno v roce 2012, ale platí stále, ač vejce dál nepodražila. Kde jsou, kdepak jsou – vajíčka za kačku.) *** Češi, Moravané i Slezané skutečně hned začnou mudrovat, jak se s nehoráznými cenami vajec vyrovnat. Protože se „vaječné krize“ vždy po čase vlivem okolností opakují, zájem o plánky na stavbu kurníků závratně stoupá. Takže také jeden nákres nabídneme. Ale popravdě radíme nejdřív použít princip předběžné opatrnosti a zvážit, co o slepicích víme a spočítat, zda na vlastní chov máme nezbytné nervy a trpělivost, a jestli vložené náklady nebudou takové, že by naše slípky v rámci rentability měly snášet vajíčka zlatá.
Tanec mezi vejci
Takže – chceme opravdu na zahradě místo pergoly a plánované houpačky stavět kurník? Pokud ano, měli bychom podle odborníků počítat s půl čtverečním metrem obytné plochy na slepici. A kolik tedy vlastně slepic chceme? Kurník bychom měli orientovat k světovým stranám tak, aby pokud možno stál čelní stěnou k jihu nebo jihovýchodu a tímto směrem by měl mít i okno – máme takové místo? Stavět budeme ze dřeva nebo dřevotřískových desek a stěny zdvojíme nebo zateplíme. Disponujeme materiálem, anebo ho budeme kupovat? Pokud získáme nějaký starý nepoužívaný kurník, bude nutně potřebovat dezinfekci, protože slepičí roztoči – čmelíci, kteří vydrží o hladu i dva roky, se už určitě na krev našich slepiček těší…
Slepičky
A dále: ty roztomilé slepičky nejsou tak mírumilovné, jak vypadají a jejich klovnutí bolí. Nemusíte mít kohouta a sousedé o nich budou stejně dobře vědět, protože každé snesené vejce chlubivě vykdákají do světa. A pokud se naštvou, nebo jim neuděláte bene, klidně přeletí plot vymezující jejich životní prostor, rozhrabou záhony, zahnojí trávník, kde se chcete opalovat a ta vejce budou snášet do úkrytů po celé zahradě. A samozřejmě jsou tu i naše milé úřady – takže pozor na to, zda u vás chov drobného zvířectva nereguluje nějaká místní vyhláška.
Zateplování není jen móda
Přinášíme nákres kurníku s výběhem z hranolů, prken (případně OSB či jiných dřevodesek z nichž je bouda lepší, protože na jejich stěnách se hůř uchytí paraziti), pletiva a libovolné krytiny pultové střechy. Nejjednoduššími spojovacími prvky jsou úhelníky, ale elegantnější a lepší jsou samozřejmě tesařské spoje. Co se zateplení týče, střetnout se lze se dvěma názory. Jeden tvrdí, že slepice se bez zateplení obejdou, protože si prostě bydlení vyhřejí vlastními těly, a že budou mít méně parazitů, kteří se v chladu nechtějí množit. Druhý hlásá, že pokud nebudou muset energii získanou z krmiva přeměňovat na tělesné teplo, zbude jí slepicím dost na celoroční snůšku. Připojujeme se k tomuto názoru, i když to znamená častěji uklízet a jednou ročně bílit vnitřek kurníku vápnem. Pro čištění slepičího příbytku bude určitě výhodné, pokud z bočních dvířek na panty vyklápěných v úrovni podlážky dosáhneme hráběmi do všech koutů.
Je dobré větrat
V žádném případě by nemělo v kurníku mrznout. Když se nám podaří, že uvnitř nebude méně než tři stupně a to nikoliv dlouhodobě, a pokud rozdíly teplot mezi kurníkem a jeho vnějškem nebude větší než pět stupňů, slepice se nenachladí. Vypouštět ovšem slepice v zimě ven velkou logiku nemá, stejně tam nic k snědku nenajdou, tak ať pěkně sedí v kurníku. Ten by ale měl být dobře větratelný. Co v létě obstaráme oknem, může v zimě zařídit „komín“ k odvádění vodních par, jehož dolní konec je asi čtyřicet centimetrů nad podlahou a horní půl metru nad střechou. Otvor má dole a je dvojnásobný proti uzavíratelnému otvoru ve stěně kurníku pod střechou, sloužícímu k přívodu čerstvého vzduchu zvenčí.
