Tis a dušičkové věnce

tis červený

Pokud vás zajímá morbidní důvod, proč byl vysazován na hřbitovech od nepaměti tis, vězte, že k tomu naše předky vedla vynikající schopnost jeho hustých větví dobře zachycovat hnilobný dech zemřelých, který z hrobů stoupá po západu slunce. (Nejspíš jste si doposud mysleli, že je to mlha. Omyl.) Tis ale není jen a pouze hřbitovní dřevina. Nelze mu upřít vznešenost. Vždyť sídlo severských bohů Asgard je hned za duhovým mostem také obklopené tisovým lesem. Ale pozor – kdo pod tisem usne, zemře. Strom často s více kmeny a uvnitř vykotlaný tak, že nelze podle letokruhů dobře spočítat jeho věk, si pro jeho plody oblíbili traviči, kteří jimi odpravili keltského krále Catibula, a také vojáci, protože v jeho šťávě máčeli ostří mečů a hroty šípů.

Continue reading

Korálkování je i pro úplné začátečníky

náušnice z korálků

Udělat si šperk jaký nemá nikdo jiný je výzva, ale náš výrobek se může stát i originálním dárkem. Když se povede, bude radost dvoustranná. Korálkování je tvorba dekorací a šperků, třeba prstenů, náramků, náušnic, náhrdelníků nebo broží. Podle vybraného materiálu můžeme stvořit ozdoby pro všední den i pro svátek. Můžeme si tak opatřit celé sady unikátních šperků třeba na svatbu, promoci nebo životní jubilea. Nikdy nikdo nebude mít stejné… Ačkoliv lidé přistupují k tvůrčí hře s korálky různě – jedny uklidňuje, zatímco druzí se nad nimravou prací a neposlušnými prsty rozčilují – pokud výsledek dopadne podle našich představ, staneme se středem pozornosti a zahřeje nás i uspokojení, že jsme to zvládli. Korálkování je radost!

Continue reading

Dá se zauzlovat přání do náramku?

Tkané náramky z bavlnek nosily nejprve „květinové děti“, které si libovaly ve všem strakatém, jednoduchém a na dotyk příjemném. Jak době hipíků odzvonilo, pozapomnělo se i na tuto jednoduchou techniku původem snad v indiánských kulturách Střední a Jižní Ameriky. Vracejí se ale nejen dobří holubi, ale i jiné dobré věci. Zájem o etnické odlišnosti, jednoduchost zpracování, nenáročnost na materiál a pracovní nástroje a vysoká dekorativnost způsobily, že bavlnkové tkané náramky zdobí i generace dětí a vnuků „mániček“ let šedesátých (a často si říkají, co že to vymysleli za úžasnou novinku).

Continue reading

Paličkovaní pro samouky (3)

paličkované Velikonoce

V naší Škole paličkování pro samouky oživujeme dávnou lidovou techniku. Zajímavým pohyblivým svátkem českého roku na vsi byly Velikonoce.  Budeme proto paličkovat obrázek s jejich motivem – a to pomlázku. Upaličkovat můžeme i kraslice, beránka nebo kuřátka, jak je komu libo. Všechno záleží na podvinku (výtvarném návrhu) a na naší šikovnosti.

( 2012) *** Pomůcky, které potřebujeme k paličkování, jsme vyjmenovali v 1. díle (ZDE) a v 2. díle (ZDE).  Přidali jsme i informaci, kde je lze koupit. Tedy krátké opakování. Potřebujeme herduli a stojánek, paličky, lněné nitě, špendlíky, háček, ostré nůžky, papír, tužku, čtvrtku, pauzovací nebo průhledný papír na podvinek. Vzor překreslený na pauzovací papír podkládáme čtvrtkou a připevňujeme ho na herduli lícem dospod. Návrh je stranově převrácen a paličkujeme vždy naruby.

Continue reading

Paličkování 2. díl

paličkování na herduli

Paličkování je natolik stará technika, že v podstatě ani není možné zjistit, kdy vznikla. Archeologické pátrání je ztíženo tím, že jen málokteré předměty z textilu přežily staletí. První krajkářská škola byla založena ještě za Rakouska-Uherska u nás ve Vamberku v roce 1889. Škola měla za cíl obnovit ruční výrobu krajek poté, co v důsledku rozvoje její strojní výroby v 19. století došlo v ručním krajkářství k útlumu.

