Jablko jako pentagram pro štěstí a zdraví

Posted on 2019/10/26 by nh

Když ho příčně rozkrojíte, objeví se vám hvězda, která v magii nese vždy silné poselství – to podle toho, zda stojí na jednom nebo dvou cípech. U rozpůleného jablka to ovšem nepoznáte. Když do něj kousnete, budete osvěženi, zaženete hlad a v soustu obsažené jednoduché cukry probudí vaši energii. Jablko, které utrhnete z větve a nesete si ho v kapse, zároveň může po snědení průjem či zácpu proměnit téměř ve svůj opak, tedy zmírnit zažívací potíže. Má v sobě antioxidanty, takže brání imunitu, a odevzdá nám i relativně málo kalorií.

Continue reading →

Snítka mystického vřesu

Posted on 2019/10/17 by nh

Ačkoliv středověk má přídomek temný, na násilníky tenkrát stačila místo pepřového spreje nebo elektrického paralyzéru nenápadná kytka. Snítka vřesu totiž plnila pro panny a paní ochrannou funkci dokonce proti jim samým, neboť vřes je nechránil jen před znásilněním, ale i před smilstvem. Kde se takové určení vzalo? Vřes prý podporuje plodnost a vplétat se proto má i do svatebního myrtového věnečku. Magické přitažlivosti vřesu užívali lovci, kteří nechtěli přijít z leče s prázdnou. Poutníci vřesovou snítkou zdobili své hole, aby nezabloudili.

Continue reading →

Čas padanek a jablečný ocet

Posted on 2019/10/14 by nh

Ačkoliv jednoduchá anglická rýmovačka (One apple a day, willkeep the doctor away) o tom, že kdo sní denně jablko, nebude potřebovat lékaře, zní přehnaně optimisticky, v jádru má pravdu. Jako zásobárna zdraví jsou jablka skutečně úžasná. Zdraví, které z jablek nevytěžíme hned, dokážeme v transformované podobě uchovat. A i když nemáme sad, nemusí nás to stát majlant. Škarpy kolem starých alejí jsou plné padanek, o něž často nikdo nejeví zájem. Posbíráme je, vykrájíme a můžeme přetvořit na jablečný ocet. Hodně se o něm mluví i jako o prostředku hubnutí téměř zázračném a jak je v Čechách zvykem, trochu se přehání. Zdravým lidem přiměřené pravidelné pití jablečného octa ovšem nemůže uškodit. Ba přímo naopak.

Continue reading →

Když zlobí játra, čili chvála na OSTROPESTŘEC

Posted on 2019/10/02 by nh

Mít rád svá játra je to samé, jako mít rád sám sebe. Nikoliv coby Narcis či samožer, ale jako člověk, jenž je rád na světě a svou tělesnou schránku nerozmazluje, ale stará se o ni – právnickou řečí – s péčí správného hospodáře. Játra nám totiž čistí krev a když to nemohou dělat pořádně, protože jsou plná nejrůznějšího svinstva, zežloutneme jak citron. A to je přitom opravdu asi to úplně nejmenší, co se nám může stát. Nápravu případného neutěšeného stavu jater může přinést bylina ostropestřec mariánský. Continue reading →

Nachlazení, útočí chřipka, skarabeus a co na to Číňani

Posted on 2019/09/21 by nh

Rýma z nachlazení tady byla snad od stvoření světa. A co teprve když útočí chřipka. To jí nás zdolat rýma pomůže! Své o nachlazení věděli už pravěcí Egypťané. Svědčí o tom údaje v nejstarším lékařském spise, jaký známe. Ebersův papyrus je přes dvacet metrů dlouhý. Píše se v něm o vnitřním lékařství, chirurgii, těhotenství, zubařině, léčivých jílech, bylinkách, amuletech i magických formulích zaklínačů. Jakož i o našem nachlazení. Protože některé části papyru jsou opisem lékařských prací vzniklých před rokem 3400 před našim letopočtem, je to rozhodně nejstarší písemný doklad lékařských snah, který známe. Na sedm set léků přináší osm set receptů. Ovšem ne všechno na papyru umíme správně přečíst – některé hieroglyfy jsou zřejmě názvy předpisů a léčebných postupů o nichž dnes už nic, ale vůbec nic nevíme.

Continue reading →

Červený podzimní věnec

Posted on 2019/09/10 by nh

Židé ve staré hebrejštině výraz pro růži nemají, protože do Palestiny přišla až z Persie. Kde se tedy v Kralické bibli mluví o růži, jedná se zřejmě o překladatelský lapsus, protože jde podle znalců buď o narcis (Narcissus), ocún jesenní (Colchium), nebo o šáchor (Cyperus). Podle muslimů prý růže vyrostla z kapky Mohamedova potu a v křesťanství zase patří k atributům Panny Marie. Alchymistům je symbol růže znakem dokončení Velkého díla jímž byl Opus Magnum čili Kámen mudrců… Jenže my chceme uplést podzimní věnec! Pomůže nám vznešený trnitý keř rostoucí na neúrodných stráních a kolem smetišť? Nese zdraví i krásu. Co na tom, že při neopatrném sběru jásavě červených plodů si často rozpícháme ruce do krvava.

