Následující text dokumentuje známé pravidlo, že všechno souvisí se vším, protože zlatý sirup (Golden syrup, Goldsaft) přidáme do osvěžující zázvorové limonády (switchel) a také je součástí skandinávských perníčků, což je další klon perníků, které Naše hobby umí a také může doporučit.
Malíř Kacušika Hokusai (ZDE), syn výrobce zrcadel narozený roku 1760 v Edu (dnešním Tokiu), proslul i jako dřevorytec, který výrazným způsobem zasáhl do vývoje japonského umění, ale svým dílem ovlivnil evropské impresionisty i Ameriku. Jeho záběr byl široký: nesčetněkrát maloval horu Fudži, květiny, zvířata, typické krajinomalby, pornografii blízké erotické obrázky, předchůdce současných komiksů i cykly zachycující smyslnost a prchavý bezstarostný čas hampejzů a čajoven. Byl pilný a vytvořil prý na třicet tisíc ilustrací a barevných tisků. Asi nejznámější je jeho Velká vlna (chybně někdy nazývaná Tsunami). Rozhodně to byl osobitý umělec s mimořádně širokým záběrem. Nás ovšem z Hokusaiovy tvorby zajímá kapitola Malíř a bonsaje – především její vliv na způsob tvarování těchto miniaturních dřevin.
Bez černý čili Sambucus nigra nese i nespočet lidových pojmenování jak o tom svědčí už naše povídání o tomto pospolitém tulákovi ze škarp, rumišť a okrajů pasek ZDE . Přidáme ale ještě tři jména: smradinky, bzinu a psí bez. Půvabné, není-liž pravda? Dnes uvaříme bezový med. Bez je ostatně i keř kultovní. I na něm (jako na asi desítce dalších) ulpělo podezření, že poskytl dřevo tesařům stloukajícím kříž pro nazaretského Mistra zvaného Ježíš. Materiál kříže měl být přitom podle legend totožný s tím, jaký Adam přinesl na Zem, když ho s Evou pro krádež jablek Hospodin vyhnal z ráje. To by tedy znamenalo, že černý bez a Strom poznání dobrého a zlého – malovaný ale evropskými malíři většinou jako jabloň – jedno jsou. Continue reading
Proč tak šílené spojení věcí nesourodých? A jakým oslím můstkem je spojíme? Od vajec k pampeliškám přejdeme po oblouku stížností na pitomou dobu. Problém je ovšem v tom, že dobu tvoříme sami, takže co z toho plyne? Ta doba je zdá se taková, že neprověřuje naše znalosti, ale testuje, zda, jak a kde jsme schopni si konkrétní informaci opatřit. Informace bez souvislostí nás sice může vést k mylnému závěru, ale my na ni spoléháme. Spoustu věcí nevíme, protože si jimi odmítáme zasviňovat mozek, u dalších, zdálo by se notoricky známých, se stáváme nejistí a na netu hledáme oporu. Jak dlouho mám ta zatracená vejce vařit? Jak se plete věneček? Jak, jak, jak…
Oprýskané, zažloutlé radiátory, ve spojích žeber mírně prorezlé, rozhodně nedělají našemu bytu dobrou vizitku. Snažíme se je ukrýt za závěsem nebo nábytkem, aby v jinak příjemně vyhlížejícím interiéru zbytečně nebily do očí, čímž se ale poněkud ochuzujeme o teplo. Přitom stačí trochu barvy. Dobře zvoleným nátěrem nejenže radiátorům vrátíme pěkný vzhled, ale zároveň prodloužíme jejich životnost. Záleží jen na nás, chceme-li barvami přítomnost radiátorů v místnosti potlačit, nebo naopak z nich učinit v interiéru zajímavý výtvarný prvek.
Kdo nemá alespoň žaluzie a má okna na východ, si v horkém létě pravděpodobně moc zrána nepospí, a kdo má okna na západ zase udělá nejlépe, když odpoledne zmizí do sklípku a vyjde až potmě. To „seveřanům“ a „jižanům“ bude nejspíš o pár stupňů líp, ale i pro ně bude odpověď na otázku, jak teplotu interiéru snížit či okna vhodně zastínit, důležitá. Mohou na to jít celkem lacino i opravdu s rozběhem – co se výše vydání týče.
