Jmenují se poněkud divně – „mikulášští páni“, což je pro někoho možná trochu zvláštní, když se podobají čertům. Ale v Česku je vždycky všechno jinak. Platí to i pro mikulášské pečivo. Vzpomeňte si na národní pohádky, kdy pekelnící často na sebe berou podobu tu myslivců, tu správců na statku, drábů nebo jiných příslušníků státní či obecní správy. Pro obecný lid prostě pánů. Je v tom i něco z poddanského myšlení – hrbit hřbet a s úctou vzhlížet k těm, jimž byl shůry dán „ouřad“ – a tedy moc a zřejmě i rozum. Páni, šéfové, politici – všechno to jsou pro nás po čertech vypečená cháska!
Author Archives: nh
Perníčky svatého Mikuláše
Než za dětmi přijde na nebevzatý fousatý biskup z Myry (dnes rozvaliny u tureckého městečka Demre) aby jim v doprovodu andělů a pekelné holoty nadělil ovoce a cukrátka, měli bychom se na něj připravit. Pro děti je předzvěstí očekávaných Vánoc. Z tulipánové země kde Mikuláše hodně slaví – je například patronem Amsterodamu – jsme si vypůjčili holandský recept na pečivo zvané pepernoten. Tvary mají tyhle mikulášské perníčky tak divné, že pod našim dohledem je klidně mohou dělat děti. Zabaví je to určitě tak, že ani nevzdechneme, když po malých pomocnících budeme muset uklízet (a to nejspíš budeme).
Hračky čili Hraj si, tu máš kohouta…
Dospělí se hračkou zabývají jen v určitých fázích svého života – když mají malé děti a potom zpravidla zas až s vnoučaty. Na svátky dětí, k narozeninám nebo na Vánoce. Hračky vybírají většinou nahodile, případně na základě reklamy či vlastních vzpomínek na to, s čím si sami hráli. A pokud jdou do hračkářství s dětmi? Lehce podlehnou jejich žebronění, protože děti by nejraději všechno, co vidí. Jejich osobnost je totiž ve vývoji, a tak často nerozumí ani samy sobě, natož aby se dokázaly odpovědně rozhodnout pro hračku, která je bude bavit a zároveň jim bude k užitku.
Adventní věnec na dvojí způsob
Některé zvyky máme tak hluboko pod kůží, že bychom přísahali na jejich tisíciletou neměnnost. Pravda je ovšem často jiná – kapr na štědrovečerním stole, nazdobený stromeček v pokoji ani adventní věnec nemají tradici tak dlouhou, jak by se mohlo zdát. A to navzdory tomu, že kapr patřil v klášterech spravujících rybníky k postní stravě, že už staří Germáni věšeli na oslavu slunovratu své zajatce za vlasy na jedli, a že jméno svatého Štěpána (první svátek vánoční, tedy ten připadající na 25.12.) řecky znamená věnec.
Adventní okna
Je tu Advent a také začal prosinec, poslední měsíc roku. V podvečer se již tu a tam rozsvěcují ozdobená adventní okna a vánoční motivy nás tak provázejí doslova na každém kroku. Své občasné příbytky zdobí i chalupáři. Nejjednodušší je použít některou z vánočních květin v pěkné nádobě a nebo kořenáči ozdobeném krejzlíkem z krepového papíru. Pozor ovšem při silnějších mrazech, i mezi dvojitými okny může být kytkám pořádná zima a ty, které vyžadují trvalou vláhu v misce mohou trpět na „studené nohy“ – kterážto výstraha se prakticky týká všech rostlin pěstovaných hydroponicky. Naopak řezaným květinám meziokenní chlad vcelku vyhovuje.
Adventní kalendář
Jdou vám na nervy srakaté adventní kalendáře s čokoládičkami na každý den od počátku prosince až do Vánoc, kterých každoročně nabízejí spousty obchodní řetězce? V podstatě jsou všechny stejné. Adventní kalendáře vznikl na začátku minulého století v Německu. První adventní kalendář se jmenoval „V zemi Ježíškově“. Nebyl ale ještě plněn žádnými sladkostmi, s tím se začalo až po druhé světové válce. Tenkrát se jednalo se o vystřihovánky pro každý den. Později kalendáře připravovali i uznávaní malíři a byla to taková malá umělecká dílka. Jejich smysl byl stejný jako dnes – měly zkrátit dětem dlouhé čekání na Ježíška – vždyť bezmála měsíc do stromečku může být pro děcko čas dlouhý k nepřečkání!
S tupými dláty a noži pracuje jen tupec
Brousky hrubší jsou k mání ve většině železářství, ale jemnější hledejte spíš ve specializovaných obchodech. Při broušení s většinou tak zvaných ostřičů dosáhnete rychlého krátkodobého efektu a nůž přitom hrubě poškodíte. Čím bude jemnější brousek, tím ostřejší získáme ostří – možná tak dokonalé, že se bude lesknout jako zrcadlo. Vždyť platí, že s tupými dláty a noži pracuje jen tupec.