Continue reading

Paličkování 1. díl

paličkování

Paličkovaná krajka působí na první pohled křehce, ale nenechme se ošálit – látka je překvapivě pevná, a to tak, že se technikou paličkování záplatovalo ošacení a mnohdy záplaty přežily celý oděv a našily se na další díry. Krajkou se dekorovaly především honosné společenské róby, ale aplikovaly se i na ložní prádlo a bytové doplňky.

Continue reading

Červený podzimní věnec

Židé ve staré hebrejštině výraz pro růži nemají, protože do Palestiny přišla až z Persie. Kde se tedy v Kralické bibli mluví o růži, jedná se zřejmě o překladatelský lapsus, protože jde podle znalců buď o narcis (Narcissus), ocún jesenní (Colchium), nebo o šáchor (Cyperus). Podle muslimů prý růže vyrostla z kapky Mohamedova potu a v křesťanství zase patří k atributům Panny Marie. Alchymistům je symbol růže znakem dokončení Velkého díla jímž byl Opus Magnum čili Kámen mudrců…  Jenže my chceme uplést podzimní věnec! Pomůže nám vznešený trnitý keř rostoucí na neúrodných stráních a kolem smetišť? Nese zdraví i krásu. Co na tom, že při neopatrném sběru jásavě červených plodů si často rozpícháme ruce do krvava.

Continue reading

Vánoční dekorace

Do velechrámů konzumu se vplížily již koncem srpna a jen zbytky studu zadržely manažery maxihypersuper marketů, aby v třicetistupňových vedrech pouštěly koledy. Pak tu infekci chytli i menší obchody. Vánoční trh vypukl naplno a v nákupní sháňce a cinkání rolniček (spíš nežli ze saní zdá se znít z bláznovské čepice) se tradiční způsob a hlavně původní smysl svátků zcela ztratil. Pokud ho chceme zase najít a pokusit se o  renesanci některých vánočních zvyků, měli bychom si včas připravit přírodní materiál na dekorace. .

Continue reading

Šití kulatého ubrusu

šitý ubrus s krajkou

Jestliže je náš stůl kulatý, máme někdy problém sehnat na něj ubrus, který by ladil s ostatními textilními doplňky v interiéru, anebo měl tu správnou velikost. Přitom není nijak těžké ubrus na kulatý stůl ušít z látky, kterou k tomu účelu vybereme. Může být i taková, z níž jsme již ušili závěsy nebo sedáky na židle.  Kulatý stůl a kulatý ubrus je často součástí slavnostnějšího nebo svátečního stolování. Známe ubrusy háčkované i paličkované. S takovým si poradit není úplně snadné, ale krajku můžeme na ubrusu použít jako aplikaci. Ale ubrus není jen na neděli – i na každodenním stole vypadá jednoduchý originál, jenž jsme zvládli vlastníma rukama, dobře. Šití kulatého ubrusu je snadné.

Continue reading

Mizející řemeslo – provaznictví

provaznictví

Staří latiníci převzali od Řeků úsloví „z písku provaz plést“ jako popis činnosti marné, z níž věru nic nebude. Provaz se samozřejmě plete z gruntovanějších materiálů. Jako nejstarší provazy pravděpodobně složily tenké kořeny stromů a větvičky keřů, lýko zpod kůry a všelijaké kožené řemínky. Pokud měl být prostředek k vázání pevnější, už pračlověk jich vzal víc a tento svazek zkroutil. Tak se vyráběly dokonce provazy z kozí srsti i lidských vlasů. Do smyčky provazu z trávy bylo podle legend možné ulovit jednorožce.

Continue reading

Zkuste slepou ražbu čili slepotisk

Tato speciální technologie ražby se v profesionálním vydání dělá razící formou za vysokého tlaku, a to buď do kvalitního (často ručního) papíru, nebo do dobře vydělané kůže. Tisk je tedy bezbarvý, ale plastický. Nejčastěji se jedná o jednoduchý motiv, ozdobný prvek, ornament či logo. Aby byl slepotisk výraznější a svým způsobem slavnostnější, můžeme ho oživit třeba glitry.

Continue reading

Předení na kolovrátku

Do módy opět přišly výrobky z ručně upředené vlny. Zájem vyvolává, na rozdíl od vlny strojově zpracované, záměrně nepravidelná tloušťka příze, na níž jsou navíc nopky. Za takové předení by dříve přadlenu nikdo nepochválil, příze měla být hladká a stejnoměrná, ale o to méně můžeme mít obav se do předení pustit sami.

