Proti mšicím můžete bojovat jak přirozenými, tak chemickými prostředky

mšice

Každý pěstitel, který se těší na bohatou úrodu či krásné květy pokojových i venkovních rostlin již určitě zažil situaci, kdy rostliny začaly zdánlivě bez důvodu slábnout a chřadnout. Na stoncích či listech se totiž usadil nepatrný, ale osudový škůdce – mšice. Jedná se sice o nenápadný a drobný druh hmyzu, mšice však dokáží způsobit velké škody.

(2015) *** Pokud se objeví, je potřeba připravit se na dlouhotrvající boj – mšice se mohou vyskytovat všude, a navíc jsou velice vytrvalé. Proto je důležitá častá a pravidelná kontrola rostlin. V počátku napadení si budete stačit s biologicky šetrnými prostředky, při větším rozšíření pak musí nastoupit chemie.

Jak a kde najdete mšice

postřikovačJedinou prevencí proti výskytu mšic je důsledná kontrola a včasný postřik. Jednotlivé mšice je obtížné postřehnout, naštěstí se sdružují do skupin, které jsou lehce viditelné. Mšice se velice rychle množí, je tedy potřeba zakročit včas. Setkat se můžete s mnoha druhy mšic, všechny mají těla hruškovitého tvaru a mohou dorůstat do velikosti až 3 mm. Vyskytují se takřka na všech rostlinách jak v interiéru, tak v exteriéru. Mšice si vždy dokáží vybrat vhodnou rostlinu, většinou začínají s těmi, které jsou nějakým způsobem oslabené, a pak se šíří na jejich okolí. Na rostlinách také přežijí zimní období a na jaře se znovu v plné síle a počtu pustí do pustošení.

Poznat mšici je jednoduché

Většina mšic patří k polokřídlému hmyzu. Barvu těla mohou během života měnit, většinou bývají v odstínech žluté až po hnědou. Zabarvení je ovlivněno okolní teplotou, měsícem výskytu a množstvím mšic ve shluku. Jsou vybaveny tykadly, která mohou být dlouhá skoro jako polovina těla mšice. Jsou to parazité řazení ke škodlivým živočichům. V našich podmínkách se vyskytuje přes 800 druhů mšic. Mšice produkují 6 až 16 generací v jednom období. Pokud je škůdců příliš velký počet, mohou se vyskytnout okřídlení jedinci, kteří zajistí přesídlení na další rostliny.

Poškození rostliny mšicemi je viditelné

mšice na ibiškuKdyž mšice napadnou rostlinu, začnou z ní vysávat šťávu, a tak ji oslabí. Rostlina nemá dostatek živin, její listy ztrácejí barvu, začnou se kroutit, uvadat a později opadávají. Často bývají postiženy i pupeny rostlin, které se nedostatečně vyvíjejí a zasychají. Mšice vylučují sladkou medovici, která láká další živočichy, především mravence, a vytváří na spodní straně listů tmavý povlak. Podle množství mravenců na rostlině lze také poznat, že se na rostlině vyskytují mšice. Ty jsou i přenašečkami chorob, například virových.

Jak zajistit účinnou ochranu proti mšicím

Je několik možností, jak se proti mšicím bránit. Preventivní postřik je poměrně účinný, jeho však potřeba provést na všech rostlinách, což by bez správných pomůcek bylo namáhavé. Určitě se vyplatí pořídit si postřikovač, výběr modelu závisí na počtu rostlin nebo rozlohy plochy, kterou chcete ošetřit. Ekologickou možností je využití přirozených nepřátel mšic, ke kterým patří slunéčko sedmitečné, zlatoočky nebo škvoři. Vytvořte na zahradě úkryt, kde tito predátoři přezimují, a ve kterém je po likvidaci mšic budete moci odsunout, aby se sami nepustili do rostlin.

I chemická ochrana může být přírodní

Pokud požadujte vysokou úspěšnost, budete muset použít některý z chemických přípravků. Ty uplatníte i v případě, že jste nezasáhli včas a vaše rostliny jsou zasaženy větším množstvím mšic. Nejste-li příznivci chemie, sáhněte po přípravcích na přírodním základě. Budete-li ošetřovat větší plochy, určitě si pořiďte přenosný postřikovač, pro ošetření pokojových rostlin stačí ruční postřikovač. Dbejte vždy na bezpečnost, nezapomeňte, že v obytných místnostech se pohybují děti nebo domácí zvířata. Pomoci mohou i lepivé štítky nebo různé výluhy z tabáku, rýmovníku, kopřiv či levandule. Účinné jsou i postřiky olejovými, mýdlovými nebo jarovými roztoky.