Continue readingSvátky nosu: vánoční purpura
I čichem se zmocňujeme světa a právě Vánoce našemu nosu nadělí přebohatě. Začíná to mýdlem a leštěnkou z přemíry smýčení, následují vesměs libé kuchyňské pachy a končí jehličím, svíčkami, františky a chybět by neměla ani purpura. Svátky jsou festivalů vůní a historie jejich používání k zvýšení naší schopnosti vnímat a prožívat je opravdu starodávná.
Práce s dlátem
Od pradávna slouží dláta k výrobě truhlářských spojů, ale i k tvorbě ozdobných prvků na dřevěných domech, terasách, altánech a dalších stavbách, zejména zahradních. Zdobilo se ale i uvnitř domu – ozdobné prvky se vyřezávaly i do nábytku, tvarovalo se zábradlí, obložení stěn a stropů – zkrátka zkrášlit lze všechno, co je ze dřeva.
Pletená mikulášská punčocha
Mikuláš se svými pomocníky čerty a anděly představují v podstatě předehru Vánoc, přičemž dárky v mikulášské nadílce by neměly být příliš hodnotné, ale spíše jen nějaké pamlsky nebo drobnosti pro štěstí. A tyto dárečky se dávají do punčochy, kterou si děti mají nachystat na okno. Zvládneme takovou nefalšovanou mikulášskou punčochu uplést? Pro toho, kdo to s jehlicemi umí, je jen šála jednodušší, pro novopečené pletaře jde nepochybně o výzvu. I jim se ale nejspíš s trochou rozčilování dílo podaří. Tak do toho – dnes si ukážeme, jak se taková mikulášská punčocha dá uplést na dvou jehlicích.
Krbová kamna II.
Krbová kamna mohou mít stovky tváří a tvarů. To je dáno různými způsoby jejich vnějšího opláštění, ohništěm a dalšími součástmi. Mezi oblíbená patří například krbová kamna obložená keramikou. To nejen pro elegantní vzhled, ale i proto, že keramický obklad zabraňuje kamnům po vyhasnutí ohně rychle vychladnout. Na vrcholu žebříčku nejžádanějších ale stále stojí klasická krbová kamna z litiny nebo z chladné nordické oceli.
Recepis na staročeský medovník
Recepty na medové pochoutky byly odedávna tajné jako recepty na Coca Colu nebo becherovku a v rodinách perníkářů se předávaly výhradně z otce na prvorozeného syna. Delikátní medové pečivo a perníčky byly určeny především pro vyšší společenské vrstvy. O původní recepturu na proslulý medovník, jehož základem je právě med, se údajně dělí staří Čechové s Armény.
(2012) *** Medové pečivo jsou známé již z antiky, kde se podávalo během různých slavností a také se obětovávalo bohům. V našich zemích se první perníky objevily kolem roku 1335 a teprve okolo roku 1420 se začaly v Praze ustavovat cechy perníkářů jako specializace pekařského oboru. K perníkářům, kteří pekli medový perník se někdy přiřazovali caletníci – výrobci sladkých placek. V Praze po nich dokonce pojmenovali součást Královské cesty vedoucí od městské brány až k staroměstskému rynku – Celená ulici.
Staročeský medovník
Medový dort je trochu složitější, než medové perníky (o nich čtěte ZDE). Podle původní staročeské receptury má jemnou chuť medových plátků spojených dvěma druhy krému. Vyrábí se na přírodní bázi a neobsahuje žádné konzervační látky. Přesto ho bylo možné skladovat v chladném špajzu či sklepu až tři týdny, přičemž proleželý byl lepší než čerstvý. Vážil kolem půl druhého kilogramu. My do něj nejspíš tak dlouho nezakrojit nevydržíme…
Nebude to nejlacinější (ale bude to stát za to)
Základem medovníku jsou samé zdraví prospěšné látky, jakým jsou med, mléko a ořechy. A med, jak je známo, byl považován za pokrm bohů a také byl součástí většiny elixírů mládí.
Velký medovník
Toto je recept na opravdu velký medovník, který se skládá z 6-7 plátů korpusu. Lze ho samozřejmě udělat (a začátečníkům to doporučujeme) menší, tedy z poloviční dávky.
