Z návštěvy velké vody se nejrychleji vzpamatuje příroda, protože potopy všeho druhu jsou součástí opakujícího se koloběhu života. Tam, kde voda nebyla kontaminovaná, si se vzniklou spouští její až neuvěřitelné životní síly relativně rychle samy poradí. Ale pokud zasáhla naše stavby, je už situace složitější.
Uvařme dnes omáčku, polévku a připravme zálivku jakož i koprové zelí. Koprovka patří v receptech mezi rodinné stříbro naší kuchyně. Někomu ale tuhle omáčku zprotivili ve školní jídelně, jinému vadí její méně přitažlivý zjev (jemně řečeno, ale je to věc názoru). Ale jsou i tací, kdo by se kvůli koprovce i prali a pro další je úhelným kamenem jistoty domova, protože takovou přece dělala babička…
Byť se honosí půvabným českým jménem, je cizinec. Libeček je latinsky Levisticum officinale, nicméně původně zněl Ligusticum, čili pocházející z Ligurského pohoří v Itálii. V středověké němčině si latinské pojmenování přeměnili na lubisteck, a my konečně na libeček. Naši předkové v německém pojmenování našli něco ze slov jim přívětivých jako ljubit, libý, nebo třeba políbek… A ani se není co divit: o sexuálně povzbudivých účincích libečku prý totiž nelze pochybovat, takže jméno bylo na světě. Je to přitom divné – aromatické listy libečku chutnají jako maggi, a o tom, že by zrovna maggi bylo afrodisiakem pranic nám není povědomo.
Vnitřní omítka má obvykle dvě nebo tři vrstvy. Tak řečené jádro se nanáší na navlhčené zdivo, případně na postřik neboli „špric“ zvyšující přilnavost podkladu a snižující jeho nasákavost. Na tuto hrubší jádrovou omítku se později nanáší vrstva z jemné malty zvaná štuk. Tak to platilo u klasických omítek – vápnocementových a vápenosádrových.
Salvia latinsky znamená „spasitelka“. Má nespočet lidových pojmenování, namátkou babí břich, rapaňa, nebo smrtka. Ten nejznámější ještě nevíte? Jistěže ano, jen jste si zrovna nevzpomněli na Saxanu, protože když příznivci dívky na koštěti zaslechnou o čaji, k jehož přípravě je třeba vyvařit babské ucho, je jim jasné, že nemůže jít o nic jiného, než o rostlinu v jistém směru příbuznou prachobyčejné hluchavce – „spasitelku“ šalvěj.
Než nás rododendrony čili pěnišníky potěší květy, musíme pro ně najít místo, připravit půdu, zasadit je a pak se o ně dobře starat. Protože s historií těchto keřů jsme se již seznámili ZDE, dnes trochu o tom, co je pro jejich dokonalost nezbytné: nepotřebují popravdě žádnou extra péči, nicméně zvláštnosti těchto zahradních Veličenstev bychom ctít měli. Odmění se nám strakatě a někdy i voňavě.
Už od školní kuchyně se dělíme na milovníky koprové omáčky a ty, kteří by ji dobrovolně nepozřeli ani lžičku (pozoruhodné ovšem je, že často jsou titíž zároveň milovníky nakládaných okurek, které jsou bez kopru přece jen poněkud divné). V lidové kuchyni se kopru někde říká také šír, Řekové ho nazývali anethon, což by se snad dalo přeložit jako „rychle rostoucí“ a podle toho se botanicky jmenuje Anethum graveolens.
Mimořádná krása kvetoucích rododendronů leckomu přivolá vidinu dalekých zemí. Ale jakýpak cizokrajný keř, jářku, když ve třetihorách u nás pěnišníky rostly hojně. Jak se ale měnilo klima, velice teplomilné pestré a vonící druhy ze středu Evropy zmizely a nám zůstal jen jejich titěrný příbuzný – vřes. Ačkoliv jeden divoce rostoucí keřík pěnišníku se u nás našel na Kralickém Sněžníku! To bylo učeného hádání: Zda ho sem někdo vysadil úmyslně a pokud ano, tedy kdo a proč. Jestli semínko přinesli ptáci z teplých krajin. Či je-li vcelku nenápadný keřík skutečně pozůstatkem původní květeny? Za nejpravděpodobnější se má, že ho zde vysadil okrašlovací alpský spolek, ale jednoznačně na tyto otázky dodnes neodpověděl nikdo.
Víte, jak správně pečovat o svůj bazén? Existuje několik obecných zásad, které je nutné dodržovat. Za prvé je to péče o vodu pomocí prostředků, které nabízí bazénová chemie. Je nutné dodržovat správné dávkování dezinfekce a dalších přípravků. Pokud to s dávkováním přeženete, mohou vám přípravky při koupání podráždit kůži (zejména v případě chlóru). Proto je dobré pořídit si testovací sadu, díky které snadno zjistíte jaká je aktuální hodnota Ph a chlóru ve vaší vodě a dle potřeby ji upravíte (zvýšíte nebo snížíte).