Continue reading →

Dobrý slad a zelený ječmen

Posted on 2018/01/26 by nh

Zelený ječmen se prosazuje skoro jako všelék. No, dejme tomu. Jistě neublíží. „Ječmenu užíváme netoliko k pokrmu, ale i k rozličnému lékařství,“ říká ostatně i slovutný mistr Matthioli. Přátelé piva, které se z ječného sladu vaří, o tom přesvědčovat určitě nikdo nemusí. Ječmen (Hordeum) z čeledi lipnicovitých má pětadvacet planných druhů a jeden kulturní: to je náš dobrý známý ječmen setý, bez něhož by tradiční české pivo nebylo tím, čím je. Zatímco kulturní ječmen sejeme zjara nebo jako ozimou plodinu jen na rok, původní plané druhy jsou víceleté. K nám přišel v době stěhování národů z jihozápadní Asie – a to je už dobrých pět tisíc let.

Continue reading →

Čas malin zralých a návrat malinovky

Posted on 2017/07/24 by nh

Sodovkáři, kteří se tetelili hrůzou, že coca a pepsi cola je svorně zcela převálcují, si mnou ruce. Výroba klasického malinového nápoje s bublinkami zase trhá rekordy a začali ji proto hospodským nabízet i některé pivovary. Na chuť malinovce přicházejí i generace, které už nemají sladký červený voňavý a do nosu trochu štípající nápoj spojený s vesnickou babičkou, prázdninami a zavařováním. Legrační přitom je, že maliny z našich zahrad často proměněných v relaxační prostor s grilem a bazénem skoro zmizely. Sice nevyžadují moc práce, ale nejsou zřejmě pro naše sídla patřičně reprezentativní. Škoda.

Continue reading →

Kvete lípa!

Posted on 2016/06/11 by nh

Před tím, než se počasí zbláznilo a jaro bylo dlouhé celých čtvrt roku, tedy ještě před érou oteplování, v čase, kdy se červen zlomil do léta, přicházely s vůní kvetoucích lip i prázdniny. Poláci mají po lipách pojmenovaný až červenec – lipiec, ale i tam u Baltu nebo v Mazurském pojezeří mohutné aleje spojující bohatá hospodářství dávných východopruských junkerů rozkvétají teď už na sklonku června. To je doba, kdy lípy mezi hrází Bělečského rybníka a roubeným mlýnem, který už není, nezpívají bratrské žalmy a oněmí, protože včely se pasou jinde. Podle pověstí ve mlýně přenocoval Komenský a v duté lípě se ukrývali tajní evangelíci.

Continue reading →

Babské rady proti chřipce

Posted on 2016/02/01 by nh

Bacily ani viry bychom si jistě dobrovolně k tanci nevybrali, ani vidět nejsou, ale dokážou s námi pořádně zatočit. Je na ně spousta účinných léků, které je chemicky zničí. Proti problémům z nachlazení můžeme použít spoustu přírodních prostředků, které vesměs máme v kuchyni. Při podezření na něco vážnějšího jděte rozhodně k lékaři, ale při typických jarně podzimních infekcích pomohou babské rady na chřipku – i když ve světle nových poznatků ne všechny.

Continue reading →

První pomoc když vás uštkne zmije

Posted on 2014/08/24 by nh

Smrtící zařízení příslušníků čeledi zmijovitých z podřádu zmijovců je prý dokonalé. Když had rozevře tlamu do úhlu sto padesáti stupňů, horní patro vyjede jako na šínách a za ním se vztyčí skládací jedové zuby. Do této rodiny lovců patří v Evropě až za polární kruh a v Africe širší rodina zmijí a v obou Amerikách zlopověstní chřestýši. V Asii se jejich teritoria prostupují. Zmije obecná (Vipera berus) je náš jediný jedovatý had. Jako kriticky ohrožený druh a součást přírodní rovnováhy je přísně chráněná. Přes neblahou pověst by ji zabil jen hlupák.

Continue reading →

Zázvorový elixír proti chřipce

Posted on 2013/12/08 by nh

Ďumbier není jen nejvyšší vrchol Nízkých Tater, slovensky se tak jmenuje zázvor. Je to dost divné, protože v našich zeměpisných šířkách a délkách neroste, takže nejspíš se tak hora nazývá z jiného důvodu. Bylo by s podivem, kdyby se třeba Klínovec jmenoval Hřebíček, nebo jsme Milešovku nazývali Skořice. Zázvorovník lékařský (Zingiber origgicinalis) dorůstá výšky přes metr. Nepoužíváme jak někdo mylně soudí jeho kořen ani hlízy, ale rozčleněný oddenek.