Ingredience
Těsto:
– 900 g hladké mouky
– 400 g cukru
– 2 vejce
– 200 g Hery (másla)
– 340 g medu
– 5 polévkových lžic mléka
– 2 lžičky jedlé sody
Krém 1:
– 1 Salko (sladké mléko v konzervě)
– 250 g másla
– 200 g mletých vlašských ořechů
– rum podle chuti
Krém 2 (nemusí být, slouží k jistému odlehčení té opravdu sladké a syté masy):
– 1 zakysaná smetana
– 1 lžíce cukru moučky
Postup
1. Začneme tím, že si z kondenzovaného mléka vyrobíme mléčný karamel. Zavřenou plechovku se Salkem ponoříme do hrnce s vodou a dvě hodiny ji vaříme. Pokud použijeme papiňák, zkrátíme dobu varu o polovinu. Plechovku nesmíme otevřít horkou! Necháme ji zcela vychladnout. Tak získáme mléčný karamel.
2. Do většího hrnce s vodou ponoříme menší hrnec tak, aby se jeho dno nedotýkalo hladiny vody. Vodu necháme vařit tak, aby se stále tvořila pára.
3. V tomto parním hrnci necháme nejprve rozpustit Heru, k níž pak přidáváme postupně mléko, med, vejce, sodu, cukr a ručním šlehačem nastaveným na nejvyšší stupeň šleháme 10 – 15 minut.
4. Do mísy prosejeme hladkou mouku a do ní nalijeme medovou hmotu. Nejlépe to jde v pekárně na chleba. Pokud ji nemáme, zapracujeme mouku do hmoty nejprve vařečkou a pak rukama.
5. Hotové těsto rozdělíme na 6 dílů. Každý zabalíme do potravinářské fólie, aby nevyschl.
6. Máme-li horkovzdušnou troubu a dostatek pečících plechů, můžeme péct až tři pláty najednou. Jinak pečeme po jednom. Každý plát se peče při teplotě 170 °C asi 8 minut. Optimální je, máme-li teflonovou nebo silikonovou podložku – budeme mít jistotu, že se pláty nepřichytí. Jinak plechy důkladně voskujeme včelím voskem nebo použijeme papír na pečení.
7. Každý díl postupně vyválíme, vezmeme velkou poklici a podle ní obkreslíme kruh. Položíme na plech a propícháme vidličkou, aby se nenafoukl.
8. Všechny placky postupně upečeme. Ještě horké je opět podle poklice zarovnáme a odřezky si schováme. Necháme vychladnout a vyrobíme si krém.
9. Vychladlé zkaramelizované Salko šleháme elektrickou metlou se změklým máslem do pěny. Přidáme rum a mleté ořechy. Krém je hotov. Můžeme ho použít na celý dort nebo ho střídat se zakysanou smetanou, do níž jsme vmíchali trochu cukru.
10. Každý plát namažeme krémem (šetříme jím!) a klademe je na sebe.
11. Odřezky rozdrtíme nebo umeleme – budeme jimi sypat povrch a boky dortu.
12. Nejprve zbytkem krému potřeme boky a hned je obalíme (nebo posypeme) drtí. Pak namažeme povrch dortu a i ten posypeme.
Dáme uležet pod poklopem nebo přikrytý fólií nejméně na 24 hodin do ledničky.
Nebylo to snadné. Dobrou chuť jste si opravdu zasloužili!
Čas jedlých kaštanů
Ať už tyhle kaštany do našich zeměpisných délek a šířek přinesl kdokoliv, provedl věc záslužnou. Původně jedlý kaštan čili kaštanovník setý rostl v Malé Asii, v Černomoří a snad i na Kavkaze. Odsud ho Římané rozšířili na celé území svého imperia. Ze západního Turecka pronikl do Středomoří. A kde se vzali mohutné kaštanovníky v Británii a Irsku? Za to nejspíš mohou mniši. Dnes v Evropě roste až do podhůří Alp. U nás čas jedlých kaštanů prý nejprve nastal na Moravě a to hraje do karet teoriím o římských legionářích i o tureckých válečnících. Poprvé o jejich cíleném pěstování u nás píše Balbín roku 1679. Jedlé kaštany zaznamenává u Chomutova a Klatov.
Vánoční něha bramboříku
Jejich krása je křehká a příjemná vůně velejemná. Slovo, které nás u bramboříku maně napadne je Něha. A milé na něm je i to, že nejkrásnější je brambořík právě, když je za okny opravdu pořádně nevlídno. Tato typická rostlina chladu nejintezivněji kvete právě v čase adventním. Náš domov se díky bramboříkům i v zimě rozzáří. Nejsme u nich přitom odkázáni na jednu barvu, volit můžeme mezi odstíny od bílé jako sníh za okny, přes panenkovsky růžovou, přes lososovou až po sytě červenou či bezmála kardinálský purpur. Zajímavé jsou i květy netradičně melírované či s kontrastním očkem.
