Přestože při četbě statistik přemítáme, zda je či není průměrný občan někdo jiný, než příjemce průměrného platu, používání zprůměrňovaných hodnot nám má zjednodušit svět. Tak se také dočteme, že ročně doma spotřebujeme asi dvě stě krychlových metrů – tedy dvě stě tisíc litrů – vody.
V praxi jsou samozřejmě rozdíly veliké, protože záleží na tom, zda žijeme ve městě či na vsi, máme zavlažovanou zahradu, myjeme auto a napouštíme bazén, stejně tak, jako zda preferujeme vanu či sprchování, na nádobí používáme myčku a jak často pereme. Denně každý z nás vypustí do kanálu sto padesát litrů vody. O vodu se však ve světě i válčí. Význam vody podtrhuje i každoročně v dubnu probíhající mezinárodní den vody.
Z historie ani ne tak vzdálené
Starost o dostatek kvalitní vody měli už přísloveční staří Římané. Dodnes žasneme nad jejich úžasnými vodohospodářskými díly s mnohakilometrovými akvadukty, četnými kašnami a promyšlenými lázněmi s teplou a studenou vodou. Z dob nepříliš vzdálených připomeňme pozapomenuté úvahy německých odborníků o odvedení „horských vod“ z našich Krkonoš, Jizerek, z Krušných hor a dokonce i z Šumavy k zásobování „braně hospodářského průmyslového velkoregionu Berlín“, jak stálo v memorandu, předaném ministrem hospodářství Hitlerovi. Zajímavé je, projekt se stal jablkem sváru mezi Němci z Říše a Němci z Protektorátu, protože s vodou z Jizery se počítalo i pro nové německé čtvrti v Praze, konkrétně pro Dejvice, Bubeneč a Holešovice. Než se však stačil spor o vodu vyostřit, museli se tvůrci megalomanských plánů začít zabývat starostmi o vlastní krk.
Nejen na vodě ušetříme
Z krátké historické exkurze se vraťme k naší peněžence, protože právě na ní nejlépe seznáváme, že se dnes voda stala zbožím. Jak a kde ušetřit její spotřebované množství, které pak přirozeně musíme zaplatit, jsme psali ZDE. Dnes se podíváme, jestli při praní nechybujeme i ve způsobu, jakým používáme koupelnovou chemii (čili prášky, gely a aviváže, nad jejichž cenami se nám v krámech protáčejí panenky) a nevyhazujeme i tady peníze často zbytečně. Je to tak, že praní v slupkách tzv. mýdlových ořechů totiž ne každého přesvědčí, že vyprané nepopiratelně ekologicky znamená i vyprané zářivě bíle. „Naše hobby“ sice ořechům fandí, nicméně psali jsme jak o jejich plusech, tak i mezích (ZDE): jsou navíc lidé, kteří by do pračky něco takového zaboha nedali. Sypou prášky, lijí gely, cmrndají aviváže a nadávají na ceny – ale po právu? Neužívají účinné chemie prostě zbytečně moc? Je spočítáno, že z celého praní je chemie nejdražší (představuje osmatřicet procent ceny, osmadvacet amortizace pračky, dvaadvacet voda a dvanáct elektřina).
Když by méně bylo „tak akorát“
Ne vždy a u všeho platí přímá úměra. Říct si, že když dám víc prášku, bude zákonitě prádlo čistější, neplatí. Jisté ale je, že pokud bude prášku zbytečně moc, prádlo se pořádně nevymáchá, mohou se na něm objevit fleky a ještě je pravděpodobné, že bude naši kůži dráždit. Navíc se výrobce zpravidla jistí pro případné spory se zákazníky tím, že potřebné množství prostředku i tak o deset až patnáct procent nadsadí – taky tak prášku, gelu či aviváže prodá víc. Myslete na to a právě tolik uberte. Většinou se nezmýlíte a prádlo bude čisté. A pokud potřebujete bělit, použijte výhradně prášek, bělidla se prý vyrábějí jen sypká. U aviváží – prodlužují životnost prádla, které se navíc snáz žehlí a vy v něm neházíte rány a jiskry, stejně jako u prášků a gelů nespoléhejme na dávkování od oka. Správná množství koncentrované aviváže jsou překvapivě malá: na čtyři kila bavlny 36 mililitrů, na dvě kila vlny 24 a 18 na umělá vlákna. Málo? Ano, ale stačí.
Co, jak dlouho a na jakou teplotu
Poté, co jsme ušetřili vodu a také pradláckou chemii, je čas zastavit se u technologie praní. Ušetříme když změníme zažité postupy. Například údaj o maximální náplni pračky platí jen pro praní v základním programů na bavlnu. Ostatní programy mají reálnou kapacitu nižší. Chytré pračky s tak zvaným automatickým programem si náplň zváží a obsahu pak přizpůsobí kolik vody i energie stroj spotřebuje. Tady šetřit způsobem, že je přeplníme, bude kontraproduktivní, protože se prádlo ani dobře nevypere, ani nevymáchá. Další věc je teplota: většina praček má programy teplotně odstupňované od třiceti stupňů přes čtyřicítku, šedesátku, tzv. ekologický program zpravidla pětasedmdesáti stupňový, až po pětadevadesátku. Nejčastěji váháme mezi čtyřicítkou a šedesátkou: „Já tam, Manko, dám šedesát, v horký vodě se to vypere líp…“ Chyba. Horká voda sice vydezinfikuje, ale při šedesáti stupních by prý musela působit přes půl hodiny. V šedesátkovém programu je však tato teplota v bubnu asi jen minut pět. Takže perte převážně jen na čtyřicet, a pokud opravdu chcete viry a bakterie zabít, rovnou na pětadevadesát. „Podobná je situace i u myček, u kterých také platí určitá pravidla plnění a volby správných programů. Konkrétní detaily o všech dostupných módech najdete například na této stránce o myčkách.
Bláhový instalatér Bláha
A jak je tomu se zázračnými přípravky na vodní kámen? Kvalitní prací prostředek už tuto složku v sobě má, takže televizní opravář praček mudrující nad vodním kamenem obrostlým topným tělesem a přesvědčující vás o nutnosti zázračného prostředku „do každého praní“ sám bláhově naletěl reklamě, nebo se vám vědomě snaží tunelovat kapsu. S jedinou výjimkou – pokud nemáte opravdu extrémně tvrdou vodu. Nicméně dvakrát za rok pračce uděláte dobře, když ji usazenin a vodního kamene tímto prostředkem (nebo prostě octem) v dlouhém programu a na plnou teplotu posloužíte…