Potřebují slepice okno?
Ano, ale ne proto, aby se kochaly krásnou vyhlídkou, a tak na něj klidně můžeme použít polykarbonát nebo jiný plast. Jde totiž o světlo. Jeho spodní hrana má být asi čtyřicet centimetrů nad podlahu. Pokud použijeme sklo, volíme z izolačních důvodů dvojité. Plocha okna nechť je ve vztahu k ploše podlahy asi pětinová. Je dobré udělat okno nahoře vyklápěcí kvůli letnímu větrání. Ve výšce asi sedmdesát centimetrů nad podlahou je trusník, rovná, dobře čistitelná plocha, a o dalších třicet centimetrů nad ním hřad. Je-li hřadů víc, ať jsou asi čtyřicet čísel od sebe a jejich výškový rozdíl je centimetrů asi patnáct.
Jak jim usteleme, tak si stoupnou
Na hřady použijeme hranoly asi 4×5 centimetrů se sraženými horními hranami, v žádném případě kulatou tyčovinu, která by slepicím deformovala kosti. Kulatý hřad při spánku nebo sezení vystavuje slepičí hrudní koš tlaku a hrozí, že se promáčkne či pohmoždí. Ideální by bylo, kdyby se nám podařilo udělat hřady sklápěcí ke straně, protože by se nám trusník pod ním lépe čistil. Nízkou podestýlku na podlaze měníme každý týden. V kurníku by ještě neměla chybět bedna se stěnami asi dvacet centimetrů vysokými a s pěti centimetry písku, v níž si slepice zřídí popeliště. A jako podkladkem v hnízdě v rohu se již pitomé zvíře podařilo ošálit i pingpongovým míčkem a snášela k němu jako divá.
Slepičí schody
Přestože slepice umí létat, připravíme ji slezový žebřík – prkno s příčnými špriclíky z dřevěných latí přibitých asi deset centimetrů od sebe. Nebude to z naší strany přemrštěná péče, ale projev vypočítavosti, protože pokud ten pták z větších výšek dopadá na nohy, otřese to vždy jeho vaječníky a nálevkami vejcovodu, což pak poznáme na snížené snůšce.
Zahradní tankodrom
Na podestýlku v kurníku budeme používat hrubé hoblovačky nebo kvalitní řezanku z ječné, případně pšeničné slámy v asi deseticentimetrové vrstvě. Mimo výběh kurníku slípky nepouštíme, protože dovedou plochu zdevastovat, že vypadá jako vojenské cvičiště. Můžeme ale připravit přenosný výběh, který lze po zahradě stěhovat. Každá slepice by měla mít k dispozici asi deset čtverečních metrů. Rozhodně bychom u takovéto ohrady neměli zapomenout, abychom část tohoto výběhu vždy umístili do stínu.
Jaké hejno?
Slepice je pták společenský, ale když jich je moc v malém prostoru, perou se mezi sebou a klovou ostošest. Dvě průměrné slepice snesou za týden sedm vajec, může to ale být podle plemene až tři stovky ročně od jedné. O tom, co dělat pokud se rozhodneme pro odchov vlastních kuřat, píšeme ZDE. Když se slepicemi začínáme, vybereme si některé tradiční plemeno (vlašky, leghornky či minorky), přičemž takovou třítýdenní slepici aktuálně pořídíme do sto padesáti korun.
Co slepicím nabídneme
Kvoky částečně sníží naši potřebu popelnic, protože úspěšně likvidují kuchyňský odpad, bramborové slupky, odřezky zeleniny, ale také vnitřnosti, které pro ně jsou cenným zdrojem živočišných bílkovin. V dostatečném výběhu si ale dokážou padesát procent potravy obstarat samy v zemi. Nabídneme jim pšenici, nejlépe naklíčenou, a šrot. Když skořápky jejich vajec usušíme a roztlučeme, budou nám za takovou nabídku vděčné. A nezapomeneme na napáječku, přičemž u méně slepic vystačíme se starším hrncem.