Když nás hlava bolí, je kytka za uchem celkem k ničemu, byť by byla sebeléčivější. A kopretina? Ta nejobyčejnější z obyčejných rostlin našich luk a příkopů? Dát si ji do vlasů sluší, a pokud patříme mezi obdivovatele nekomplikované prosté krásy, udělá nám radost možná i ve váze, co jinak s ní… Nenechte se mýlit, kopretina je rostlina silná až nečekaně v pomoci, kterou nám jejím prostřednictvím příroda nabízí. A nic na tom nezmění ani to, že příjmení má tahle kopretina takové divné – řimbaba.
Za papriku (Capsicum annum) vděčíme jako za spoustu jiných věcí umíněnému Kolumbovi, který tak dlouho hledal Indii na západ od Evropy, až objevil Ameriku. Mořeplavec soudil, že dovážet pálivou papriku je stejně dobré, jako krást indiánům zlato, protože oblíbený indický černý pepř byl pořádně drahý. V řadě jazyků je proto název papriky od pepře odvozen. Podobně jako brambora ovšem paprika evropskou kariéru zahájila spíš jako rostlina okrasná. Když se pak ukázalo, že v kuchyni opravdu představuje poklad, tehdejší hlavní koloniální mocnosti při hledání, kde teplomilnou rostlinu pěstovat, rozšířili papriky a papričky prakticky po celém světě.
Utíkají vám z vymezeného kouta v předsíni míče a balóny, zabírají spoustu místa anebo se vám zákeřně pletou pod nohy? Kdo má doma malé či velké milovníky míčových her ví, o čem je řeč. Tohle sportovní nářadí ale nemusí překážet, když ho zavěsíte do sítě v podobě válce, na spodním konci svázané třeba barevným třapcem. Síťovku na nákupy vyrobíte z po bocích sháčkované sítě opatřené uchy z pěti řad krátkých sloupků. A trojcípý šátek nebo klasická šála představují vlastně základní tvary, které na koncích krátkých stran ozdobíme třapci. Vázání ok čili síťování provozovali v historii ženské i chlapi – tak proč byste tento způsob úžasného relaxu nezkusili taky?
Continue reading
Pozorovali jste někde u moře rybáře vyrábějící nebo opravující sítě? Málokterá činnost přináší tolik vnitřního klidu jako právě škola síťování. Vyžaduje ovšem soustředění, protože opravy chyb a špatně uvázaných uzlů jsou obtížné, neřku-li nemožné. Někdo může síťování dokonce považovat za způsob meditace. Proč ne? U Železničního mostu na pražské Výtoni nad náplavkou, kde se kdysi převazovaly vory, sedával Podskalák v placaté čepici se štítkem, cucal viržinko a s nehnutou tváří soukal svou síť. Na co? Kdo ví – vory pod výtoňským vodočtem odpluly do nicoty a vyhlášenou pochoutku – grundle tu do sítí už dávno nikdo nelovil.
Continue reading
Začala to prý indiánská babička s kůží scvrklou jako staré jablko, kterou moc zlobilo uvřeštěné vnouče. Nespalo klidně. My bychom mu sahali na bříško a snažili se změřit mu teplotu, ale ta stará Indiánka věděla své a nezpochybnitelným způsobem poznala, oč se jedná : jsou to špatné sny, které na dítě posílají zlí duchové, a s tím je třeba něco udělat. A hned začala hledat kousky kůže, korálky a pestrá pírka. Taková prkotina jako vrtící se budoucí velký lovec není totiž na to budit šamana či dlouze bubnovat na tamtam. Stačí vyrobit lapač snů – a to přece zvládne i stará bába.
Tuhle větu známe z našich televizních večerů dobře – na místo, které označil muž mající všecko zjevně na povel, se nahrnou kopáči. A výsledkem jejich přehazování země je poklad nebo mrtvola. Do toho všeho ve filmu zpravidla prší nebo je jinak nevlídno. Možné je ale také vyústění méně (pokud se děj neodehrává zrovna na poušti) dramatické. Kopající nadšeně vykřikne: „Voda!“ Filmově jistě vděčnou scénu můžeme někdy dokonce shlédnout naživo. Na loukách či v zahradách v takovém případě místo, kde by bylo radno kopat, označí muž s tajuplnou virgulí – proutkař.