Adventní kalendáře v košíku
Dnes mu říkáme prostě kalendář, ale ten první se jmenoval úžasně poeticky – V zemi Ježíškově! V podstatě se ovšem jednalo o vystřihovánku. Adventní kalendáře slouží k odpočítávání dnů adventu zbývajících k Štědrému dnu. Dospělákům totiž, s vědomím toho, co všechno ještě musí stihnout, prosincové dny utíkají chvatně, zatím co dětem se zoufale vlekou. Adventní kalendáře ale čas pravidelně ukrajují a zpříjemňují jim tak čekání na Ježíška. Krámy jsou nějakých kalendářů plné, ale jsou v podstatě všechny na jedno brdo, proto se v mnoha rodinách adventní kalendáře vyrábějí doma.
Benedikt Roezl – lovec orchidejí
To není nějaký dávný předchůdce hippies, i když vousáč tak trochu opravdu vypadá. I tak postava „kytičkáře“, za jehož zády se plíží indián s mačetou, působí na pražském Karlově náměstí poněkud nepatřičně. Kdo to je a co tu pohledává? Sochaři Zoula a Vosmík tak zpodobnili jednoho z nejvýznamnějších hledačů orchidejí Benedikta Roezla. Lovec orchidejí, kterého si často přivlastňují Němci, byl Čech jako poleno. Objevil více než osm set druhů orchidejí. Latinské označení rostlin „Roezlii“ najdeme dokonce ve dvou stech osmdesáti devíti případech. A tohle jméno znají i četní kaktusáři. O tom, jakou váhu má, svědčí i to, že na jeho počest byla pojmenována rostlina stará bezmála jako náš svět – cykas Zamia roezli (o cykasu, který můžeme pěstovat doma, více ZDE).
Krmítka čili Sypte ptáčkům!
Ještě že v zimě mouchy spí! Za těch pět měsíců, kdy nás bzukotem obtěžují, by v ideálních podmínkách z jedné mouchy mohlo vzniknout sedm miliard jedinců. Matematicky to tak vychází a bylo by to strašné, kdyby… kdyby totiž nepřiletěl ptáček, nejspíš žádný velký pěvec a vcelku ani parádník, tvor, kterého vnímáme jedině, když nám něco upustí na kabát, a kdyby to cvrlikavé nic mouchu nesežralo. V tomto smyslu je to brkoun – zachránce. Záplavu hmyzu ptáci úspěšně tlumí, ale v zimě, když zebe a mouchy spí, mají i ptáčci hlad. Sypte ptáčkům! Neměli bychom na ně určitě zapomínat.Naplňte jim krmítko!
Orchideje – drahokamy z pralesa
Ačkoliv koupit kvetoucí orchidej není během roku složité, nejvíc těchto pralesních květin přichází do našich domovů o vánočních a novoročních svátcích. Je to totiž krásný, hodnotný a vždycky originální dárek. „Orchidejový festival“ zpravidla končí o svátku svatého Valentýna. Nás takový dárek nezarmoutí nikdy… Především v zimních měsících lidé oceňuje jásavé barvy, rozčepýřené tvary a u některých druhů i krásnou vůni. Možná je to proto, že za pošmourného počasí krátkých dnů, a nebo v kontrastu s ledem, sněhem a krákajícími vránami, je intenzivněji vnímáme jako pozvánku do tropických pralesů dosahujících až na pláž. (Na tom nic nemění fakt, že některým orchidejím se daří v nadmořských výškách, z nichž by se nám točila hlava.) Často prý orchideje podněcují i erotickou fantazii.
Krbová kamna I.
Podzim se nakonec vždycky zeptá: A co teplo? Pomysleli jste na ně? A nám se zapne kontrolka a v mozku naskočí: Teplo není zadarmo… Mezi nejlevnější zdroje vytápění pořád ještě patří dřevo a tak se k naší hanbě krade. V lese nastojato i to pořezané u chalup. Potřebují ho například moderní krbová kamna I., která spojují přednosti otevřeného krbu s výhodami kvalitních kamen. Můžeme se kochat mihotavou hrou plamenů jako u otevřeného ohně, a přitom účinně vyhřívat byt. V krbech se topilo už ve středověku, ale výtěžnost tepla z otevřeného krbu je sotva desetiprocentní, kdežto z krbových kamen se zavřenými dvířky ji můžeme „vytáhnout“ až osmdesát procent.
Které hračky pro jaký věk?
Nikdy není pozdě navzdory tomu, že datum může být vysoké a Vánoce za dveřmi. Následující souhrnná zjištění odborníků navíc pravděpodobně jinde, než na stránkách Našeho hobby takto přehledně nenajdete. Popravdě řečeno není to bůh ví jak poutavé čtení, ale jeho praktický smysl je očividný. Hračky jsou důležité a ve správném čase dát dítěti správnou hračku zásadní. „Hračkologie“ je úplná věda, ale zkusíme to udělat přístupně. Zvlášť u prvního dítěte můžete být totiž v této věci docela bezradní, nebo se v dobré víře dopustit chyb.