V severoafrických zemích se často setkáváme s obkládačkami i v místech pro nás neobvyklých, třeba v pokojích a ložnicích. Barevně jsou ostře jásavé a příjemně chladí. V obložených místnostech se také méně drží švábi a lépe z nich vymetou saharský písek. U nás tradice velí obkládat koupelny, jež se pak dobře vytírají, a v kuchyních okolí linky, na níž připravujeme jídlo. Mimo byt jich je nejvíc asi v potravinářských provozech, v nemocnicích a v pitevnách.
Tam se uplatňovala hlavně bílá klasika patnáct na patnáct centimetrů, ale jinde můžeme kombinovat čtvercové a obdélníkové rozměry a skládat je na výšku, méně často na šířku, „na střih“ – tedy pod sebe, a nebo „na vazbu“ čili s překryvem v následující řadě jako se kladou cihly. Sortiment obkladaček by nebyl úplný bez doplňků – listel (zdobených pásků) a bombat (pásků s reliéfem, který vystupuje nad plochu obkládaček).
Kachličky podle tříd
Než se objevily současné tmely, lepily se kachlíky „na bochánky“, což zrovna ideálně nedrželo a velmi obtížně se spárovalo. Pro úpravu stěn koupelny se hodí obklad třídy I. až IV. Co je k čemu určeno? Do třídy I. patří dlaždice, které pro obklad stěn, II. třída zahrnuje dlaždice, určené pro obklad stěn nebo pro podlahy s lehkou zátěží, do III. třídy náleží podlahové dlaždice se středním namáháním. Ve IV. jsou dlaždice do hodně namáhaných míst.
Nakupujeme s rezervou
Kvalitativní třída by měla být vždy uvedena na balení. Jak ale vypočítat množství, které budeme potřebovat? V zásadě vždy budeme počítat s trochu větším množstvím, než kolik nám vychází čtvereční plocha k obložení. Ta tvoří základ. Princip předběžné opatrnosti radí počítat s tím, že něco rozbijeme sami a něco se nám nepodaří ideálně rozpůlit, něco bude kazové už z výroby. K základu proto připočteme pět procent na prořez a pět procent jako rezervu. Pozor je třeba dát především u zboží v akci nebo v malých partiích, které bychom na možné „záplaty“ třeba příště nemuseli sehnat.
Nic nemusíme vážit
Před tím, než se do obkladačské práce pustíme, nemůže uškodit přečíst si ZDE pár dlaždičských (a také dlaždičkářských) fíglů. Praktické vychytávky se nám vždycky mohou hodit, i když si říkáme, že to přece všechno dobře víme. Ale pozor – pýcha předchází, jak známo, pád… A teď o materiálu: jako spárovací hmotu a lepidlo je nejlépe použít již hotové směsi, které na základě údajů výrobce jen smícháme s vodou. Jistotu nám dá flexibilní lepidlo a flexibilní spárovací hmota vhodné pro obkládání suchého podkladu. Omítku i sádrokartonové panely musíme opatřit základním nátěrem, protože jinak by lepidlo vyschlo moc rychle a obklad by nedržel. Tam, kam může dostříknout voda, použijeme izolaci. Na místa vývodu trubek můžeme použít speciální těsnící manžety. A nic nepokazíme s ani o něco dražším sanitárním silikonem s dlouhodobými fungicidními schopnostmi, barevnou stálostí a hygienickou nezávadností.
Potřebné nářadí
Uplatníme zubatou stěrku, gumové a pěnové hladítko, kleště na lámání dlaždiček, malé špičaté kladívko a řezačku dlaždic. Tu nemusíme hned kupovat, buď ji má soused a nebo jí disponuje většina půjčoven průmyslového a stavebního zboží. Což platí i pro vrtačku nebo děrovací kleště na dlaždičky, jimiž do nich vyrobíme potřebné otvory.
Kachličkovaná koupelna
V podstatě můžeme použít dvojí způsob: buď flexibilní lepidlo nanese na obkládanou plochu, pročešeme zubatou stěrkou a posléze do něj zamačkáme dlaždičky, nebo nanášíme lepidlo na zadní stranu jednotlivých dlaždic jako zastara, a ty pak pevně přitiskneme ke stěně nebo k podlaze. Nejdřív ovšem nakreslíme čáru, podle níž položíme první řadu dlaždiček. U stěn olovnicí vytyčíme kolmici. A prostor rozměříme tak, aby na konci řady nezbyly kusy, které budou podstatně užší než polovina dlaždičky – to by zrovna moc pěkné nebylo.
Savý podklad, například sádrokarton, nejprve natřeme základním nátěrem a místa ohrožená stříkající vodou i izolačním nátěrem, který se nanáší na podklad jako barva ve dvou či dokonce třech nátěrech. Ty musejí zcela vyschnout. Pečliví buďme hlavně na rozích, hranách a u vývodů trubek.- Podle vodováhy narýsujeme na stěně vodorovnou čáru podle které budeme dlaždičky klást. Tuto vyznačenou hranici zalepíme krepovou páskou, zubatou stěrkou naneseme po částech lepidlo, „pročešeme“ ho a pásku odstraníme.
- Dlaždice pokládáme podél vyznačené čáry. Pro správné mezery vložíme mezi jednotlivé obkládačky distanční křížky. Vtlačíme je do vrstvy lepidla a po zaschnutí vyjmeme.
- Finální prací je vyspárování dlažby a obkladů. O tom, jak se dělá, abychom výsledný efekt nepokazili, si něco málo můžete přečíst ZDE.
