„Někteří se domnívají, že zázvor jest kořen pepře, ale v tom se znamenitě mýlí,“ píše nám dobře známý botanik Jan Ondřej Mattioli. Jeho starodávný herbář seznámil Evropany nejen s rostlinami, keři a stromy kolem, ale doslova našim předkům otevřel svět – alespoň co se apatyky a kuchyně týče. Na míru současného poznání tak opravil i řadu bludů se zkoumanými rostlinami obecně spojených. Viz shora uvedený případ zázvoru. Že štípe na jazyku, skutečně nezdůvodňuje jeho jakoukoliv příbuznost s pepřem! A zázvorový sirup je pochoutka i lék.
Continue readingAuthor Archives: nh
Zázvorová apatyka a něco na zub
Dialektickou jednotu protikladů v čínské kultuře zastupují principy Jin a Jang, z jejichž polarity pramení životní síla Čchi. Odstředivá Jin je princip ženský, dostředivý Jang mužský. Zároveň ho symbolizují Den, Oheň a Vítr. Protože čínština je velmi poetická, znamená Jang taky „světlé místo“, „jižní svah“ nebo „severní břeh“, případně „sluneční světlo“. A taky – chcete-li – zázvor. Ten totiž podle synů Říše Středu patří právě k principu Jang. Naše zázvorová apatyka je ale víc o praxi než o symbolech.
Continue readingJak vyměnit radiátor
V souvislosti s celkovou modernizací bytu nebo prostě proto, že topení topí málo, případně pohled na starý radiátor nám už připadá nesnesitelný, topné těleso vyměníme. Je to dobré rozhodnutí. Nové radiátory jsou lehčí, hezčí a hlavně výkonnější. Vybírat je typově celkem z čeho, ceny jsou přijatelné a hlavně při základní zkušeností s domácími opravami výměnu zvládneme sami – tedy lépe s ještě párem pomocných rukou. Tak jak vyměnit radiátor?
Continue readingTopinambur – divně zní a divně chutná
Přes jisté estetické i fonetické výhrady stojí za to tuhle drobnou slunečnici – Topinambur – jíž se květem snad trochu podobá, zkusit. Do Evropy přišla ze Severní Ameriky a na sklonku sedmnáctého století dokonce soupeřila o naši přízeň se zemáky. Proč hlízám rostliny Helianthus tuberosus říkali slunečnicový (nebo také jeruzalémský) artyčok je nicméně záhadné, protože pěstební podmínky se liší a sama zelenina rozhodně artyčoku příbuzně nevypadá ani nechutná. Případnější není tedy ani její další lidový název – totiž „židovské brambory“.
Continue readingPráce na zahradě v září
Máme tu, nic naplat, podzim. Co na tom, že se meteorologové a astrologové neshodnou na jeho počátku? Ti první ho odpočítávají od prvního září a ti druzí od dekády před koncem měsíce. Dětem je jejich neshoda fuk, protože školní zvonek jim uťal prázdniny a nemilosrdně nahnal žáky a studenty do lavic. Zcela bez ohledu na to, zda se léto (nejdřív tzv. Mariánské, po něm babí a indiánské) snaží chytit druhý dech. Nás čekají práce na zahradě v září. Dny se krátí a rána bývají chladná. To pan Podzim polehoučku vypouští zkušební balonky nastupujícího období nečasu a plískanic.
Blbouny se žahourem
Jméno Žahour sice řadí jazykovědci k odvozeným z lidských vlastností, bohužel však nikam nenapsali, jakých. Pravda je, že jako příjmení nejsou Žahourovi zcela neobvyklí. Ale vysvětlení, že tuto borůvkovou (na Slovensku by řekli čučoriedkovou) kaši Jihočeši vařili v kuchyni zemanského rodu Žahourů a tak se dostala pod jejich jménem mezi recepty, je romanticky falešná. První zprávy o žahouru (původně „žahúru“) jsou sice z Jindřichohradecka už ze šestnáctého století. Místní Bílá paní, proslulá svou sladkou kaší, nemá s žahourem nic společného. My ho rádi jíme jako blbouny se žahourem, tedy coby kynuté knedlíky s borůvkovou omáčkou.
Continue readingŠvestky s mákem
Kombinace dvou odstínů modré návrháře zase až tak příliš nevzrušuje, zato kuchaři, pekaři a cukráři (a především jejich mlsní strávníci) jsou z ní blahem „auf“. Protože zrovna ne moc často přitom na spojení „švestky s mákem“ narazíme v zahraničních kuchyních, mohli bychom si s trochou nadsázky tuto kulinární kombinaci dát v Bruselu patentovat jako regionální zvláštnost. Češi patří k významným pojídačům máku a maková zrníčka se s kdysi zcela pospolitým ovocem z alejí zdaleka nesloužícím jen k výrobě slivovice podivuhodně snoubí v celé řadě pokrmů.
