Ačkoliv jejich lidové (a obchodní) pojmenování – tedy mýdlové ořechy – nás může přivést k omylu, ostatní zprávy o nich ani moc nepřehánějí. Správně se jedná o plody mýdelníku a nikoliv ořechovce (jak se také někde píše), a skutečně pro některá praní , tedy nikoliv univerzálně, představují v naší domácnosti dost dobrou a rozhodně ekologickou alternativu.
Časopis o chování hmyzu Journal of Insects Behavior se rozepsal o pokusech s americkým švábem, který měl na vybranou jakou cestou se vydat ke zdroji vanilkové vůně ve dvou skleněných trubicích. V sedmapadesáti procentech případů se vydal vpravo. Protože i švábi mají mozek, dokazuje to prý, že jejich hmat a čich je kontrolován pravou hemisférou (převažující vliv na řízení organismu jednou polovinou mozku se nazývá lateralizace). Bylo by však zjednodušující ztotožňovat bažení hnusného hmyzu po vanilce s jeho celkovou politickou orientací. Takové hrátky jsou povoleny jen lidem.
… a ani v barabizně rodiny Adamsů nevržou tak působivě. Na co rádi koukáme v bedně, nebo zvuky šimrající celkem příjemně naši fantazii na dovolené či o prázdninách, v běžném životě brzy začne lézt na nervy. Takže JENOM vržou dveře? Vrzání ztíží možnost soustředění stejně, jako věčně opakovaná věta vrtající do mozku: „Kdy už s tím konečně něco uděláš?“ Dveře oddělují i spojují, a jenom záleží na tom, zda jsou zavřené, otevřené, kdo chce ven, kdo dovnitř a na které jejich straně vlastně stojíme. Jako s předmětem filozofických mudrování se dveřmi můžeme zabývat dlouze a příjemně, zatímco zcela reálné potíže s nimi nám nesporně ztrpčují život.
Úžasný básník ruského futurismu a avantgardy Vladimír Majakovský, jehož k naší smůle známe jen jako bolševického agitpropa a který si nakonec ve chvíli osobní krize rozpor mezi myšlenkou Revoluce a její stalinskou praxí vyřešil střelou do hlavy, pojmenoval po nenáviděném cizopasníkovi jednu svou jevištní satiru. Štěnice! Ostatně, pokud o někom uslyšíme, že „je dotěrnej jako štěnice“, hned tušíme, o co jde a koukáme se dotyčnému vyhnout. Dobře totiž víme, že těchto parazitů se zbavíme jen obtížně.
Když naprší a uschne tak akorát, aby večerní zprávy o houbařských žních zvedly z gauče i největší lenochy, nebývá pár následujících dnů v lese k hnutí, a co Nováci nevysbírají, blbečci rozkopou. Pokud jde navíc měsíc nahoru, uzavíráme sázky, která mluvicí hlava které televize užije jako první prima větu, že „na houby se dá chodit s kosou“. Takyhoubaři rabují lesy a vytahují se plnými koši hub, které už nemohou na talíři ani vidět.
Ochrana našeho obydlí je bezesporu až na prvním místě. Pokud máte velký dům, prostornou zahradu, a ještě rekreační nemovitost vzdálenou hodinu cesty, je téměř nemožné vše ohlídat vlastními silami. Naštěstí moderní elektronika umí opravdu hodně a pachatele trestné činnosti je možné usvědčit i průkazným snímkem. A ten snadno obstará spolehlivá fotopast. Celoroční provoz, fotografie pořízená během zlomku sekundy, a to třeba i v noci, nejen to jsou atributy podobných zařízení…
Continue reading
„Že včera není dnes a kočka není pes, to každý ví,“ zpívalo se v jedné písničce. V Česku návod k četbě tohoto textu znamená, že u nás psiska mají mírnou převahu nad měkkými tvory, kteří od nepaměti loví myši. Kočky ve starověku řadili mezi bohy a ve středověku v nich viděli jednu z možných podob ďábla. Rozmazlujeme je teprve od devatenáctého století. V Evropě – ovšem kromě Slovenska, Polska, Ukrajiny, Španělska, Řecka a nás – milovníci koček převládají. Stejně je tomu v Americe a v zemích, kde vyznávají islám. Psí chov se naopak tak jako u nás rozmohl v Asii, kde bývají hafani často i součástí národních jídelníčků.
Chleba padá na zem namazanou stranou, to víme. Ale pokud si někdo láme hlavu nad tím, proč stará hadička třeba pod dřezem praskla zrovna, když jsme na dovolené anebo v noci, kdy spíme, nemá to se zlomyslností předmětů ani téměř bezchybně fungujícím zákonem schválnosti nic společného. Prostě dožila.
Před pár lety jsme se nastěhovali do našeho bytu. Byt jsme si tehdy zakoupili od původní majitelky, postarší paní, která se přestěhovala do domova pro seniory. Vybavení, které po majitelce v bytě zůstalo, jsme si do začátků nechali. Jenže jeho stáří odpovídalo věku původní majitelky, a tak jsme se rozhodli, že si byt postupně zmodernizujeme a zrekonstruujeme. Nová podlaha do kuchyně bude prioritou.
Continue reading
Když říkáme pyramidy, myslíme pyramidy, a když kuchyňský stůl, myslíme jeho pracovní desku. Co ale mohou mít společného? Například materiál. Kámen je v našem vnímání synonymem trvanlivosti hraničící s věčností – jako pyramidy. Ale jaký kámen? I umělý. V kterémžto tvrzení není nic proti smyslu pyramid, neboť se ukazuje, že některé věci mohou být jinak, než jsme si léta mysleli (- ale k našemu dobru).
