O tom, že předsváteční čas, ať už se jedná o Vánoce či Velikonoce, provází zvýšená uklízecí aktivita, ví každý. Někde to kromě hysterie přerůstající v agresivitu vůči okolí vede i k patologickým stavům, kdy postižený(-ná) opakovaně z nábytku utírá prach, který tam není…, a tak podobně. Stejně ovšem podle všeho před svátky blbly babičky a babičky babiček, jenom k úklidu používaly méně rafinovaných prostředků. Osvěžme si některé jejich rady.

Hodí se nejen ekologickým fundamentalistům a lidem přemýšlejícím, jak život zvládnout po zhroucení civilizace či jiné apokalypse. Prostě do situace, kdy mohou staré rady prokázat trvající platnost, se dostat lze. A co pak?

Co jsme již nabídli

Rada základní zní: z úklidu se nezbláznit. Jak k němu přistoupit s nadhledem jsme psali v povídání o Lucii, která zvláště před Vánoci platila za úklidový symbol a jeho ztělesnění (Lucka to sama nezvládne –  ZDE).  A něco rad jsme přinesli i v povídání o alternativních prostředcích i předvánoční psychohygieně (obzvláště svěží textík najdete ZDE – Nastává velký úklid). Dnes nabízíme několik vesměs solidně fungujících rad  z dob tak říkajíc krále Klacka.

Co dům dal

Zkušenosti předávala babka babce a tak uvedené rady prověřila staletí. Lhali bychom, kdybychom se snažili tvrdit, že současné mycí prostředky fungují hůř. Nechce se nám ovšem v uspěchané době čekat, až se něco odmočí a tak podobně. Na druhé straně čistidla v barevných flaškách stojí víc peněz a navíc ne každý koncentrovanou chemii miluje. Babské rady vycházejí z toho, co bylo v domě.

Zkuste to, třeba vás výsledky zaujmou

Na starou smaltovanou vanu používaly babky kuchyňskou sůl, ovšem smíchanou s trochou terpentýnu. Tato směs též dobře cídí porcelánová umyvadla. Flašky po oleji (tenkrát ještě nepřevládaly ty z plastu) se myly tak, že se do nich nalil roztok v poměru čtyři lžíce octa a na litr vody a vsypala špetka rýže. Během tří hodin bylo s lahví třeba občas energicky zatřást. Pak se obsah vylil a láhev dobře vypláchla. Když babce zrezivěl nesmaltovaný plech na pečení nebo vykrajovátka, posypala  zkorodované fleky hrubozrnnou solí a pár minut drhla kůžičkou ze slaniny. Na skvrny olejové barvy na okenní tabuli platilo potřít je nejdřív neředěným octem. Zašlé nerezové příbory oživovalo jejich vložení do hrnce, v němž se zrovna vařily brambory. Podobně starý čajník zarostlý vodním kamenem vyčistíme následovně: povaříme v něm slupky od brambor, pak tam přidáme trochu octa a necháme tři dny stát – usazenina by se měla uvolnit. V dobách bez účinných prostředků na mytí nádobí používaly babky na dřez vody velkou lžíci pšeničné mouky s malou lžičkou soli. V NH nevíme, co jsme na tak banálním receptu udělali špatně, ale nám to bůh ví proč nefungovalo. Je ovšem možné, že naše měřítka čistoty se proti babiččině době sporáků na uhlí, tálů a litinových hrnců přece jen prohloubila.

Raději jděte na procházku