Sousloví „obrácený koláč“ zní dost podezřele jako označení něčeho, co se jen tak nedá vyklopit z pekáče (ale dá!), protože technologie, tedy posloupnost výroby, je v jistém smyslu netradiční. Divně pojmenovaný ovocný koláč je přitom pravděpodobně to nejjednodušší a nejrychlejší, co s různým ovocem (kromě jablek třeba s hruškami, půlenými švestkami, ale můžeme použít i jahody anebo rebarboru) lze udělat, aby to trvalo chvilku, vypadalo vcelku reprezentativně a zároveň skvěle chutnalo.
Cvrnkání kuliček je hra známá na celém světě. A kolik je zemí, přinejmenším tolik je klonů této hry a také pravidel. Hry s kuličkami se jmenují různě – v Anglii “Stovka”, ve Francii “Bloquette”, v Austrálii “Nux”. “Na dva důlky” hrají v Sýrii, “Na píď” Arabové, ve střední Africe cvrnkají “Dodo”. Své kuličky mají i Indiáni. Hraní kuliček přitom rozhodně není výsadou dětí, pořádně se u nich narozčilují i si zafandí rovněž odrostlejší. Tak jak správně hrajeme kuličky?.
Continue reading
Většinu namáhavé a piplavé práce, jako je setí, sázení, přepichování a protrhávání již máme hotovou, tak můžeme v časném létě sem tam zvednout hlavu a radovat se z krásy zahrady. Mrazíky sice již nehrozí, ale protože dny jsou v červnu nejdelší, rostou i nároky zahradních rostlin na výživu a vláhu. V této době je zeleň listů i trávníků nejsvěžejší a toho bychom si měli před spalujícími vedry užít.
Tkaný koberec, gobelín, půvabná tapisérie, předložka či moderní závěs se mohou stát okrasou i praktickým doplňkem každého bytu. Jsou vhodné i jako milý dárek. Tkaní přitom není rukodělná činnost z pohádek či odkudsi z šera věků – soustředěné tkadleny zabrané samotné do práce i spojené v družné besedě jako v kroužku dávných vyšívaček si tímto způsobem krátí čas nejen v místnosti za zimních večerů, ale třeba pod stromy na zahradě. Je nezpochybnitelné, že při tvorbě libovolných fantazijních motivů touto prastarou technikou si úžasně odpočineme.
Každý pěstitel, který se těší na bohatou úrodu či krásné květy pokojových i venkovních rostlin již určitě zažil situaci, kdy rostliny začaly zdánlivě bez důvodu slábnout a chřadnout. Na stoncích či listech se totiž usadil nepatrný, ale osudový škůdce – mšice. Jedná se sice o nenápadný a drobný druh hmyzu, mšice však dokáží způsobit velké škody.
(2015) *** Pokud se objeví, je potřeba připravit se na dlouhotrvající boj – mšice se mohou vyskytovat všude, a navíc jsou velice vytrvalé. Proto je důležitá častá a pravidelná kontrola rostlin. V počátku napadení si budete stačit s biologicky šetrnými prostředky, při větším rozšíření pak musí nastoupit chemie.
Jedinou prevencí proti výskytu mšic je důsledná kontrola a včasný postřik. Jednotlivé mšice je obtížné postřehnout, naštěstí se sdružují do skupin, které jsou lehce viditelné. Mšice se velice rychle množí, je tedy potřeba zakročit včas. Setkat se můžete s mnoha druhy mšic, všechny mají těla hruškovitého tvaru a mohou dorůstat do velikosti až 3 mm. Vyskytují se takřka na všech rostlinách jak v interiéru, tak v exteriéru. Mšice si vždy dokáží vybrat vhodnou rostlinu, většinou začínají s těmi, které jsou nějakým způsobem oslabené, a pak se šíří na jejich okolí. Na rostlinách také přežijí zimní období a na jaře se znovu v plné síle a počtu pustí do pustošení.
