Antika nebyla bílá, středověk temný, ani národní obrození klasicisticky střízlivě šedé, jak by se nám mohlo zdát: historie prostě byla strakatá. Prokazuje to průzkum ztracené polychromie soch ze starého Řecka i těch na Karlově mostě, a že si je jinak než jak vypadají dnes představit neumíme, neznamená, že nebyly barevné. I lidé se oblékaly pestřeji, než bychom si myslili. Jak to dělali a čím látky barvili, když ještě nebyla „Duha – šatů vzpruha“ ani jiné zázraky chemie? Jak vypadalo barvení látek a materiálů za našich babiček?

(2012)  *** Kde se textilní materiály alespoň v částech zachovaly, žasneme nad jejich barevností. Ty nejstarší z indiánských mumií anebo z Číny jsou staré až čtyři tisíce, zbytky barvených rohoží prý až devět tisíc let. Látky se ovšem nebarvily pro radost budoucích muzejníků, ale z marnivosti živých uživatelů. Přičemž radno dodat, že fintili se stejně muži i ženy. Ta barviva, která měla rostlinný původ, ale nebyla vesměs příliš trvanlivá. Vadily jim vzduch, světlo i bakterie, a tkaniny vybledly, až nakonec barvu ztratily docela.

Chemie versus příroda

Na barvení babiček se tak zcela popravdě přírodní barviva moc neužívala, protože i tuto oblast již od poloviny devatenáctého století ovládla prudce se rozmáhající chemie a produkty, které míchali a vážili do kornoutů drogisté i lékárníci. I nám průmyslově vyráběné barvy přinášejí hromadu výhod: především lepší trvanlivost a neskonale jednodušší a rychlejší použití, jak jsme o tom v návodu jak barvit ostatně psali ZDE  (Jak to babičky nedělaly). Nelze ovšem vyhnout se současným trendům fandícím přirozeným textilním materiálům a tedy i jejich přírodní barevné úpravě. Ty barvy jsou tlumené, měkké, prostě příjemné. Čarování s nimi zábavné. Nicméně měli bychom mít na paměti, že většina pracích prostředků ani vyšší teploty jejich trvanlivosti nesvědčí. Vcelku dobře se snášejí s občas zpochybňovanou, ale námi ověřenou prací účinností mýdlových ořechů (ZDE).

Příprava barev

Staré návody na jejich přípravu vypadají jako čarování, ale i v životě mnohé podivnosti mají v podstatě racionální základ. Když nás například nabádají trhat byliny k barvení před svítáním, jde o to, že rostlina musí být šťavnatá. A proč je dřív krájeli dřevěnými noži? Nerez materiály nebyly a při styku s kovem docházelo na rostlinných vláknech k nežádoucím chemickým reakcím. V až dvoudenním máčení nakrájených silnějších oddenků či kořenů před jejich konečným mělněním také nehledejte nějakou magii. Jde o fakt, že tyto tvrdší části jen tak změknou do té míry, abychom je pak mohli v misce dokonale rozetřít. Vzniklou kaši následně v měkké vodě (nebo s trochou jedlé sody) vaříme až čtyři hodiny. Necháme vychladnout, scedíme nebo přefiltrujeme a tak konečně získáme barvu pro další práci.

Proč a jak tkaniny nejdřív moříme

Jde o to co nejvíc prodloužit životnost barev. V dobách barvení našich babiček a ještě dřív to v barvírně nevonělo, protože se k tomu používala pár dní odstátá moč, teprve později ji nahradil mletý kamenec nebo modrá skalice či vinný kámen. U některých rostlinných barviv vystačíme se solí a u jiných s octem. Mokrou tkaninu vložíme do roztoku mořidla a barvy, vše velmi pomalu ohříváme. Lázeň se snažíme držet těsně pod bodem varu – len a vlnu hodinu, ale hedvábí až čtyřiadvacet hodin. Jiný způsob je, že materiál vaříme hodinu v silnějším roztoku mořidla a do barvy ho pak již přidáme méně. V barvě necháme tkaninu nebo přadena vlny či příze vychladnout, teprve pak mácháme a necháme uschnout. Přírodní barviva můžeme použít i k batikování (jak na tuto techniku najdete ZDE) i když mnohem jednodušší a efektnější je v tomo případě užití chemických barev typu „Duha – šatů vzpruha!“

Barvíme vlnu

Volná přadena ovčí vlny vypereme ve vlažné vodě s octem a vložíme do lázně s mořidlem a rostlinami – popis postupu a používané rostliny najdete v krátké době ZDE. Zvolna přivedeme k varu (asi půl kila vlny na čtyři litry vody). Po vychladnutí v lázni propíráme teplou vodou, dokud barva pouští. Nejlíp barvu chytají vlna a hedvábí, hůř bavlna a špatně len. Pokud nedopustíme prudký ohřev, rychlé ochlazení nebo přízi zuřivě nemícháme, neměla by vlna zplstnatět.