Svět se točí a staří říkají (jako říkali vždycky) „není to, co to bejvalo“. Ale po zimě je jaro a po něm léto, pak podzim, zima… Tak, jako vždycky. Nepochybně však jsou vzhledem ke globální změně klimatu jara kratší, léta víc horká a zimy vesměs nestojí za nic – jak tvrdí lyžaři. A jisté je také to, že datum příchodu jara u nás na severní polokouli v druhé dekádě tohoto tisíciletí o den couvlo.
Author Archives: nh
Broušení nožů zahradních sekaček a dalšího nářadí
Zahradní nářadí připravujeme na sezonu většinou na jaře. Ti pečlivější ale opravují a brousí už na podzim. U sekaček na trávu by to tak dokonce mělo být, protože s po sezoně „unaveným“ ostřím trávníku spíš uškodíme. Naši péči si nářadí zaslouží i průběžně, ale na podzim má za sebou spoustu práce, takže ostří a nože bývají tupé, stroje potřebují celkově vyčistit a tu tam i něco dotáhnout a namazat. Přistoupíme tedy k broušení zahradních sekaček a dalšího nářadí, jako jsou zahradní nůžky nebo řetězová pila.
Continue readingTruhlářské spoje na čep
Pokud si troufneme opravit anebo chceme dokonce sami konstruovat nábytek, určitě budeme hledat druh spoje, který bude dobře odolávat tlaku. Truhlářské spoje na čep použijeme především tam, kde potřebujeme dát dohromady svislé a vodorovné části, a pokud ho zesílíme klíny, bude dobře vzdorovat i napětí. Tento způsob truhláři úspěšně používají například pro spojení noh nábytku s příčkou či jiným druhem trnože.
Continue readingDekupáž čili základy ubrouskové techniky
Způsob přenášení určitého obrazu na předměty, který později získal pojmenování decoupage (po našem dekupáž), má prý původ na východní Sibiři, kde touto ještě primitivní technikou kočovníci krášlili hroby. Odsud se dekupáž dostala do Číny, kde byla až do dvanáctého století využívána ke zdobení lampionů a nejrůznějších dóz, krabic a krabiček. S evropskými obchodníky jako Marco Polo se dostala nejprve do Itálie, kde čínská inspirace zaujala benátské nábytkáře. Ti začali levnou technikou nahrazovat módní motivy orientálních laků a smaltů pod názvem lacca contrafatta.
Střemcha – tuzemská sakura
Ta vůně! Snad s ničím se nedá splést. Když mě praští do nosu, začnu se rozhlížet, kde ta naše „sakura“ střemcha je. Může při dobrém větru růst ve svahu za bystřinou na druhé straně údolí – a opravdu, až tam na prosluněné stráni se v řídkém hájku bělají její květy. Válcovité slabě narůžovělé hrozny měří skoro píď, a když přijdu blíž, střemcha bzučí včelami sbírajícími z oboupohlavních květů pyl na intenzivně vonící medovou snůšku. Z odkvétajícího stromu s více kmeny dorůstajícího do patnácti metrů nebo z keřové formy nepřevyšující dva metry, s kůru černohnědou a třešni podobnými až modrozelenými listy, okvětní lístky sněží a vítr je nese za potok.
Víte, co je mor cínu?
Zní to dost divně, ale proč by konec konců nemohlo vaše cínové nádobí dostat mor. Nebo by jeho epidemie mohla zkosit pluk cínových vojáčků či zdecimovat sbírku mincí. Vždyť v dobách, kdy lidé začali kovy využívat, věřili tomu, že rudy postupně zrají v lůně Bohyně Matky země z obyčejného kamení. Kdo se jí tyto poklady snažil z útrob vyrvat a kdo rudu v plamenech proměňoval v kov, měl v kmeni váhu šamana. V asijských primitivních kulturách věřili, že cín chrání duchové a kov sám se může pohybovat a rozmnožovat. Proč by tedy nemohl onemocnět? Mor cínu je vlastně proměna cínu bílého na cín šedý – tedy přesně obrácená metamorfoza, než jaká v tolkienovské sáze potkala čaroděje Gandalfa.