Continue reading →

Rakytník – keř zářivých koní a sibiřských citronů

Posted on 2013/09/27 by nh

Stane se, že rakytníkový keř už ztratil listí a na sněhové pláni svítí neobyčejně jasnou červenou barvou plodů na trnitých větvích. A kolem keře bude určitě hlučno, protože ptáci si kulaté či soudkovité plody nenechají ujít. Ani my bychom určitě neměli otálet. Vždyť například v extrémních podmínkách Sibiře představoval pro domorodce rakytník řešetlákový součást jídelníčku bohatou na vitamíny. Babky šamanky se mu klaněly. V lidové medicíně jím domorodci léčili vředy, žaludek, ženské potíže a dokonce rakovinu.

Continue reading →

Mé srdce v hlohu zakleté

Posted on 2013/02/28 by nh

Byla nebo nebyla Kristova koruna upletena z trnitých větví hlohu? Kdo to ví… Pravda je, že hloh je z toho důvodu vnímán jako posvátný. Slavný glastonburský hloh v jižní Anglii prý vyrostl z poutnické hole Josefa z Arimatie – právě toho muže, který pohřbil Ježíše. Sem, do míst kde se nachází tajný vchod na ostrov Avalon, přivezl prý z Palestiny Svatý Grál a do země zde také zatkl svou poutnickou hůl. Stalo se to na Štědrý den a hůl se navzdory roční době zazelenala.

Continue reading →

Krokoměry čili Dieta chůzí

Posted on 2013/01/31 by nh

Odborníci jsou zajedno v tom, že tloustnutí populace má dva kořeny: nesprávný příjem potravy a nedostatečnou míru fyzické aktivity. S tloustnutím ruku v ruce jdou choroby, blbnutí a předčasná smrt. Ohledně jídla má dieta spoustu aspektů, především ale CO, JAK, KOLIK a KDY konzumujeme. Zjednodušený recept „Chceš zhubnout? Tak nežer,“ není-li doplněn příkazem „Hejbej se!“ však nadělá víc škody než užitku v horším případě, v lepším bude nanic.

Continue reading →

Skořicové zázraky

Posted on 2012/11/01 by nh

Vůni skořice si asi nikdo s jinou nesplete a její barva je příjemná, měkká, trochu podzimní, ale teplá. Prakticky všichni autoři skořici považují za mírné afrodisiakum. A neobejdeme se bez ní ani v kuchyni – a to nejen o Vánocích.

Continue reading →

Aspoň stroužek denně čili česnek, česnečka, česnekový elixír a tinktura

Posted on 2012/10/10 by nh

Arabská mytologie říká, že první česnek vzešel z otisku nohy ďábla, vyhnaného z ráje. Proto proti všem zlým duchům stačí sníst kousek česneku. Obecně chrání proti neštěstí, nehodám na cestě, odhání zloděje i báby, co by vás chtěly uřknout. Přidán do jídla, je prý dobrý i proti drbnám a vůbec klevetilkám. O tom, co je v česneku užitečné z hlediska medicínského i léčitelského jakož i o jeho pěstování jsme psali již celkem obsáhle již ZDE. Continue reading →

Léčivé vřesové víno

Posted on 2012/09/04 by nh

Šťasten, kdo procházel vřesovištěm bzučícím včelami a nechával se obdarovat i jeho nezaměnitelnou barvou a vůněmi! Od srpna do října kdy kvete vřes obecný i tam, kde by nic kloudného nevyrostlo, na kyselé rašelině, chudé lesní půdě a nebo v suchých jalových písčinách, zem najednou zfialoví. Je to ale jiný barevný tón, než jaký nabízejí kvetoucí levandulová pole – štrejchnutý tak trochu dorůžova. Keřík spíš nižší než půlmetrový vytváří na táhlých úbočích zapojené porosty. V takových vřesovištích, jak víme ze světové literatury, se ukrývají uprchlí trestanci a za fialových večerů hemží se to tam i strašidly.

Continue reading →

Čím nás léčí olše a jací jsou lidé v jejím znamení

Posted on 2012/02/21 by nh

Tahle příbuzná břízy stojí v bažinách na chůdách. Každý ji pozná podle jehněd a malých šištiček. Včely se z nich na jaře, když nemají pastvu, mohou štěstím zbláznit. Z jemného pylu olší jsou ale nešťastní alergici. Roste v mírném pásu severní polokoule a její druhy pojmenovali podle barvy listů: olše černá (lepkavá – Alnus glutinosa) je u nás nejrozšířenější, červená je nejvyšší a na západě Ameriky dorůstá do pětatřiceti metrů, zelená není vyšší než pět, a co se barev týče je i olše šedá, celkem na pětadvacet druhů.

Continue reading →

Snad nás jilmy neopustí

Posted on 2012/01/12 by nh

Najít ve volné přírodě opravdu starý jilm je skoro zázrak. Zaútočila na ně houba a bezmála všechny v relativně krátkém čase vyřídila. Zní to skoro jako nějaká katastrofická sci-fi, ale podle vědců prý k podobným jevům dochází v přírodě cyklicky. S houbou v tomto případě spolupracuje celkem pohledný brouček, příbuzný kůrovce chystajícího sežrat nám Šumavu. Ale už se našla jiná houba, která si to umí s tou první i kůrovcem bělokazem rozdat.

Continue reading →