Karel Hynek Mácha ve svém Máji popsal české nebe v Středohoří trefně: „ Po modrém blankytu bělavé páry hynou, / lehounký větřík s nimi hraje / a vysoko – v daleké kraje / bílé obláčky dálným nebem plynou…“ V básni po nich vězeň posílá pozdrav. My se jich zpravidla jen méně romanticky ptáme: „Tak co, máme vytáhnout deštík, nebo z tohohle mraku pršet nebude?“
Když vyhořelo na sklonku devatenáctého století převážně dřevěné Chicago, nově se na spáleništi začalo stavět z trvanlivějších materiálů. Právě zde roku 1885 postavili pro jednu pojišťovnu úplně první mrakodrap na světě. O konstrukci se psalo jako o vrcholu odvahy, ač z našeho dnešního pohledu měřil směšných dvaačtyřicet metrů. Jak se ale na stísněných parcelách prudce rostoucích měst začaly vztyčovat další a další vzájemně si stínící budovy, v bytech a kancelářích byla stále větší nouze o světlo. A tak se narodily luxfery.
Continue reading
Nic naplat, klasická dřevná okna – třeba na chalupě – mají nepopiratelný půvab, ale potřebují po čase údržbu. Natírání oken ale není zase tak složité, jak na první pohled vypadá – nejtěžší je se rozhodnout a obtížné může být i zbavit se starého oprýskaného nátěru. Ale i to s dnešními moderními prostředky (vedle špachtle pomůže nám „barvožrout“ nebo horkovzdušná pistole) jistě zvládneme. Když už se do oken pustíme, měli bychom si dát opravdu záležet, abychom nemuseli nátěry každou chvíli obnovovat – vytahovat se výsledkem sice nejspíš budeme, ale sama práce zase taková rozkoš není. Pokud to uděláme pořádně, budou naše okenní rámy pěkné a odolné vůči agresivním povětrnostním vlivům.
Samozřejmě, že nás zajímá, když už se tak stalo, proč se to stalo – i u nových domů totiž fasádní omítky prostě praskají. A je to k vzteku, když dům ještě svítí novotou. Příčin může být mnoho, například nedodržení technologie, chyby v podkladu, nerespektování časových limitů, práce za špatného počasí, spěch při předávání staveb uživateli. Důležité je ovšem tyto vlasové trhlinky odstranit.
Když už v nějakém hnutí mysli zpytujeme svědomí, co bychom dělat měli a co neděláme, nezapomínejme na okapy (pokud je ovšem máme). Dobré je totiž prohlédnout tyhle roury a žlaby dvakrát ročně, zjara a před zimou, a přitom je vyčistit od napadaného listí, starých ptačích hnízd a vůbec. Pokud nejsou střešní žlaby řádně opečovávány, mohou se to totiž majitelům domů, chalup i chat šeredně vymstít. Ucpané, děravé nebo mizerně upevněné nesplní to, co mají, tedy neochrání fasádu – jenže už jsme takoví, že jen málokomu se chce šaškovat na vratkém žebříku, když ještě do baráku neteče.
Záclony a závěsy obvykle věšíme na konzole s kolejničkami z kovu nebo plastu, nebo na jednoduché či dvojité závěsové tyče, které můžeme koupit v mnoha velikostech i z různých materiálů. Je to totiž tak, že móda nemóda a trendy netrendy, bez tohoto bytového textilu působí na většinu z nás byt nepřirozeně holý a tak trochu smutný.
Tepelná čerpadla představují naprosto nejmodernější možnost vytápění jakéhokoli interiéru a také ohřívání teplé vody. Na otázku, proč je ještě nemají všichni lidé ve své domácnosti, bychom mohli odpovědět docela jednoduše, jelikož nám může odpovědi dát již samotná pořizovací cena tepelného čerpadla.
Také marně přemýšlíte, co koupit svému muži, příteli či kamarádovi k narozeninám či jiné významné události? A zdají se vám, stejně tak jako mužům, všechny „měkké“ dárky, kosmetika a potřebné věci do domácnosti nudné a bez nápadu? Potom sáhněte po něčem netradičním, originálním a typické mužském. A jaké aktivity by to měly být? Co třeba indoor skydiving, tandemový seskok nebo let balónem?
Lidé řadí mezi své koníčky různé zájmy. Někdo rád tráví svůj volný čas čtení nejrůznějších napínavých knih, jiný si rád zajde za kulturou a při té příležitosti navštíví rád velké spektrum historických památek, či koncertů nebo shlédne filmy svého oblíbeného žánru.
Jiří Suchý zpíval „Koupil jsem si knot, snad mi přijde vhod“. Kdo ví, možná nás tím chtěl ponouknout k domácí výrobě samozavlažovacího truhlíku. Jejich nabídka v krámech je dost velká, ale třeba si je budeme chtít vyrobit sami buď protože máme staré truhlíky či se nám ty kupované zrovna nehodí rozměrově. A dost častou motivací může být, že „tohle“ přece zvládneme taky.
Dlouho se za ideál považovalo lůžkoviny přes den uklízet do peřiňáku a popravdě řečeno v malých bytech bez samostatných ložnic ani jiné řešení nebylo. Lékaři z toho nejásali, protože peřiny a polštáře by se měly vyvětrat a ne cpát do bedny či šuplíku pod postelí. Pokud nám lůžko přes den neslouží jako gauč či válenda prostě je vyvětráme, usteleme a postel zakryjeme. Čím? Přehozem. Přes postel ho dáváme hlavně z důvodů estetických, ale také proto, že lůžkoviny chrání.