Continue readingDožínky – jablečné polévky a chlodnik
Jak hodně dávno vypadaly dožínky veršem zaznamenal roku 1669 učenec a univerzitní profesor Jakub Jan Václavem Dobřenský z Černého Mostu. Když si v jeho spisku čteme, že „vesele prozpěvují při hojné žni ženci, panoše ozdobují obilnými věnci“, přirozeně nás napadne, zda zvyk dožínek není ještě starší. Je. Na našem území slavili úrodu nejen Slované, ale před nimi už také keltské kmeny. Jejich dožínky – „Lugnasad“ má na svědomí bůh světla a smrti směřující od vrcholu své vlády k podzimní rovnodennosti: když se dny se krátí, míří zkrátka vozy s úrodou do stodol. Byly dožínky – jablečné polévky a chlodnik.
Continue readingPráce na zahradě v srpnu
Srpen na zahradě bývá, až na výjimky, velmi teplým měsícem. Co na tom, že dny se krátí. Zralá krása zahrady je sice už trochu unavená, ale za odměnu za spoustu péče sklízíme množství ovoce – dozrávají rajčata, papriky, okurky, cukety a mnoho dalších druhů zeleniny. Práce na zahradě v srpnu se naplňuje a část rostlin již také částečně omezuje růst. Nelze přehlédnout, že kde neprší, většinou již žloutne tráva.
Continue readingProhlubování, zesilování a podezdívání základů
Asi jen málo je nás tak čiperných, že podezdívání základů staré chalupy, aby nám nespadla na hlavu hned nebo později, až se rozhodneme pro přístavbu, označí za hobby. Může to ale být. Spíš jsou úpravy základů prostě nutnost, které se nicméně zhostíme, protože jistota je jistota a my jsme přece proklatě šikovní!
Continue readingBarevné značení sádrokartonu
Dobrým materiálem pro rekonstrukce bytu je sádrokarton. Je také relativně levný a jakýkoliv ostych před ním je zbytečný, protože práce s ním není těžká ani záludná. Jen je dobré být v práci přesný, měřit dvakrát a řezat jednou, držet se návodů výrobce a zbytečně neexperimentovat. Kdo si netroufne, ať se obrátí na firmu (nechť však stejně vybírá obezřetně – nesvědomité řemeslníky láká snadnost montáže k tomu ji sprostě odfláknout). Vlastní dílo však přece jen nejvíc potěší a máme, co jsme si udělali.
Continue readingŽelezniční pražce v zahradě
Dřevěné stavby a konstrukce vypadají v zahradní zeleni krásně. Nevýhodou ale je, že dřevo, i ošetřené, je-li vystavené kontaktu s vlhkou půdou, se velmi rychle zničí. Existuje však výrobek ze dřeva, který je vůči rozkladnému procesu dostatečně odolný – totiž vyřazené železniční pražce v zahradě, které jsou hloubkově impregnované. A navíc zahradě dodají, ovšem použité rozumně, další výtvarný rozměr. Nemluvě už o tom, že jsou praktické.
Continue readingJícha z kopřiv
V staročeských předpisech je jícha z kopřiv hustá omáčka, z čehož nám v současném jazyce zbyla jíška jako zápražka. Kopřivovou omáčku si nepochybně můžeme připravit z kopřivového špenátu, ale tu skutečnou kopřivovou jíchu ocení rostliny a keře na naší zahradě. Buď je jen pohnojí, nebo celkem dobře ochrání před škůdci, například mšicemi, kteří by nám je chtěli sežrat. Jícha z kopřiv je způsob starý, osvědčený a ekologický – i když zrovna nevoní.
Continue readingStavby z gabionové konstrukce
Gabiony (z italštiny gabbione = velká klec) se v určité podobě objevovaly již hluboko před naším letopočtem. V podstatě se jedná o dva paralelně namontované panely se specifickou výplní, často kamením. Stavby z gabionové konstrukce slouží k tvorbě stěn pro vytvoření soukromí, plotů a zídek. Jejich obliba významně stoupá nejen v oblasti bydlení.