Sakura – okrasná třešeň
Na jaře mnohé zahrady a předzahrádky zaplaví růžové květy v celé škále odstínů od relativně sytých po kouřové tóny do fialova. Existují i čistě bílé odrůdy okrasných třešní. Kdo je tento nepřehlédnutelný posel jara? Japonská třešeň . Sakura. Tyto nádherně kvetoucí sakury najdeme i na ulicích, kde vytvářejí celé aleje, nebo v parcích jako solitéry, které v době květu zcela nepochybně přitáhnou naší pozornost Continue reading
Vaříme jed na červotoče
Také jste na půdě našli zrcadlo v krásném vyřezávaném rámu? Bylo už docela slepé, proto ho tam také někdo odložil. Takové neodráží nejen upíry, ale nikoho a nic – osleplé zrcadlo je prostě mrtvé zrcadlo. Ale rám? Ten by mohl přinést do moderně zařízeného bytu o patro níž starožitnou solidnost a ukázku řemeslného umu dávných řezbářů: prostě krásu. Jenže takové předměty bývají hostiteli dřevokazů – plísní, hub anebo hmyzu. Škůdci se v příhodných podmínkách dokážou rychle množit a hladový červotoč se klidně pustí i do nového nábytku. Jen žádnou histerii! Poradíme si. Už nás trochu poťouchle vidím, jak vaříme jed na červotoče.
Na ptáky jsme krátký – ptačí budky
Měli bychom jim z vděčnosti (a samozřejmě i z vypočítavosti) věšet ptačí budky na každém stromě. Ti roztomilí zpěváčci, co se vejdou do dlaně, jsou totiž neuvěřitelní žrouti: prťavý brhlík sežere denně skoro polovinu toho, co sám váží, a králíček dokonce sedmdesát procent své tělesné hmotnosti. Tak si běžte stoupnout na váhu a spočítejte si, kolik byste toho museli spořádat. Na ptáky jsme prostě malý páky, je to tak… Jídelníček těch, o nichž budeme povídat, navíc tvoří hlavně, či dokonce výlučně, hmyz. Brrr…
Truhlařina: složit a rozložit
Již staří Římané… Když začneme takhle, asi část lidí už dopředu otrávíme, ale je to fakt: rozebíratelné spoje používaly již římské legie. Jako předvoj sevřených šiků pod jejichž krokem se chvěla Evropa šly ženijní oddíly, které stavěly cesty, opevnění i obléhací stroje. Část konstrukcí sice budovaly na místě z toho, co les dal, ale část vozily sebou. A nejen mosty – legionářští velitelé na svých taženích využívali i skládací nábytek – zkrátka truhlařina: složit a rozložit.
Continue readingDrtiče zahradního odpadu
Na podzim a zjara prořezáváme stromy, keře a tvarujeme živé ploty. Nejrůznějších klacků máme najednou spoustu, a pokud jsme v sevřenější zástavbě, nebo máme nerudné sousedy, může být naše pálení zahradního odpadu podobné dráždění chřestýšů bosou nohou (dnes se to už vůbec nesmí). Pokud si na nás došlápnou přímo nebo „jen“ pošlou udání, nebude to z jejich strany hezké. Ale že my jim čoudíme pod nos, bude v rozporu s platnými vyhláškami. Co ale s tou dřevní hmotou máme udělat? Pomohou nám drtiče zahradního odpadu!
Fakt hnusný brambory a co s nimi
„Tak proč nejedí kaviár?“ mohla by se zeptat česká Antoinetta v reakci na naše stesky, že se brambory nedají žrát. Pověstnou otázkou o koláčích reagovala na zprávu o nedostatku chleba mezi poddanými francouzská královna. Celkem pochopitelně po revoluci přišla o hlavu. Příměr ovšem kulhá. Nějaké zemáky pořád k mání jsou a s jejich mizernou kvalitou máme v čase před novou sklizní letité zkušenosti. Už jsme si konec konců mohli zvyknout. Když se nám ovšem neviditelná ruka trhu zcela viditelně hrabe v portmonce, protože ty mizerné staré brambory stojí spoustu peněz, je to k vzteku.
TRÁVY pro trvalkové záhony
Trsy se ve větru krásně vlní, oko na nich rádo spočine. Okrasné trávy ale nemusíme pěstovat jen jako solitery, jak jsme o tom psali ZDE . Velmi dobře je můžeme kombinovat na květinových záhonech nebo rabátkách s vyššími trvalkami, neboť dokáží harmonicky sjednotit i trvalky, které mají odlišnou texturu. Naši zahradu mohou trávy krášlit celoročně. Pokud je totiž necháme na záhonu, budou chrastit a šustit ve větru a dokonce je jemně ozdobí jinovatka. I v zimě budou okrasné trávy nadále přitahovat pozornost.