Naducané peřiny co vypadají jako z filmové pohádky? Kde je jím konec – vždyť už v nich nejspíš nespí ani prababička. Vypadaly báječně, ale když provlhly, mohl si člověk udělat představu, jak mu bude pod náhrobní deskou. A stonat v nich, srkat horký čaj s medem, polykat acylpirin a potit se jako mezek, mělo k pohádce také daleko. Nahradily je praktické, ale hlavně pohodlné prošívané pokrývky. Všechno je na nich lepší, dokonce se i snáze stelou. Často zůstalo peří jen v našich polštářích, neboť s jeho jen těžko plnohodnotně nahraditelnou poddajností a měkkostí se přece jen loučíme neradi.
Staré televize představovaly osobité kusy nábytku: obrazovka sice byla velká jako kapesník, ale celá bedna (řeč je o dnes už muzeální Tesle 4001) vážila čtyřicet kilo. Z některých na vás potměšile mrkalo magické oko zelené jako sen. Stěhovat barevné Rubíny také nebylo žádné pošušňáníčko. O telestěnách psali v románech fantastové jako Ray Bradbury, koho by ale tenkrát napadlo, že dnes budeme věšet televizory na stěny jako obraz a – s určitou nadsázkou – jediným problémem bude, jakou použít hmoždinku.
Z chudého kraje východního Slovenska a Podkarpatské Rusi spousta lidí odešla za chlebem do Ameriky. Zbojníci zůstali. Díky spisovateli Olbrachtovi u nás známe osudy Nikoly Šohaje nebo zrádného Derbaka. Ale děti některých zdejších exulantů zná celý svět. Třeba excentrický Andy Warhol zajímavě posunul moderní výtvarné umění. A ve stejné době se narodil jiným rusínským rodičům kluk Nick, po rodičích Holonyak. Asi před padesáti lety vymyslel úžasnou věc. Jsou to LEDky – diody emitující světlo. Dnes jsou i tam, kde bychom je nehledali. A pořád se vyvíjejí.
Sluneční paprsky se s jarem stávají čím dál silnější a jejich žhavé doteky kulminují v parných letních dnech, kdy pronikají skrze skleněná okna a spalují vše, co jim přijde do cesty. Obvykle se jim nevyhneme ani na zahradě nebo terase, pokud tyto prostory pořádně nezacloníme a nepořídíme si markýzu nebo pergolu. Pro obytné prostory se jako nejlepší ochrana jeví žaluzie nebo rolety. Pokud nejste milovníci záclon a závěsů, žaluzie a rolety tvoří i výborný doplněk interiéru a chrání okna před zvědavými pohledy kolemjdoucích.
Rozhodli jste se pro vydláždění venkovního prostoru před vaším domem a nyní hledáte kvalitní materiál pro tuto úpravu? Díky aktuální nabídce společnosti Keramika Soukup získáte nespočet inspirací. Tato firma nenabízí pouze prodejní služby, ale také odborný poradenský servis, což uvítají zejména klienti, kteří se při výběru rádi poradí s odborníky. Cennou pomoc najdete u zaměstnanců této společnosti zejména ve chvíli, kdy si nejste jisti výběrem obkladů a dlažeb.
Druhé jméno má jako nějaký mazlíček, ale radost ze soužití s ní mít nebudete. Ani houbaře nepotěší. Dřevomorka domácí (Serpula Lacrymans) totiž klidně sežere krov a střecha vám spadne na hlavu. Rozhlodá trámy a pohřbí strop. A pustí se i do dřevěných stěn, hryzat přitom bude tiše i pod omítkou. To ani červotoč není tak zákeřný, vrže zcela zřetelně v materiálu, když si v něm hloubí cestičky. S dřevomorkou zkáza postupuje tiše, ale nad vší pochybnost zcela neúprosně. Tahle houba totiž celulózu nejen ve dřevě dokonale rozkládá a pokud se k vám nastěhuje, vůbec není snadné se jí zbavit.
Manuální řemeslo má zlaté dno. Tohoto pořekadla se drželi již naši dědečkové a babičky a platí až do současnosti. Po manuálních řemeslnících byla, je a bude poptávka vždy. Dokonalé odvedení práce je v dnešní době stále žádanější i v domácnostech. Proto přenecháváme odborníkům i práce, které bychom si v dřívějších dobách nejspíše dělali sami. To se týká zejména velkých měst, jako je Praha, Brno nebo Ostrava. Zaměřme se tedy na Brno. Jaké druhy řemesel jsou v Brně nejžádanější?
Podlahových materiálů na našem trhu je v současnosti velké množství. Každý z nás má jiný vkus a na podlahu máme jiná kritéria a požadavky. Proto se nedá říci, že by některý druh podlahového materiálu vyhovoval domácnostem více, než jiný. Nejčastěji tedy vybíráme podlahu tak, aby byla kvalitní, odolná a nejlépe levná. Jen správně vybraná podlaha totiž dokáže v místnosti plnit své funkce v oblasti odolnosti a kvality a také v oblasti designu.
Začalo to v kruhu kolem ohně. Naši předci se tak hřáli, když už jim nestačily kožešiny. Z pod hvězdnatého nebe se otevřená ohniště přestěhovala tam, kde člověk nacházel ochranu před nečasem. Topilo se proto v jeskyních, které měly možnost odvodu kouře a pak samozřejmě i v prvních dost primitivních chýších – ty slovanské již v době starohradištní nebyly výjimkou.
Kvalitní instalatér by měl zvládat široké spektrum různých činností. Většina z nás si představí pod instalatérskými pracemi výhradně práci s vodovodními a odpadními trubkami. Ovšem opravdu kvalitní instalatéři nabízí mnohem širší nabídku služeb, než jen pro oblast vody. Podle druhu nabízených služeb se instalatéři ještě dělí na vodaře, plynaře a topenáře.