Co s křivým stavebním dřevem?

Dřevo na stavbu

Podařilo se vám koupit dřevo na pile za celkem přijatelnou cenu?Zázraky se občas dějí. Štěstíčko ovšem není dokonalé – pořezáním kmenů na prkna a fošny a jejich vysušením, případně protažení srovnávačkou, ještě materiál pro vaši stavbu připraven není. Budete ho muset ohoblovat a zarovnat, neboli kapovat, protože při jeho strojovém zpracování, sušení a skladování vznikly zpravidla i pro nás nežádoucí efekty. Co s křivým stavebním dřevem.

Continue reading

Květináče s mozaikou

Snad každý v dětství skládal obrázky z kamínků, a kdo by to chtěl popřít, nejspíš si své období nevinnosti pořádně nepamatuje. My si uděláme mozaikový květináč. Mozaika je zřejmě jen o málo mladší než civilizované lidstvo. Znali ji v Sumeru i staří Egypťané. Dokonalost jí dali v Řecku, kde ji skládali z kamenů stejné asi centimetrové velikosti řezaných do čtverců a trojúhelníků. Tato tesarae (kostičková) technika se dál rozvinula v Říši římské. Nejen v hlavním městě, ale ve všech svých provincích mozaikou (opus musivum) Římané osazovali podlahy a vytvářeli z ní nástěnné obrazy.

Continue reading

Celozrnné kornšpic a kajzerka po našem

Také ve vás vyvolává velebný pocit zrající obilné pole? Nechte si špičky prstů a bříška dlaní lechtat větrem rozvlněnými klasy! Každé zrno v klásku má na lechtání osinu, to je ten fous, který vstoupil do úsloví jako něco, co není milé mít – však vy už víte, kde. Zrno dál obalují plevy. Pluchy jsou vnitřní obal, tedy to, co člověk, který neodolá, klas utrhne a sládnoucí zrno drtí mezi zuby, plive kolem sebe jako lama. Nicméně celozrnné pečivo na žebříčku toho, co máme rádi, stoupá.

Continue reading

Malé mšice – velký problém

Druhů mšic je spousta a tak můžeme vlastně mluvit o štěstí, protože ze známých tří tisíc druhů nám tady ve střední Evropě škodí JEN necelá čtvrtina. Víceméně „mšicíprosté“ jsou tropy. Rod je to jak patrno již na pohled různorodý, některé mšice mají lysé tělo, jiné jsou chlupaté, velké zpravidla od jednoho do tří milimetrů. Tykadla měří asi jako polovina těla. Žijí v koloniích. Nejčastěji jsou zelené barvy, dále ovšem i černé, hnědé, bílé, žluté, červené či oranžové. A existují dokonce i dvoubarevné potvory.

Continue reading

ŠŤOVÍK – když už kyselé, tak pořádně!

šťovík na louce

Nenápadná rostlina, do které by leckdo ani nekopl, jeden čas aspirovala na úlohu energetického spasitele, pak zase svět měla chránit před hladem. Její osobitou chuť zná každé dítě zvyklé žvýkat různá stébla a listy – je kyselá, až se z toho mhouří oči. Nevysloužila si žádnou slávu v lidové magii. Kdysi ji používali ranhojiči a v omezené míře nacházela uplatnění v naší kuchyni, kde se ze spousty existujících druhů používá jen šťovík kyselý (obecný) a nebo šťovík menší – ten první roste hlavně na vlhčích lukách a v příkopech, ten druhý na sušších mezích či ve vřesovištích.

Continue reading

Zahradní skříň

Rozkvetlé mrňavé zahrádky v koloniích jsou pro mnohé z nás azylem klidu a ostrovem blaženosti. Kam ale se všemi těmi pytli se substráty, s hnojivy a osivem, s postřiky a jedy, lískami, bednami, bedničkami a květináči, bez nichž všechna ta krása pod našima rukama prostě nevznikne? A nářadí – jak to udělat, abychom stále něco nehledali a o něco nezakopávali? Pro toho, komu už nezbývá místo v zahradním domku nebo aspoň kůlničce (či své vášni holduje jen na balkoně) skoro drama… Vyrobíme si zahradní skříň.

