Mít dobrou zásobičku dřeva není potřeba jen na zimu, protože stále víc ho používáme v letní kuchyni, venkovním grilu, peci na chleba či pizzu. Anebo v krbu, kde si oheň jen tak maluje po stěnách stíny a krásně praská. Říká se přitom o dřevu, že zahřeje třikrát: když ho těžíte v lese, pak při štípání na polínka a nakonec při topení. Je na vás, zda vám víc vyhovuje sekera nebo štípač. Dohřát se můžete v součtu i víckrát. A to s přihlédnutím k aktuálním cenám polen, při kalkulování toho,  co vás stál benzin do pily a štípače, a nakonec nejvíc, když vám tu hranici dřeva někdo ukradne.

Dnes lze palivové dříví koupit prakticky v libovolných délkách i jako rozštípané. Ouha – někde ho sice prodají levněji, zpravidla ale jen v metrových délkách. Tak si pro úvod dáme malé  cvičení, co je vlastně co.

Co je co a kolik za to

Prostorový metr sypaný odpovídá asi 0,6 krychlového metru dřeva rovnaného a zhruba 0,41 plnometru dřeva. Palivové dřevo z jehličnanů, tedy ze smrku, borovice či modřínu vyjde nejlevněji. Dráž pak půlmetrové špalky z břízy a olše, a ještě víc si připlatíme za tvrdá dřeva, jaká nám dává jasan, javor, dub a buk. Čím víc se vyrobí plastových oken, o to méně dřevěných. Dovážíme i spoustu nábytku a vyrábíme méně papíru – takže i dřevařského odpadu, který býval skoro za babku, je málo. Prodejci přecházejí na dražší dřevní hmotu, zejména na rychle rostoucí topoly a vrby. Jejich výkupní (a logicky pak i prodejní) cena je samozřejmě vyšší než bývala za různé zbytky, jichž bývalo dost. Relativně levně vyjdou půlmetrová až metrová polena, víc stojí ta asi třiceticentimetrová, nejvíc dřevo už naštípané. Pokud nespalujeme bůhví jaké objemy, vyplatí se nám koupit polena a zapojit silné paže a patřičný pracovní nástroj.

Každý chvilku tahal pilku

• To bylo dřív, že jsme se při přípravě paliva potili s ruční pilou. Dnes už se i chataři vybavují vesměs benzinovou „řetězovkou“ a vesnice se ještě s přispěním motorových sekaček zvukově nepříjemně proměnila. Ještě že díky „vaječné krizi“ se do ní vrací kdákání a kokrhání (o tom, jak postavit kurník jsme psali ZDE). Na dřevo dnes vesměs jdeme s mechanizací.
• Řetězové pily se vyrábějí v různých výkonech a velikostech: i pro nejsilnější polena stačí pila s lištou o délce 45 až 60 cm. Elektrické řetězové pily mají obecně nižší výkony (příkon kolem 2 kW), ale na kmeny do průměru 30 cm stačí. Nicméně pozor: chirurgové tvrdí, že řetězová pila je ještě nebezpečnější než nekrytá cirkulárka. Proto je psáno, že pracovat s ní může jen osoba dostatečně fyzicky i duševně způsobilá. A při práci nesmí být kolem nepořádek a nic, co by mohlo odvádět od jejího provozu pozornost. Tedy ani děti, ani domácí zvířata. Myslíte si, že při náhodném dotyku řetězu včas ucuknete? Neucuknete. Řetěz má rychlost jedenáct až téměř patnáct metrů za vteřinu. Jeho široké zuby vám doslova vytrhnou svalovinu z těla.
• Okružní pily čili cirkulárky napájí většinou třífázový proud s příkonem motoru kolem 4 kW. S jednofázovými na motor okolo 2,2 kW, si budete pro řezání silnějšího palivového dříví vyhradit o dost víc času. Bezpečné provedení okružní pily by mělo mít tzv. kolíbku, která pilový kotouč téměř zakrývá a řezané dřevo je k jeho obvodu přitlačováno tak, že se ruce k zubům kotouče vůbec nepřiblíží.

Kdo by neznal sekeru

Používáme ji pro podélné dělení polen. Velká štípací sekera má dlouhé topůrko (75 až 85 cm) a hmotnější hlavu (1,5 až 2,5 kg). Vypadá masivně ale při štípání polen bychom si neměli pomáhat kladivem, mohli bychom ji zničit. Na největší špalky je určen kalač (hmotnost hlavy je 2,5 – 4 kg, délka topůrka 65 – 90 cm). Masivní zakalená konstrukce hlavy zabraňuje poškození při hrubším zacházení – třeba právě při tlučení kladivem. Na menší polena je vhodný lehčí pantok. Jeho hlava váží 1,1 až 1,3 kg, a topůrko z tvrdého a pružného dřeva je dlouhé 70 až 80 cm. Topůrka bývají hlavně z jasanového, případně akátového nebo habrového dřeva. Sekat můžete i s topůrky hickory, což je tvrdé světlé dřevo ze stromů rodu Carya. Velmi dobře slouží trvanlivý plast vyztužený skelnými vlákny, jimiž své výborné výrobky vybavuje finský Fiskars.

Když topíte ve velkém…

…pravděpodobně se vám vyplatí štípačka dřeva. Je ideálním řešením tam, kde spolu ještě lidé mluví a dokážou se na společné investici dohodnout. K mání jsou štípačky v levnějším horizontálním provedení, stejně jako dražší s vertikálním pohybem štípacího klínu. Protože jsou tyto stroje vybaveny hydraulikou, tlak oleje umožňuje dosáhnout i u nejmenších štípaček sílu čtyři tuny. Věřte, že neexistuje tak tvrdé poleno, které by téhle síle odolalo. Existují ovšem i amatérské konstrukce štípaček se štípacím kuželem opatřeným závitem Ten se zavrtává do špalku položeném na pracovní plochu. Ovšem – protože kužel bývá nasazen přímo na osu elektromotoru a ten se, pokud se „kousne“, nedá okamžitě zastavit. Rozhodně nelze domácí výrobu takového štípače doporučit. Je to hodně nebezpečná hračka. Podobně děsivé úrazy může způsobit amatérsky postavený stroj se štípacím klínem zaráženým do záběru excentrem jako bucharem. Lidská píle je v tomto směru neskonalá a hřbitovy podobných vynálezců plné.