Většina mšic patří k polokřídlému hmyzu. Barvu těla mohou během života měnit, většinou bývají v odstínech žluté až po hnědou. Zabarvení je ovlivněno okolní teplotou, měsícem výskytu a množstvím mšic ve shluku. Jsou vybaveny tykadly, která mohou být dlouhá skoro jako polovina těla mšice. Jsou to parazité řazení ke škodlivým živočichům. V našich podmínkách se vyskytuje přes 800 druhů mšic. Mšice produkují 6 až 16 generací v jednom období. Pokud je škůdců příliš velký počet, mohou se vyskytnout okřídlení jedinci, kteří zajistí přesídlení na další rostliny.
Když mšice napadnou rostlinu, začnou z ní vysávat šťávu, a tak ji oslabí. Rostlina nemá dostatek živin, její listy ztrácejí barvu, začnou se kroutit, uvadat a později opadávají. Často bývají postiženy i pupeny rostlin, které se nedostatečně vyvíjejí a zasychají. Mšice vylučují sladkou medovici, která láká další živočichy, především mravence, a vytváří na spodní straně listů tmavý povlak. Podle množství mravenců na rostlině lze také poznat, že se na rostlině vyskytují mšice. Ty jsou i přenašečkami chorob, například virových.
Je několik možností, jak se proti mšicím bránit. Preventivní postřik je poměrně účinný, jeho však potřeba provést na všech rostlinách, což by bez správných pomůcek bylo namáhavé. Určitě se vyplatí pořídit si postřikovač, výběr modelu závisí na počtu rostlin nebo rozlohy plochy, kterou chcete ošetřit. Ekologickou možností je využití přirozených nepřátel mšic, ke kterým patří slunéčko sedmitečné, zlatoočky nebo škvoři. Vytvořte na zahradě úkryt, kde tito predátoři přezimují, a ve kterém je po likvidaci mšic budete moci odsunout, aby se sami nepustili do rostlin.
Pokud požadujte vysokou úspěšnost, budete muset použít některý z chemických přípravků. Ty uplatníte i v případě, že jste nezasáhli včas a vaše rostliny jsou zasaženy větším množstvím mšic. Nejste-li příznivci chemie, sáhněte po přípravcích na přírodním základě. Budete-li ošetřovat větší plochy, určitě si pořiďte přenosný postřikovač, pro ošetření pokojových rostlin stačí ruční postřikovač. Dbejte vždy na bezpečnost, nezapomeňte, že v obytných místnostech se pohybují děti nebo domácí zvířata. Pomoci mohou i lepivé štítky nebo různé výluhy z tabáku, rýmovníku, kopřiv či levandule. Účinné jsou i postřiky olejovými, mýdlovými nebo jarovými roztoky.
Podařilo se vám koupit dřevo na pile za celkem přijatelnou cenu?Zázraky se občas dějí. Štěstíčko ovšem není dokonalé – pořezáním kmenů na prkna a fošny a jejich vysušením, případně protažení srovnávačkou, ještě materiál pro vaši stavbu připraven není. Budete ho muset ohoblovat a zarovnat, neboli kapovat, protože při jeho strojovém zpracování, sušení a skladování vznikly zpravidla i pro nás nežádoucí efekty. Co s křivým stavebním dřevem.
Continue reading
Snad každý v dětství skládal obrázky z kamínků, a kdo by to chtěl popřít, nejspíš si své období nevinnosti pořádně nepamatuje. My si uděláme mozaikový květináč. Mozaika je zřejmě jen o málo mladší než civilizované lidstvo. Znali ji v Sumeru i staří Egypťané. Dokonalost jí dali v Řecku, kde ji skládali z kamenů stejné asi centimetrové velikosti řezaných do čtverců a trojúhelníků. Tato tesarae (kostičková) technika se dál rozvinula v Říši římské. Nejen v hlavním městě, ale ve všech svých provincích mozaikou (opus musivum) Římané osazovali podlahy a vytvářeli z ní nástěnné obrazy.
Také ve vás vyvolává velebný pocit zrající obilné pole? Nechte si špičky prstů a bříška dlaní lechtat větrem rozvlněnými klasy! Každé zrno v klásku má na lechtání osinu, to je ten fous, který vstoupil do úsloví jako něco, co není milé mít – však vy už víte, kde. Zrno dál obalují plevy. Pluchy jsou vnitřní obal, tedy to, co člověk, který neodolá, klas utrhne a sládnoucí zrno drtí mezi zuby, plive kolem sebe jako lama. Nicméně celozrnné pečivo na žebříčku toho, co máme rádi, stoupá.