Jakuba Jana Šimona Rybu máme v paměti zařazeného mezi hudební skladatele, většinou si ale nevzpomeneme na víc děl, než je jeho Česká mše vánoční. Známe ji spíš podle jejich prvních veršů „Hej, mistře!“, a familiárně ji nazýváme „Rybovkou“. Tou nás obchodníci přes nepopiratelný půvab otravují už od září, kdy bývá někdy ještě bezmála třicet stupňů, a snaží se nám jejím jímavým nápěvem připomenout, že Vánocům se rozhodně nevyhneme. Není divu, že na Rybovu hudbu je řada lidí alergická podobně, jako na vlezlé Rolničky. A přece její tóny zcela přirozeně souznějí s českou krajinou, a ucho těší spoustou ohlasů lidových písní i mozartovskou melodikou.
Author Archives: nh
Kapr smažený čili česká vánoční ryba
Bez strašidelných historek, například o vyřazení předzpěváka Rybovy vánoční mše kapří kostí zabodnutou v jeho jícnu, by snad ani české Vánoce nebyly: moritáty, v nichž je účasten kapr k svátkům prostě patří. Četné internetové stránky uvádějí, že první recept na smaženého kapra uvedla u nás v kuchařce pramáti všech současných pohlreichů, babiců, sajlerů a slaninů v akci, totiž naše paní Magdalena Dobromila Rettigová (1785 až 1845), na přelomu 19. a 20. století (nebo dokonce v roce 1924, tedy o sto let později, než ve skutečnosti). Zřejmě ho podle notorických opisovačů s ručením omezeným šeptala vydavatelům ze záhrobí. V opravdu staročeské kuchyni hrál kapr ale všemi barvami: jedli ho namodro spařeného bílým vínem nebo octem, či načerno v omáčce ze sušených švestek a perníku.
Chléb náš vezdejší (7): VÁNOČKA čili štědrovka anóbrž húska
Ačkoliv by na štědrovečerním stole měl už ze symbolických důvodů (aby nechyběl v příštím roce) být obyčejný chléb, nejlépe černý i bílý, ten náš vezdejší po dobu svátků se spíš jmenuje vánočka. Její tvar i chuť netřeba v Česku nikomu připomínat. Těsto je tučnější, a proto, kdyby nebyly tak dobré, vydržely by nám vánočky jistě do Nového roku a možná ještě na Tři krále.
Brambořík – Svinský vořech a Matthioliho herbář
Cyclamen persicum to má u nás s pojmenováním složité, protože v nejstarším českém herbáři od doktora Petra Ondřeje Matthioliho se německy jmenuje Erde apffel čili Zemní jablko. Od toho je kousek k našim nářečním erteplím, tedy bramborům, a tak je zvláštní, že překladatel latinského herbáře Tadeáš Hájek z Hájku zvolil za české pojmenování této něžné kytky (jíž brambořík nepochybně je) poněkud drsné označení, totiž svinský ořech. Proč asi? Americkou bramboru tady ještě nikdo neznal. Proto evropské jazyky cyclamen přirovnávaly tu k ořechu, jindy k řepě nebo zase jablku.
Jak na ozdoby z vizovického těsta
Sedm potoků vtéká do Vizovic, zvaných Brána Valašska. Tím osmým je zdejší proslavená slivovice. Pokud ale k ní budete chtít něco typicky místního i zakousnout, zlomíte si nejspíš zub. Vizovické pečivo vypadá báječně, ale má čistě dekorativní funkci. Proto se z vizovického těsta dělají všelijací velikonoční ptáčci, vánoční ozdoby, svícny a dokonce adventní věnce. To původní vizovické pečivo se vyvinulo z jedlých hraček.
Cesmína nejen jako vánoční symbol
Nelze si jí nevšimnout. I pod sněhem je zelená, její listy vypadají jako kovové a červené plody září. Zima je bílá nebo šedá a barevné přírodní prvky v nás budí o to větší radost a veselí. Proto mezi nejzajímavější okrasné dřeviny zimy patří stálezelená cesmína (Ilex). Angličané ji snad považují za větší symbol Vánoc, než stromeček. Ostatně proč ne – na ostrově omývaném teplým Golfským proudem se cesmínám daří od nepaměti a jisté místo má i ve starých keltských pověstech. Na pevné listy lze i psát, takže dívky si je dávaly i se jmény nápadníků či milenců pod polštář. Ne proto, aby se jim lépe spalo, ale ráno pod podušku sáhly, a ten, koho si vytáhly, měl být budoucím ženichem nebo favoritem milostných hrátek. Také na velké listy cesmíny připevňovaly svíčičky a pak takovou loďku pouštěly po vodě. Což je vlastně obdoba našich vánočních flotil svítících ořechových skořápek v umyvadle (všichni tady jsme totiž taky tak trochu Kelti!).
