Často se zaměňuje fréza s frézkou. Proto sem vnesme trochu osvěty, ačkoliv jsme si vědomi, že právě vy to víte dobře. Berte to proto jako opáčko. Horní frézka je nástroj určený k obrábění materiálu a fréza je ten nástavec, který do frézky upevňujeme. Čili frézy jsou rotační nástroje souměrného tvaru s více břity, které frézka používá. Frézky jsou vhodné zejména na dokončovací práce a úpravu povrchu dřevěných ploch. Výborně se též hodí k drážkování.
Continue reading
Že bity, byty a bajty nejsou jedno a totéž jen tak z plezíru se lišící pravopisem či výslovností dnes už nejspíš ví i dítě. Dnes budeme šroubovat… Jestliže se pokusíme utáhnout víc šroubů nebo vrutů, pociťujeme po nějaké době bolest v lokti, jindy zase v rameni. A proto oceníme pomocníka – akušroubovák nebo akuvrtačku. Utažení či zašroubování, čili cestu tam (a v případě potřeby zase zpátky) nám jistě usnadní. Jenže tvarů a řezů hlaviček šroubů a vrutů je spousta. S jediným klasickým šroubovákem bychom asi neuspěli. Ještě že máme bity! Bit je totiž výměnný nástavec na šroubovák a je jich tolik, kolik je druhů hlav vrutů a šroubů.
Continue reading
Kdo by neznal vrtačky – slouží k vrtání otvorů do dřeva, betonu, omítek, stavebních bloků, cihel, kovu či dalších materiálů. Proti všem možným druhů vrtáků, svidříků a nebozezů představují neuvěřitelné ulehčení a zrychlení práce. Vrtačky a jejich dělení rozlišujeme podle čtyř základních typů .
Continue reading
Kouzlo dřeva spočívá mimo jiné v neopakovatelné kresbě, kterou se nám tento materiál na povrchu předvádí. Kdo to umí, může na řezné ploše číst jako v knize. Jde o zajímavý příběh o tom, kde dřevo rostlo, kolik na něj a kdy pršelo, jak kmen přírodní podmínky deformovaly a spoustu dalších zpráv. Ale tohle všechno se dá zfixlovat: dřevěnou vizáž můžete dát třeba plechu, pozor na první dojem! Technika fládrování je tak trochu našvindlované dřevo.
Continue reading
Pro někoho představuje pokus o narýsování rovné čáry téměř nadlidský výkon. Proto dělá věci „podle voka“ a tak to někdy i ve výsledku vypadá. Zedničtí mistři začínající méně důvtipné učně posílali do skladu, aby tam vyfasovali do vodováhy „novou bublinu“. Tomu, kdo na to skočil, to už zůstalo a smáli se mu dokud na špek neskočil další nešťastník. Vodováha je přístroj jednoduchý, nicméně v základním řemeslnickém vybavení nezbytný a i v naší domácí dílně důležitý.
Continue reading
Frézy a frézky si lidé často pletou. Z logiky českého jazyka jako by to bylo totéž, jen jednou ve velkém a jednou v malém vydání. Tak to ale není. Přes to by fréza bez frézky být nemohla (a naopak). Stopkové frézy frézy upínáme do horní frézky a tvarujeme jimi dřevo. Podle operace si můžeme vybrat mezi asi šedesáti typy stopkových fréz z rychlořezné oceli nebo ze slinutého karbidu ten pro nás nejvhodnější nástroj. Pojďme se s nimi alespoň letmo seznámit.
Continue reading
Podařilo se vám koupit dřevo na pile za celkem přijatelnou cenu?Zázraky se občas dějí. Štěstíčko ovšem není dokonalé – pořezáním kmenů na prkna a fošny a jejich vysušením, případně protažení srovnávačkou, ještě materiál pro vaši stavbu připraven není. Budete ho muset ohoblovat a zarovnat, neboli kapovat, protože při jeho strojovém zpracování, sušení a skladování vznikly zpravidla i pro nás nežádoucí efekty. Co s křivým stavebním dřevem.
Continue reading
Rozkvetlé mrňavé zahrádky v koloniích jsou pro mnohé z nás azylem klidu a ostrovem blaženosti. Kam ale se všemi těmi pytli se substráty, s hnojivy a osivem, s postřiky a jedy, lískami, bednami, bedničkami a květináči, bez nichž všechna ta krása pod našima rukama prostě nevznikne? A nářadí – jak to udělat, abychom stále něco nehledali a o něco nezakopávali? Pro toho, komu už nezbývá místo v zahradním domku nebo aspoň kůlničce (či své vášni holduje jen na balkoně) skoro drama… Vyrobíme si zahradní skříň.
Continue reading
Především povrchy z překližky, sololitu či nejrůznějších dřevotřískových desek můžeme použít cíleně a těšit se z jejich struktury, ale v klasicky pojatém interiéru působí jako pěst na oko. Tak je natřeme barvou či potapetujeme fólií. Povrch z ušlechtilého dřeva můžeme zafixlovat tak, že dřevotřísku prostě odýhujeme. Investujete-li pečlivost, zhodnotíte takto upravené kusy mimořádně. Naučit se takové domácí dýhování není těžké. Zkoušet to je ale vhodné nejprve na místech skrytých, kde případné začátečnické chyby ničí zrak neurazí.
Continue reading
Přímá bruska je nástroj, který velmi účinně odebírá materiál – dřevo, kámen i kov. Obrušuje vnější křivkové tvary a vybrušuje dutiny, k čemuž jako nástroje používáme stopková brusná tělíska. Přímé brusky dělíme na menší jednoruční a větší dvouruční.
