Když se bohové koupou, napadají je divné věci: hromovládný Perun se se svým protějškem, podsvětním Velesem, otírali svazky slámy. Byl to Perun, jehož napadlo vdechnout povříslu život a z božského potu a slámy stvořit člověka. Jeho osud mezi sebou oba čelní bohové slovanského pantheonu rozdělili v životě i po smrti: duše zesnulého měla jít do nebe k Perunovi a ostatky získal Veles – pán Nicoty. (Podle jiné verze ale prvního člověka Perun uhnětl z hlíny a Veles do tohoto lidského prototypu udělal tři díry a tak lidem nadělil hlad, vyměšování a schopnost plození.)

Čas nových nadějí našim předkům nastával s obnovující se mocí Slunce, symbolu života. V období tmy, chladu (a s tenčícími se zásobami i možného hladu) získali najednou dobrou perspektivu. Poté, co světla jen ubývalo a zima začala zalézat za nehty, mrazivé noci sice ještě nedostoupily vrcholu, ale životodárného světla už mělo jen a jen přibývat.

Slunce svítí na všechny

Sluneční symbol měl několik podob, které se nám v řezbách například v trámech nad vchodem do domu a nebo na střepech keramiky zachovaly. Často se s totožným či zjevně příbuzným setkáváme i v kulturách dalších národů. Sluneční disk má podobu prázdného kruhu a nebo je rozdělený křížem u některých východních Slovanů, stejně jako u Keltů. Další sluneční symbol, slovanská svastika (podle pohybu Slunce na naší polokouli je pravotočivá) není zdaleka tak pravoúhle hranatá, jak jsme zvyklí odjinud. Solární znak v podobě triskelionu – trojramenné točenice, snad řecký a možná také keltský a germánský, se prý zachoval i na staroslovanských knoflících. Další zpodobení Slunce známe z vykopávek na území dnešního Polska pod názvem „Boží ruce”. Možné jsou samozřejmě nejrůznější varianty a kombinace zobrazených symbolů.

Vstříc prodlužujícím se dnům

Zřejmě vždy rozhádané slovanské kmeny mají i pro svého slunečního boha různá jména: Perunem vládnoucím hromovým kladivem jsou tak mimo jiné asi i Svaroh nebo nám dobře známý Radegast. Patří jim kultovní sluneční zvíře – bílý kůň. V době největšího praslovanského svátku, tedy zimního slunovratu, prý toto božstvo dostávalo i lidské oběti. Naše autostylizace jako lidu s mírnou holubičí povahou v této souvislosti dostává trhlinu. Vzhledem k zmatku v pramenech ovšem badatelé o mytologii Slovanů ještě budou mít spoustu práce, než různé názvy bohů o podobných kompetencích ztotožní – pokud se to vůbec někdy povede. Hodně zmatku také do tématu vnesli obrozenci, kteří si část slovanské dějepravy v devatenáctém století  prostě vymysleli.

Svět našich předků

Nicméně jakous takous představu si udělat můžeme. Magický svět dávných Slovanů představoval dost divné místo. Velkou sílu měly močály s převalujícími se kotouči mlhy. Logicky byly královstvím mrtvých, do něhož vstup bránili vodníci, víly, rusalky, utopenci a také divoká prasata s mocnými kly. Naše předky provázely všudepřítomné lesní a polní bytosti, v řadě ohledů stejně nedokonalé jako lidé, nicméně neskonale silnější. Důležité byly také stromy, protože prales je chránil před nepřáteli a zvěří. Zahrnovali je směsí úcty, strachu, ale též důvěry, takže současné objímání stromů má u nás vlastně dlouhou tradici.

Vesmír jako z Avatara

Dokonce celý vesmír je v božské trojjedinosti podobný stromu, představuje tedy Nebe, Zemi a Podsvětí. Strom vyrostl z odhozeného Perunova kyje. Botanicky se nejvíc ze všeho podobá obrovskému dubu. Podpírá nebe, lidstvo žije na větvích,a dole, mezi mohutnými kořeny, se vchází na  pastviny Věčnosti. Tam sídlí i král chaosu a kouzel, záporný Perunův pól – bůh Veles (jinými jmény Svantovít, Triglav nebo Černoboh). A aby to všechno bylo dokonale strašidelné, tak kolem tohoto vesmírného stromu létají krkavci.

Přání už před Vánoci

Zašmodrchaný svět kolem je pro spoustu lidí jen málo uchopitelný a smysl jeho vývoje stále záhadnější. Technika nás předbíhá a my v tom zmatku křísíme pohanské mýty a tvoříme novou čarodějnickou věrouku. Propočítáváme zas a znovu to správné datum konce světa. Nic nového? Ale pozor: už před První válkou vznikaly bizarní kulty, hnědá ideologie před tou Druhou hledala své potvrzení v záumných filozofických konstrukcích, u jasnovidců a kouzelníků. Opakuje se zase něco? Kalendář neskončil, konec světa nenastal, život jde dál. Magické datum nám však vrátilo Slunce. Ať všem proto letošní Slunovrat všem přinese  do duší jas…