Hoj z pastvy domů! Bible je plná úžasných obrazů a jedním z nich je beránek jako symbol nevinnosti. Proč ne? Kdo měl kdy co do činění s velkýma očima jehněte, s kudrlinkami vlny na jeho čele a měkkým pyskem, nemůže přece vůbec o beránčí nevinnosti pochybovat. Ani když se zvíře snaží do naší dlaně trkat hlavou ještě bez růžků. Velikonoční beránci… Kulturní tradici všech tří náboženství lidí Knihy, jak muslimové nazývají Bibli, tedy židovského, křesťanského a vyznavačů islámu, beránek spojuje. Je v něm neposkvrněná čistota i krvavý symbol oběti a také vykoupení.
(2011) *** Ovce byly tradičním obětinou středovýchodních pasteveckých kmenů. Proto beránka jedli o Pesachu židé, o Velikonocích křesťané a po ukončení pouti do Mekky o svátcích Bajram ho ve velkém konzumují i muslimové. Vyšší smysl této tradici dává příběh praotce Abrahama (u muslimů Ibrahima), který měl jako oběť Bohu podřezat svého jediného syna Izáka (Ismaela). Už ho měl na oltáři, když se Bůh zase jednou ukázal být milosrdný (muslimové užívají spíš termín slitovný) a oběť proměnil v jehně. Křesťané „Beránkem božím, který snímá hříchy světa“, nazývají ukřižovaného Krista. Možná vysvětlení jsou dvě: to pietnější hovoří o Ježíšově sebeobětování za hříšníky, to jazykovědné ukazuje, jak snadné je se ztratit v překladu, protože v aramejštině, původním jazyku Nového zákona, je stejným slovem označen „beránek“ i „služebník“.
Jatka na chrámovém nádvoří
Na počátku židovského svátku Pesach začínajících čtrnáctého dne měsíce Nisan donesl hospodář vybraného beránka do jeruzalemského Chrámu. Za zpěvu kněží zvíře podřízl, chrámoví služebníci zachytili krev a vylili ji na oltář. Po návratu domů zvíře stáhli a nabodli na dva rožně – jeden provlékli podélně tělem a jeden příčně přes přední nohy, a dávali pozor, aby nezlomili jedinou kost, to bylo důležité. Je zde podoba s Ježíšovým ukřižováním náhodná?
Beránek musel být upečen a podán k večeři s nekvašeným chlebem a hořkými bylinami. Co se nesnědlo, bylo odevzdáno očistnému ohni. Od roku 70, kdy byl Chrám naposled zbořen, pravověrní Židé o Pesachu čili Svátku nekvašených chlebů, beránka jíst nesmí, protože zvíře toho dne může být podřezáno pouze na nádvoří Chrámu, který není.
Dekorace i sladká pochoutka
V křesťanském velikonočním jídelníčku skopové zůstalo. Dnes ovšem vůbec není levné. Také ne každý příznivě vnímá osobitou vůni a chuť jehnětiny. Krom beránků jí se i kůzlečí. Protože je ovšem pro nás beránek víc symbol, než pečeně, na velikonočním stole s tradičním mazancem zpravidla nechybí v sladké podobě. Nabízíme vám několik méně obvyklých receptů.
Mrkvoví velikonoční beránci: V lístkové mizérii druhé světové války prý v Protektorátu patřila mrkvová těsta k dost populárním. Na mrkvového beránka budeme potřebovat jemně nastrouhané mrkve 100 gramů. Utřeme 3 žloutky se 125 gramy cukru a přidáme tam kůru a šťávu z 1 citronu. Vmícháme 100 gramů strouhaných mandlí, 100 gramů polohrubé mouky a jeden prášek do pečiva. Zbyly nám bílky – utlučeme z nich sníh a osolíme ho, soli stačí špetka. Do sněhu zamícháme 50 gramů mletých ořechů a vše přidáme do těsta. Nalijeme do formy a na 180 stupňů pečeme asi 40 minut. Trochu necháme vychladnout, vyklopíme a nakonec ozdobíme polevou, do které jako oči a čumáček vmáčkneme tři hřebíčky nebo mandle a rozinku. Jak patrno, předpis sice neobsahuje žádný tuk, ale jinak se tak úplně protektorátně úsporným nejeví.- Tvarohoví velikonoční beránci. Pro začínající cukráře je recept, na němž prakticky nelze nic pokazit a výsledek je přesto skvostný – navíc při nepatrném vynaloženém čase. Výsledkem bude tvarohový beránek. Použijeme na něj čtyřikrát čtvrt kila surovin: Hery nebo jiného tuku na pečení, krupicového cukru, tvarohu a polohrubé mouky. Dále 3 vejce, půl prášku do pečiva, 50 gramů sekaných jader vlašských ořechů a kůru z jednoho citronu. A teď už to bude rychlovka. Tuk, cukr, tvaroh a celá vejce utřeme dohromady a vše co zbývá, do toho zamícháme. Vymazanou a vysypanou formu naplníme těstem, zaklopíme a pečeme tři čtvrtě hodiny opět na 180 stupňů. Hotového beránka můžeme rozříznout a natřít marmeládou, pudingovým krémem nebo Nutelou, slepit a opatřit polevou, nebo jen tak pocukrovat.
- Biskupští velikonoční beránci jsou třetím typem a je nejbližší velikonoční klasice. Tentokrát použijeme oblíbenou hrníčkovou metodu. Smícháme jeden prášek do pečiva a dva hrnky polohrubé mouky s hrnkem cukru. Do toho nalijeme v půl hrnku mléka rozkvedlaná čtyři vajíčka a dobře zpracujeme. Přidáme nastrouhanou kůru z půlky citronu, dvě polévkové lžíce rozinek, dvě lžíce kandované pomerančové kůry nebo zázvoru, lžíci spařených loupaných mandlí a lžíci sekané hořké čokolády. Vše pečeme v troubě vyhřáté jak výše, tentokrát bez pěti minut hodinu. Podobně též naleznete ZDE.
Ještě slovo o formách
Pokud už formu na beránka máme, je zbytečné zdlouhavě filosofovat na téma, jakou si pořídit – vcelku se totiž jeví jako výstřední a nestřídmé kupovat něco jiného, když to stejně nejspíš využijeme nejdřív zase za rok. Jednoznačně nejhůř se pracuje s tradiční formou litinovou, železnou či plechovou: ač ji vymažete a vysypete sebelépe, podle zákona schválnosti se zpravidla těsto někde chytí a dobromyslný beránkův vzhled tak změní na neurčitě přitroublý. Výjimku tvoří plechové formy s teflonovým povrchem, které lze zpravidla vyklopit bez problémů. Keramické formy mají výhodu, že na policích či na stěně mohou po zbytek roku plnit dekorační úlohu. Jejich půvab však nejspíš neoceníme v panelákové kuchyňce, kam se stěží vejde tělnatější kuchař. Doporučení si ale zaslouží navzdory aktuálním problémům s umělými ňadry beránci ze silikonu – jsou na drátěné formě, drží tvar, nemusí se vymazávat či vysypávat (ale natřít silikon slabě olejem neuškodí), úžasně se vyklápí a těsto je v nich dobře propečené. Můžeme kroutit hlavou, ale někdy tradičním námětům netradiční šaty udělají dobře.