Živý vánoční stromeček
Rok od roku narůstá zájem o živé vánoční stromky. Vysvětlení je prosté – jsou sice o něco dražší, ale nekončí po Vánocích u popelnic. Vysadíme-li stromek po svátcích na zahradě, poroste desítky let a v následujících letech ho můžeme zdobit venku. Anebo ho ponecháme v nádobě na terase nebo balkonu a při správné péči si ho užijeme další a další Vánoce. Pokud nechceme o stromek dál pečovat a přesto bychom měli rádi živý, existují již půjčovny. Takový živý vánoční stromeček je třeba si včas rezervovat. Víte ale, jak zacházet se stromečkem v květináči, aby přežil teplo bytu a následně venkovní mráz?
Betlémy jedlé a nejedlé
Podivuhodný svatý, jenž rozmlouval s ptáky, totiž František z města Asissi, inscenoval roku 1223 při půlnoční mši živý betlém. O dvě stě let později jiný svatý, Kajetán z Threim, dal betlémské scéně ustálenou podobu a jesličky se začaly vystavovat v kostelech. Protože ale koukání na betlémy odvádělo pozornost farníků od kázání, císař Josef II. je zakázal. A tak si je lidé začali vyrábět sami. Brzy byly betlémy bezmála v každé domácnosti. Kdo měl šikovné ruce, postavil si jesličky sám, ti druzí (hlavně ve městech) je kupovali.
Dobroty a odpalované těsto
Jsou výročí, jubilea a svátky jejichž oslavu můžeme brát jako určitou povinnost. Ať už se ale jedná o nezletilé potomky a třeba jejich kamarády, a nebo naše vnoučata, je zpravidla jejich svátek, Mezinárodní den dětí, mimořádně dobrou příležitostí, jak si spolu s nimi užít trochu legrace a též si osladit život. Někdo sice nemůže, ale jinak bez ohledu na věk sladkosti milujeme a ani náhodou bychom neodmítli větrník, věneček nebo banánek. Ale co Den dětí – někdo si bez „kremschnitů“ nedokáže představit Vánoce. Výrobně vypadají tyto zákusky nedostižně složitě, a práce s nimi je věru krapátko zdlouhavější, ale – věřte nevěřte – odpalované těsto je až překvapivě jednoduché…
Úklid (3) – jak se nezbláznit
„Zrcadlo, zrcadlo odpověz mi, je někde čistěji v této zemi?“ Aby odpověď na změněnou pohádkovou otázku vyslovenou starostlivou hospodyňkou nebyla všude stejná, totiž odraz její uštvané tváře s polopřítomným pohledem a kruhy pod očima, máme radu: prostě se přestaňte ptát. Úklid? Jistě. Ale nehoňte se, bavte se. Svátky mají přinášet radost a byt má být domov, ne donucovací pracovna.
AZALKA
Azalka (Rhododendrum simsii) patří podobně jako brambořík k chladnomilným pokojovým květinám. Právě s tím může být problém. V obýváku je jí nejlépe mezi dvojitými okny, celkem se jí daří i ve světlé chodbě. V paneláku nám odejde žalostně brzy. Pro poutavé květy umístěná v dekorativním květináči obohatí naši vánoční výzdobu. Azalka je stále zelený, bohatě se větvící keřík s plnokvětým květenstvím barev od bílé přes růžovou po sytě červenou. Fajn je, že kvete šest až osm týdnů a rozvíjí se postupně. Continue reading
Advent a Velký úklid (2)
Sousedi mají vztek a pěkně po česku nás pomlouvají, že kašleme na tradice a na rodinu. A jiní nám (taky hezky česky) závidí, jak jsme „free“. Nic sice není úžasné, tak jak se zdá, ale pravda je, že adventně vytřeštěný výraz štvanců a na potkání šířené slabomyslné bláboly o tom, jak nestíháme, nějak nemusíme a ani neumíme. Děláme jen to, co je opravdu potřeba, a ještě jsme si práce rozdělili. Náš úklid postupuje po logických etapách a mezi nimi si necháváme dost času na jiné myšlenky anebo prostě zábavnější věci.