Přímé brusky mají vysoké otáčky – 20 000 až 30 000 otáček za minutu, které při zatížení klesnou asi o jednu třetinu. Pracovní nástroj (stopková brusná tělíska, nebo výjimečně i stopkové frézy na dřevo a plasty) upevňujeme do kleštin na osu vysokoobrátkového elektromotoru. Technicky se přímá bruska skládá z vřetenu, vřetenové skříně, ložiskového víka, vzduchovodné vložky, motorové skříně, ložiska a spojky.
Continue reading
Udělejte si radost vlastním výrobkem. Než se však pustíte do práce, zkontrolujte stav své domácí dílny. Nechybí něco? Co takhle nýty a nýtovací kleště? Bez nich se při výrobě čehokoli obejdete jen stěží.
Voskování představuje starý a stále dobrý způsob, který dřevo chrání a zároveň mu umožňuje dýchat. Znáte to – již staří Egypťané… Chtělo by se říct, že přírodnímu materiálu pomáhá zase přírodní produkt, protože vosk, který používáme, je buď rostlinného nebo živočišného původu. Neboť záhadně znějící slova jako carnabua nebo candelila patří vosku získávanému z tropických rostlin. A včelí vosk prostě vyrábějí včely medonosné (Apis mellifica) aby měly kde ukládat medovou snůšku a jejich královna své potomky.
Dřevo je úžasný materiál, ale často prostě nevyrostlo tak, jak bychom potřebovali. A tak jednotlivé kusy – části budoucího výrobku mezi sebou spojujeme. Nejčistším způsobem (a řemeslně nejvíc ceněným) jsou truhlářské spoje. Konstrukční druh spoje bychom měli vybírat podle toho, jaké síly budou materiál namáhat a v jaké poloze bude dřevo napětí, tlaku či kroucení vystaveno. Dnes to budou délkové spoje a spoje s neprůběžnými čepy.
Continue reading
Řemeslníci vyvíjejí po staletí různé způsoby, jak co nejlépe spojovat kusy dřeva dohromady. Výsledkem je zpravidla zvětšení celkové délky, průřezu či spojení prvků dřevěné konstrukce a tedy větší všestrannost použití dřeva. Jedním z nich jsou šířkové truhlářské spoje. Tak si řekneme co je co, proč a jak se to dělá. Že nevíte, k čemu by vám to mohlo být dobré? Nikdy neříkejte nikdy – i Kristus se kdysi vyučil tesařem!
Continue reading
Zahradní nářadí připravujeme na sezonu většinou na jaře. Ti pečlivější ale opravují a brousí už na podzim. U sekaček na trávu by to tak dokonce mělo být, protože s po sezoně „unaveným“ ostřím trávníku spíš uškodíme. Naši péči si nářadí zaslouží i průběžně, ale na podzim má za sebou spoustu práce, takže ostří a nože bývají tupé, stroje potřebují celkově vyčistit a tu tam i něco dotáhnout a namazat. Přistoupíme tedy k broušení zahradních sekaček a dalšího nářadí, jako jsou zahradní nůžky nebo řetězová pila.
Continue reading
Pokud si troufneme opravit anebo chceme dokonce sami konstruovat nábytek, určitě budeme hledat druh spoje, který bude dobře odolávat tlaku. Truhlářské spoje na čep použijeme především tam, kde potřebujeme dát dohromady svislé a vodorovné části, a pokud ho zesílíme klíny, bude dobře vzdorovat i napětí. Tento způsob truhláři úspěšně používají například pro spojení noh nábytku s příčkou či jiným druhem trnože.
Continue reading
Již staří Římané… Když začneme takhle, asi část lidí už dopředu otrávíme, ale je to fakt: rozebíratelné spoje používaly již římské legie. Jako předvoj sevřených šiků pod jejichž krokem se chvěla Evropa šly ženijní oddíly, které stavěly cesty, opevnění i obléhací stroje. Část konstrukcí sice budovaly na místě z toho, co les dal, ale část vozily sebou. A nejen mosty – legionářští velitelé na svých taženích využívali i skládací nábytek – zkrátka truhlařina: složit a rozložit.
Continue reading
Rozebrat většinu věcí není zpravidla tak složité, nicméně provést to způsobem, aby se daly složit zpátky může být nad naše síly, pokud nepracujeme logicky, pečlivě a se smyslem pro pořádek. Logika je v posloupnosti jednotlivých úkonů při rozebírání a opětovném skládání. Pečlivost v tom, že jednotlivé díly pokud možno nepoškodíme a případné repliky provedeme přesně. Smysl pro pořádek se pozná z toho, že stále něco nehledáme a počet zbývajících součástek po opravě bude rovný nule. A nedopadneme jako ten koumes, co po znovusestavení budíku měl koleček na dva, leč nešel ani jeden. V tomto ohledu nás i méně komplikovaný nábytek či jeho součásti – třeba opravy zásuvky (šuple) – mohou škaredě překvapit.
Brousky hrubší jsou k mání ve většině železářství, ale jemnější hledejte spíš ve specializovaných obchodech. Při broušení s většinou tak zvaných ostřičů dosáhnete rychlého krátkodobého efektu a nůž přitom hrubě poškodíte. Čím bude jemnější brousek, tím ostřejší získáme ostří – možná tak dokonalé, že se bude lesknout jako zrcadlo. Vždyť platí, že s tupými dláty a noži pracuje jen tupec.
Continue reading