Continue reading

ČESNEK – nepraktické příběhy a praktické rady

česnek

Spousta lidí i v naší racionální době věří na upíry. A  spousta lidí nemá ráda česnek. Nicméně protože mast proti upírům k mazáním prsou se prý skládala z vepřového sádla, špíny sebrané mezi prsty nohou, smůly, slin a dětských výkalů, bylo obranné užití česneku přece jen méně odporné. A tak se věšely jeho svazky v bytech, nebo paličky či jen stroužky nosily ve váčku na těle.

Continue reading

Dva sirupy z bezu

Vyučující přírodovědy:„Jaké jsou plody koziček?“ Odpověď:„Přece kůzlata.“ Učitel:„Špatně. Píši pět. Plodem koziček jsou bezinky.“ Přijde vám otázka, odpověď i její hodnocení a oprava jako poněkud nepřípadné? Zaznamenat bychom je však mohli na Zelené akademii, kde o probírané látce hovoří nářečími, protože jedním z označení bylináři hluboce uctívaného keře – totiž černého bezu, jsou právě „kozičky“. My si uvaříme sirupy z bezu.

Continue reading

Domácí sulc, aspik, huspenina

Sulc je nejlepší s cibulí a octem a k němu chléb
Domácí sulc, aspik, huspenina, foto med
Continue reading

Smažené a pečené květy černého bezu čili kosmatice

 

 Bílý čas rozkvetlých černých bezů je radostný, protože znamená, že Zmrzlí muži jsou za námi a před námi je léto. Pro děti je to též jeden z nezpochybnitelných signálů pozvolna se přibližujícího konce školního roku. Po bezu už jen přijdou jahody, Den dětí, třešně, vysvědčení a prázdniny. Abychom čekání zkrátili, přímé potomky, vnuky nebo jiné nedospělce na procházce zaměstnáme sběrem bezových květů na laskominu jistě neobvyklou. U trhání (my květy stříháme starými nůžkami) i při přípravě zákusků se dá zažít spousta legrace. Continue reading

Barevný déšť čili Vistárie, štědřenec a akát

fialové květy popínavé rostliny Vistárie
Vistárie, foto med

Dnes si představíme trojnásobný deštíček přepůvabných květů v bohatých hroznech. Budou to popínavka, keř a strom vzájemně spřízněné, totiž soukmenovci z čeledi bobovitých a taky původem cizinci, kteří v naší přírodě nalezli zalíbení, takže se v některých případech nestydíme mluvit dokonce o invazivních druzích. Akát je z Mexika, zlatý déšť pochází z jihu Evropy, přešel Alpy a snadno u nás zplaňuje, a vistárie rodem z Číny (jiný druh zase z Ameriky) se v Česku objevila až kolem roku 1913. Všechny tři jsou krásné, ale pozor – jejich toxicita může být nebezpečná.

Continue reading

Jamajský pepř čili Kde se vzalo nové koření

nové koření

Jak víme, Cristóbal Colón známý spíš jako Kryštof Kolumbus, hledal na základě překvapujícího zjištění hvězdářů, že Země je kulatá, novou cestu do Indie opačným směrem než dosud a objevil Ameriku. Chtěl španělským královským investorům své objevitelské mise přivézt zlato a pepř. Uloupené indiánské zlato bylo nepochybně zlatem, jen s pepřem něco nebylo v pořádku. Chutnal jinak. Nicméně strom, na němž tak trochu po hřebíčku vonící kuličky rostly, dostal jméno Pimenta, což je španělsky pepř. A jmenuje se tak dodnes – Pimenta dioica. Angličané, kteří si novinku velmi oblíbili, vymysleli název „všekoření“ (allspice). Poláky ostrovní popularita kuliček tak zmátla, že je nazvali „anglické koření“. My, protože se v středoevropských kuchyních objevilo poměrně pozdě (až v sedmnáctém století), jim říkáme „nové koření“.

