Když Římanky po kolena ve vodě Tibery máchaly prádlo a na obětním ohništi na úpatí protilehlé hory kněží odevzdávali bohům tučné ovce, snesl se z nebe déšť. Spláchl tuk a popel z oltáře do řeky, voda se napěnila a ženské nestačily žasnout, jak je jejich prádlo najednou bílé. Protože se hora s obětištěm jmenovala Sapo, zázračné směsi se podle ní prý začalo říkat mýdlo.
(2013) *** Pověst je ovšem jen pověst – byť půvabná. Mýdlo je o hodně starší. A jen pro pořádek doplňme, že vedle výroby z tuků obsahují saponiny i některé rostliny, například mydlice lékařská (Saponaria officinalis), které na Slovensku něžně říkají mydlenička. Mýdlo vyrábějící mydláři u nás vytvořili samostatný cech už za Lucemburků.
Co bylo koloniální mýdlo
Název „koloniální mýdlo“se vžil pro výrobek z doby osidlování Ameriky. Na výrobu kolonisté používali výluh z dřevěného popela – potaš (uhličitan draselný) a odpadní tuk ze zvířat. Rozhodně bylo levnější mýdlo v amerických osadách vyrábět, než ho složitě a draze dovážet z Evropy. Popel a tuk se průběžně schraňovaly do sudů. Vařilo se jednou, maximálně dvakrát do roka, nejčastěji na podzim, kdy se porážela zvířata. Při delším skladování totiž tuk žlukl a zbytky masa v něm se kazily. Uhličitan draselný získali osadníci tak, že sudem s popelem pomalu nechali protékat vodu a výluh zachycovali do hliněných nádob. Surové sádlo a lůj nejdřív čistili a tepelně zpracovali. V kotli pak k tomu přidali stejné množství vody a pod širým nebem (hrozně to smrdělo) obsah vařili, dokud se voda neodpařila a tuk nevyškvařil.
Mýdlové kostky
Vrstva, která zůstala po opětovném provaření a zchladnutí na povrchu byl tuk, který použili na mýdlo. Z hliněných hrnců do něj nalili předem vyrobený louh v poměru 1 : 2 ve prospěch tuku. A jak měřili sílu louhu? Hodili do něj vajíčko – pokud se potopilo, byl louh slabý, když plavalo a z louhu mu koukala ploška asi jako mince, byl akorát. Pak vařili tak dlouho, až bylo koloniální mýdlo hotové – šest i více hodin. Obsah kotle vylili do dřevěných rámů rozdělených tak, že po ztuhnutí vznikly asi librové (tedy půlkilové) kostky. Z té vždy odřízli tolik, kolik právě potřebovali.
Ještě jednou mýdlo z friťáku
Představili jsme jednoduchou přeměnu starého oleje z fritovacího hrnce na studeno (ZDE ) v poměru půl na půl se sádlem. Na internetu nabídl Miki úctyhodnou práci popisující zmýdelnění této odpadní suroviny teplou cestou. Je to, mimochodem, opravdu nadšenec, protože i potaš vyrábí z popela zůstávajícího v ohništi po pálení čarodějnic). Nejdřív tuk vyčistil opakovaným převařováním s vodou (1 : 3) a filtrováním. Výsledné kilo deset očištěného fritovacího oleje zahřál na 75 stupňů a smíchal se dvěma litry roztoku 135 gramů chloridu sodného s vodou a postupně ohřál k varu. Pak vše nechal pěnit a bublat na mírném ohni půl druhé hodiny, ochladil na sedmdesát stupňů a vysolil, aby mýdlový sliz zhoustl.
„Teplou“ cestou ano a ne
Var urychluje probíhající reakce a tuk se zásaditými složkami se sloučí beze zbytku. Mýdlo vyzraje do druhého dne a je možné ho hned dělit a balit. Správné mýdlo by mělo mít zásaditost maximálně pH 8, tedy mírně nad neutrálním pH 7. Je to klasika, teplou cestou vyráběli mýdlo už naši praotcové na ohništích, ale na druhé straně obsadíte při ní kuchyni poměrně na dlouho, nevoní to zrovna a riziko vedlejších škod je vyšší.
Rozpis na jiná „studená“ mýdla
Na mýdlo z rostlinného oleje potřebujeme půl litru olivového a půl litru nejraději kokosového či palmového oleje, 125 gramů hydroxidu a 380 ml nejlépe destilované vody.- Na mýdlo ze sádla použijeme kilogram tuku, 130 gramů hydroxidu sodného a opět 380 ml destilované vody.
- Na smíšené mýdlo můžeme zkusit 400 gramů sádla a 600 ml olivového oleje, ostatní složky zůstávají stejné.
Tvrdost mýdla ovlivňuje volba použitých surovin: z tvrdých nasycených tuků vznikají mýdla tvrdá. Jsou to např. lůj, sádlo, nebo kokosový a palmový tuk. Oleje, které používáme v kuchyni, jsou většinou nenasycené a z nich vznikají mýdla měkká. Kombinací je spousta a záleží na naši odvaze experimentovat.
Barvy a vůně
U našeho vánočního mýdla (Výroba domácího mýdla čili Mejdlíčko jako dárek – viz odkaz výš) jsme se dostali do fáze mýdlových kostek. Nakrájená mýdla položená na rohoži nebo tak, aby provětrávala i jejich spodní plocha, občas obracíme, aby vyzrávala – tedy snižovala své pH – stejnoměrně. Pokud mýdlo chceme obarvit nebo ovonět, měli bychom se do toho pustit asi týden po jeho vylití do formy a nařezání.
Barvy a vůně
Při samotné výrobě by naše pokusy skončily 
nezdarem, protože ještě stále vysoký podíl louhu by prostě barvu sežral a vůně zabil. I po týdnu bude lépe, budeme-li pracovat v rukavicích. Mýdlo nastrouháme, lépe je ovšem prohnat ho klasickým mlýnkem na maso. Hmotu lehce zvlhčíme a obarvíme potravinářskými barvami. Chceme-li přírodní barvu hnědou, můžeme k navlhčení použít silný odvar cibulových slupek nebo čaj, ale jistější výsledek dá lžička kakaa. Stejně tak do mýdlových vloček či žížalek z mlýnku zapracujeme vůně do těsta, která se většinou prodávají v mrňavých flaštičkách. Taky dobře poslouží pár kapek olejíčku do aromalamp. Případně lze uvařit badyán, skořici a hřebíček a přecedit do mýdla: tahle vcelku libá vůně ale bude slaboučká.
Po prudkém hňácání dlouhé ležení
Směs řádně prohněteme, případně znovu proženeme masomlýnkem a pak nahňácáme do forem. Nebo ještě lépe rozválíme na silikonovém vále či jiné podložce na požadovanou tloušťku a z ní vyřežeme kostky, kolečka a tak. Necháme na vzduchu dozrát asi čtyři týdny, přičemž občas obrátíme. V úhledný originální dárek mejdlíčko proměníme, když ho zabalíme spolu s usušeným plátkem citronu či pomeranče do celofánu. Není to ovšem klasický věčný suvenýr do babiččiny krabičky – je to prostě námi vyrobené užitečné mýdlo, které zpravidla krásně pění a vydrží jistě půl roku, pak v něm může za určitých okolností tuk začít žluknout.