Den žen čili Chleba a růže
Svůj svátek slavily již provdané antické Řekyně a to v říjnu krátce před setím ozimů. Podobný římský svátek – Matronalie – se odehrával počátkem jara. Jednalo se vlastně o oslavu Junony Luciny spojený s květinovými oběťmi pro dobro rodinného krbu a zdárné porody, ostatně básně ke cti této události psal i Ovidius. My máme Mezinárodní den žen, ale víte jak se slovo ŽENA napíše opravdu mezinárodně? Osvěžte si pro jistotu paměť: německy je to Frau a anglicky woman, francouzsky femme a italsky donna. Finsky nainen, polsky kobieta, maďarsky nö , španělsky mujer, holandsky vrouw a dánsky? To byste nejspíš neuhodli – kvinde!
Continue reading
Okrasné trávy jako solitéry
Okrasné trávy jako solitéry pěstujeme na zahradách především pro elegantní a štíhlé listy, leckdy prohnuté do oblouku i pro zajímavá květenství, tvořící klasy nebo laty. Traviny se vlnily ve větru dlouho před tím, než do zelených stepí vstoupili se svými klacky naši předci, aby je začali využívat a udělali na nich svůj pořádek – trochu je vypálili, trochu rozorali a nastavěli do zeleného koberce svá sídla. Trávy pocházejí již z období konce druhohor a podle některých vědců zahájily naši éru, éru savců. Když traviny vyrazí k slunci šťavnatě zelenými výhony, je jaro, pak se provlní létem, a když rozkvetou nazlátlými klasy připomínají, že podzim přichází. Výběr okrasných trav v zahradnictvích je bohatý a pestrý a alespoň některé z nich jsou vhodné do každé zahrady.
Continue readingSněžná plíseň na trávníku
Po delších zimách zpravidla na zahradě sčítáme značné škody s velkou pravděpodobností i na našem více či méně dokonalém trávníku. Loňská chlouba – svěže zelený hustý pažit – může vypadat jako olysalá kropenatá slepice. Trávník nám vezme úsměv spoustou žlutých skvrn a holých míst. Tento stav má na svědomí sněžná plíseň – bělavé až narůžovělé mycelium, šířící se po trávníku zpravidla v kruzích. Kromě trávy napadá i některé trvalky.
Trávník: kalendář prací
(2011) *** Trávník v obytné zahradě u domu je jako její zelené srdce: Vzbuzuje ve většině z nás pocit svobody a volnosti pohybu. Pokud je dobře udržovaný, zvyšuje komfort bydlení v domě se zahradou. Okrasný trávník je spíše na ozdobu, a s nadsázkou na něj vstupujeme asi tak často, jako na květinové záhony, kdežto užitkový trávník prostě užíváme – k chůzi, sezení, ležení i hrám. Ukážeme si, jak docílit, aby náš trávník byl hustý a zelený po celou sezonu.
Práce na zahradě – BŘEZEN
Sice to většinou vypadá, že zima nikdy neskončí, ale prohlédneme-li si pozorně záhony nebo keře, které kvetou brzy na jaře, objevíme první známky rozpuku. Březen je důležitý měsíc – právě v březnu se totiž rozhoduje, jakých plodů ovoce i zeleniny se dočkáme, či do jaké krásy naše zahrádka rozkvete.
Kozlík lékařský a valeriánské kapky
Když někdo řekne „Dej si valeriánské kapky“ vybaví se nám dáma se sklonem k hysterii balancující k ústům na mrňavé lžičce mezi palcem a ukazovákem (s malíčkem náležitě oddáleným) aromatickou medicínu, případně čichající k patřičné lahvičce kapek. Možná ani neví, že jí pomůže kozlík lékařský čili baldrián. Vrchol kariéry valeriánských kapek nastal nejspíš na sklonku devatenáctého století, jsou ovšem lékem mnohem starším a v apatyce je lze koupit dodnes. Jsou lidé, kteří na ně nedají dopustit.
Continue readingMasopustní kynuté zelňáky
Ačkoliv začátek rozverného masopustního období nebývá přesně vymezen, všechno neúprosně směřuje k posledním šesti dnům počínajícím koblihovým čtvrtkem. Ale ostatky (jak se jim někde také říká) nejsou jen svátky „velkého žrádla“, kam patří i kynuté zelňáky. Patřily sem také tancovačky a průvody s celkem ustáleným programem a maskami. V mikroregionu Hlinsko na Vysočině, kde nebyla kontinuita masopustní tradice nikdy zcela přerušena, se masopustní průvody zasloužily roku 2010 o zápis do seznamu světového kulturního dědictví – nehmotných památek UNESCO.