Continue readingJak se zbavit akátu
Šípky, hložím a trnkami vylepšovali ochranu svých hradišť i hospodářských dvorů naši předkové. Akátové houštiny neměli, protože Trnovník akát (Robinia acacia – více ZDE) u nás tenkrát nerostl. Přivezli ho až mnohem později dobyvatelé Ameriky. Medonosný výtvarně zajímavý exot zdobil nejdřív panská sídla a okouzloval křivými větvemi, borkou, tvarem převislých hroznů květů a jejich vůní. Pak ho začali používat jako rychle rostoucí stromořadí a nakonec k zalesňování holin. Ujímá se totiž velmi dobře i tam, kam se jiným stromům moc nechce. A nemusíte ho tam ani vysazovat, vleze tam sám a co chytne, nepustí. Jak se zbavit akátu?
Continue readingJako Kolumbovo vejce
U španělského dvora jejich katolických Veličenstev Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské bývalo veselo. Báječné víno teklo proudem. „Jaképak fraky“, rozkládal prý rozjařeně jeden vysoce urozený královský příbuzný. „Místo kolem Afriky a pak na západ plujete furt na východ. Až do té Ameriky. Nedělejte s tím štráchy, je to jednoduchý….“ Kolumbus ukázal, jak vznikají úsloví „Jako Kolumbovo vejce“. Vzal vajíčko uvařené natvrdo a podal ho smíškovi. „Dokážete ho, Milosti, postavit na špičku?“
Continue readingJitrocel: sirup, elixír nebo mazání?
Čas rojení včel i léto bohaté na vosy přináší nepříjemnosti s jejich žihadly. Když vás tahle svízel v přírodě potká nenadále a nevíte, co rychle udělat, nezmatkujte. Úleva je zpravidla hned po ruce. Je totiž skoro všudypřítomná. Vypadá jako plevel, ale není to plevel. Je to jitrocel. Stačí vzít list Jitrocele kopinatého (Plantago lanceolata), trošku ho pomnout mezi prsty a na místo bodnutí přiložit. To samé platí jako obklad na říznutí, odřeniny i všelijaká zhmoždění. Jitrocel funguje také při vnitřním užívání. Nepožehnanější je zřejmě jeho působení proti kašli.
Continue readingČerný kořen, Hadí mord
Jmen má jak patrno spoustu a ani jedno nezní z hlediska kulinárního nijak lákavě. Černý kořen, Hadí mord (Scorzonera hispanica) je kořenová zelenina z čeledi hvězdnicovitých. Jí se její kořen, což je taková divná mrkev či petržel. Divná, protože černá. Je to chuťově zajímavá vytrvalá zelenina, které venku celkem snadno přezimuje. V době, kdy je tedy o čerstvé věci ze zahrádky nouze, jí uvítáme. A může docela dobře růst i u nás, ostatně znaly ji už naše prababičky. Dnes se k nám především dováží. Hlavními pěstiteli jsou mlsní Francouzi, Holanďané, kteří dovedou zpeněžit všechno, co roste, a velkém černému kořenu přišli ve velkém na chuť i Němci.
Continue readingMastičky ze sádla a vepřové náhradní díly
V zemi, kde je recept na vepřo-knedlo-zelo tradičně čten jako první zákon národní kuchyně, není třeba sádlo představovat. Dlouho nad ním dietologové šíleli. Ale smrt po margarinu podle aktuálních výzkumů nepřijde později, a kdo ví, zda ne dřív – pokud to se sádlem samozřejmě nebudeme přehánět. Sádlo s rozumem užívané dokonce prý snižuje hladinu cholesterolu. Z bylin a sádla také můžeme vyrobit spoustu zdravotně užitečných mastiček a, kdo ví, zní to sice divně, ale jednou možná budou speciálně chovaní vepři zdrojem náhradních dílů pro lidské transplantace.
Continue readingPuškvorec
Když se o někom řekne, že je to náplava, je jasné, že není místním rodákem, přistěhoval se, přiženil anebo přivdala. A protože většina sídel u nás leží na nějakém vodním toku, občas se dozvíme, že ten či onen „není náš“, že „připlul na puškvorci“. Kdyby to ale měla být historická pravda, byl by přivandrovalcem opravdu zdaleka. Puškvorec z rodu Acorus je lidově zvaný mimo jiné také šišvorec (pišgorec), kalmus, tatarák či rotan. Řekům a Římanům prodávali Féničané z Indie, ale zmiňují se o něm prý už hieroglyfické texty. Na východ tehdejšího Polska tuto „svatou třtinu“ dovezli ve 13. století Tataři. Ale do střední Evropy se první sušený dostal o tři sta let později k botanikovi Matthiolimu.
Continue reading