Continue reading

Kuchyňské vážení bez váhy jen podle oka

Když se mi před lety dostal do ruky jídelní lístek v němž sloupec lákavých pokrmů uzavírala poznámka „Všechny ceny jsou jen přibližné“, vyvolalo to ve mně nadšení. Představil jsem si například seznam obdařených státními či oborovými vyznamenáními se stejnou poznámkou pod čarou. Slovo přibližné je krásně neurčité a otevírá prostor fantazii a improvizacím. Ve vážení bez váhy o tom ale dnes nepíšeme.  Promluvíme o kuchyňské přibližnosti pokud možno co nejvíc rovné zadání.

Continue reading

Tkaní na karetkách

karetky

Výsledky šikovnosti našich předků se snaží zachytit a zdokumentovat stále rostoucí skupina milovníků starých řemesel. Díky nim roste zájem o obory ještě před časem zdánlivě odsouzené k zapomenutí. V žádném případě se nejedná o muzejní exponáty či pouťové atrakce, význam těchto dovedností, postupů i konkrétních věcí můžeme ocenit v každodenním praktickém životě. Jednou z nich je například tkaní na karetkách. Jeho nejstarším dokladem je pětimetrový 3200 let starý tak zvaný Ramsesův pás z královské hrobky, který byl utkán byl na třech stech karetkách.   Continue reading

Kostky jsou vrženy čili Umíš hrát v kostky?

Pokud si někdo myslí, že na své cestě k absolutní moci se Gaius Julius Caesar – miláček davů (dnes by mu jedovatí komentátoři dali nálepku populisty), jinak voják a politik, musel radit s náhodou, byl by bezpochyby na omylu. „Kostky jsou vrženy“ je to samé jako nastoupit cestu, z níž to zpátky nejde. A „překročit Rubikon“ znamená v podstatě totéž, protože tato říčka vyznačovala vnitřní hranici mezi římskou říší a předalpinskou Galií, kde se měl Caesar oné hry v kostky dopustit.

Continue reading

Ztracená a další vejce – sázená, míchaná, a nebo omeleta?

vejce

Proč kyberprostor internetu zaplevelovat postupy, které každý zná? To jsme si říkali, když nás napadlo umístit sem recept na to, jak uvařit vajíčko. Takovou prkotinu přece zvládne každý! Alespoň jsme postup spojili s veskrze jarním tématem pletení pampeliškových věnečků – ZDE, což už každý nedělal. A lidi na to klikali. Protože je příznivců pampeliškových slavností v poměru k pojídačům vajec ovšem nemnoho, rozšiřujeme nabídku o další jednoduché recepty – ztracená a další vejce. Omeletu, míchanici a volská oka.

Continue reading

Napršelo a už lezou – slimáci

Není to radostný pokřik houbařů natěšených z pořádného hřibobraní, je to zoufalý hlas ze zahrad. Opanovali je neobvyklí slimáci. Cizokrajná náplava. Prostě invaze.  Krajinou se totiž ozývá mlaskání nenasytných slizounů, rozlezlých po všem, co jde sežrat. Jazyky hrbolatými jako rašple strouhají nejen zeleninu, ale pustoší už i květinové záhony, trnité růže nevyjímaje.  Slimáci jsou pohroma, kterou nedokáží jako pochoutku zpracovat ani kuchyňsky mimořádně vynalézaví Francouzi. Bohužel boj s plzáky se zdá být marný, ale bez něj by tihle rezaví hnusáci nejspíš zaplavili svět.

Continue reading

Chléb náš vezdejší (6): placky a chutný „ubrousek“

Původně chleba vypadal jinak, nevyžadoval složité pece a dobře se s ním cestovalo. Byly to různě silné chlebové placky. Tuto podobu si zachoval především na Středním Východě, odkud naše civilizace pochází. Komu se po vůni arabského chleba stýská, udělá si ho docela snadno, i když bez připálených puchýřů z hliněné pece na jejíž stěnách se placky pečou to tak úplně ono nebude.

Continue reading

Štorch a Dětská farma na ostrově, který není

Ačkoliv Libeňský ostrov na mapě Prahy je, sama mapa ukáže, že z čistě geografického hlediska se o žádný ostrov nejedná. Území je to ovšem úžasné. Osídlené bylo zjevně už v pravěku, odehrál se tu jeden pozoruhodný pedagogický experiment, tvořil zde zajímavý sochař a místo samo se otisklo i do české literatury. Osobité společenství přírodní a lidské znovu povstalo po ničivé potopě roku 2002. Ubrání se ovšem tento zvláštní kout chystané potopě urbanizace?

Continue reading