Hvězdy v popelnici
Co se stane se symboly Vánoc, když odstrojíte stromek a uklidíte sváteční ubrusy? Ozdoby a řetězy zmizí v krabici a stromek v krbu anebo pohozen u kontejneru. Betlémskou hvězdu by po Třech králích na nebi nenašel ani Herodes a ta, která nám dělala sváteční parádu v květináči, už vypadá poněkud zemdleně. Ošuntělé jsou i další typicky vánoční květiny – bramboříky a azalky: nevíme, co s nimi a často proto kytky skončí v popelnici.
Velký úklid (1)
Velký úklid úklidu vychází z běhu dávného hospodářského kalendáře české vsi – z velkých pořádků, na něž byl konečně čas po sklizni a práci venku, a na smýčení v domě před tím, než se jeho obyvatelé vydali opět mimo domácí zdi: na pole, do sadu a k zahradám.
Zima u Mazurských jezer
Bývalo zvykem v zimě sedět za pecí, ale ty časy jsou pryč a toho, kdo má jako hobby cestování, doma nic neudrží. Zimomořivec mizernému počasí vzdoruje jako čáp odletem do teplých krajin, zatímco milovníci lyží brázdí alpské sjezdovky. Jeden tráví Vánoce na chalupě a druhý Silvestra v Paříži. K polským Mazurským jezerům je to od nás – navíc s tu i tam nevypočitatelnými řidiči na silnicích, světa lán. Ke své škodě tuhle oblast málo známe. A že usilují o zisk titulu přírodní div světa? V létě sem táhnou vodní sporty, rybolov a zašmodrchaná historie. Zkuste ale jaká je zima u Mazurských jezer. Krásná, když hlavu můžete složit a dobře se najíst v domě, který má osobitý charakter a jímž vládnou lidé vytvářející zde neopakovatelně přátelskou atmosféru.
Lucka to sama nezvládne
Podtitul této úvahy by mohla také znít „Abychom se nezbláznili“, což ve spojení se jménem světice resortně v našem povědomí odpovědné za vánoční úklid naznačuje, o čem bude řeč. Proč s ním svatou Lucii spojujeme, je tak trochu záhada, neboť jako patronka slepých by se mohla řídit heslem „co oko nevidí, srdce nebolí“. Předvánoční kalup v domácnostech by se jí tak netýkal. Nicméně například na Valašsku v předvečer 13. prosince bíle oděné Lucky obcházejí dodnes stavení s košťátky či husí perutí a symbolicky smýčí po koutech.
Slovanská strašidla na počátku Adventu a péřové náušnice
Šero a stíny vkrádající se do oken už v časném odpoledni otevírají čas Adventu. Honíme se po krámech a sloužíme bohům obchodu – pokud ovšem máme za co. Naši prapředci dělali pořádky v hospodářství, mužští opravovali nářadí a uklízeli v sadu. Ženské měly plné ruce práce v domě a po večerech draly peří už dávno snědených svatomartinských hus. Děti sedávaly pod stolem a tetelily se strachem protože do soumračných koutů zalezla adventní strašidla a další se dozajista honila za temnými okny.
Čertovský svařák a mikulášská červenobílá polívka
Promrzlí dospělí koledníci, kteří v předvečer či k výročí oslav svatého Mikuláše v maskách biskupa, křídlatých andělů a nezbytných pekelníků táhnou ulicemi, potřebují po šichtě zahřát. Čím obdarovat děti jsme popsali ZDE a ZDE. Teď ale jde o nás odrostlejší. O mikulášské recepty pro nás! Nám nikdo nic do punčochy nenadělil a tak máme jen to, co jsme si sami udělali. A co jsme si uvařili, taky vypijem a sníme!
Doznání: zadržovali jsme Ježíškovi poštu
Podle ustálených zvyklostí od dob, kdy si naši potomkové osvojili alespoň zlomkovou znalost písma, připravovali v předvánočním čase podání, adresovaná Ježíškovi a obsahující výčet přání a seznam předpokládaných (a jen málokdy uskutečněných) plnění z jejich strany. Tento dopis byl podán na poštovním úřadě „mezi okny“, protože tam si ho měl vyzvednout Mikuláš výměnou za něco buráků, ovoce a též pár základních sladkých kamínků budoucí možné obezity a rozvoje zubního kazu.