Continue reading

Smrdí, smrdí, smrdí… domácí osvěžovače vzduchu

Při vstupu do domu většinou nejprve zaznamenáme pachový vjem: i proto jdou tak dobře na odbyt osvěžovače vzduchu v podobě sprejů, gelů, vonných tyčinek či olejíčků do aromalamp. Jejich těžká chemická vůně mnoha lidem ale nedělá ani trochu dobře. Asi nám dáte za pravdu, že není nad vůně přírodní. Navíc si je může připravit sami. Nejde samozřejmě o nějaké překrývání doslovného smradu (to je lepší prostě vyvětrat), ale o to, aby bylo dobře…

Continue reading

Carving – vyřezávání ze zeleniny a ovoce

Carving znamená ozdobné vyřezávání květinových motivů a trojrozměrných obrazců z nejrůznějších surovin, nejčastěji z ovoce a zeleniny. Toto umění vzniklo v sedmém století v Číně a rozvinulo se v Japonsku a dalších asijských zemích. V současné době prožívá v celém světě nebývalý rozkvět a zároveň je i vyhledávaným oborem v gastronomii. Carvingové květy se mohou stát neotřelou dekorací slavnostní tabule, například svatební či novoroční. Není to snadné. Když ale techniku dostanete „do ruky“, výsledky jsou překvapivé.  Continue reading

Šijeme přehoz přes postel

Dlouho se za ideál považovalo lůžkoviny přes den uklízet do peřiňáku a popravdě řečeno v malých bytech bez samostatných ložnic ani jiné řešení nebylo. Lékaři z toho nejásali, protože peřiny a polštáře by se měly vyvětrat a ne cpát do bedny či šuplíku pod postelí. Pokud nám lůžko přes den neslouží jako gauč či válenda prostě je vyvětráme, usteleme a postel zakryjeme. Čím? Přehozem. Přes postel ho dáváme hlavně z důvodů estetických, ale také proto, že lůžkoviny chrání. 

Continue reading

Zafilcovaný mobil a desky na dopisní papír

Možností a způsobů spojení s okolním světem je dnes spousta a svou vazbu s ním můžeme realizovat hlasem i písmem. Když diskuse často se překřikujících politiků připomínají dialog hluchých, neberme si z nich příklad. Nebuďme pupky světa – ostatně oni také nejsou. V rovině občanské a především pak osobní zkusme občas číst a poslouchat, co nám vlastně sděluje ten druhý.

Continue reading

Vaříme mýdlo

domácí mýdlo

Když Římanky po kolena ve vodě Tibery máchaly prádlo a na obětním ohništi na úpatí protilehlé hory kněží odevzdávali bohům tučné ovce, snesl se z nebe déšť. Spláchl tuk a popel z oltáře do řeky, voda se napěnila a ženské nestačily žasnout, jak je jejich prádlo najednou bílé. Protože se hora s obětištěm jmenovala Sapo, zázračné směsi se podle ní prý začalo říkat mýdlo.

Continue reading

Výroba mýdla čili „Domácí mejdlo“ jako dárek

Namydlit někomu schody je podobně nepěkné, jako jinému okopávat kotníky, takže za řečeným účelem mýdlo „vařit“ nebudeme. A nebude to ani lekce v rámci záchranné mise přežití pro případ konce civilizace, dne po Apokalypse či jiného zhroucení našeho technického světa, kdy bychom se museli naučit dělat zase všechno sami. „Domácí mejdlo“ je  spíš hříčka a čistá radost z toho, jak z NĚČEHO (a v našem případě bezmála z NIČEHO) udělat NĚCO, co lze opět užitečným způsobem použít a nebo třeba darovat.

Continue reading

Větrohrátky – jako podle katalogu

Jó, Amerika… Tam si potrpí na strakatost a mechanické blbůstky jen tak pro radost. My si (jak ale kdo) radši hrajeme na něco, co nejsme. V neproniknutelných ohradách dokonale zastřižených plotů přece nenecháme uprostřed trávníků bez sedmikrásek vrtět se nějaké nesmyslné strojky! V katalogu ostatně nic takového nebylo… Přiznáváme, že jen z mála procházek s foťákem jsme přinesli odpovídající úlovek a většina dnešních obrázků je zámořské provenience. Není přitom tak těžké, aby houpačka s panáčky poháněná větrem přinesla povyražení dětem, dospělým i kosům a v předzahrádce zaujala nepochybně i kolemjdoucí.

Continue reading

Polepeno korkem

krabička na fajfky

rozpraskané kůře korkového dubu můžeme číst jako v knize. U těch nejstarších stromů bychom se toho mohli dozvědět dost, protože v ideálních podmínkách se mohou dožít věku kolem čtyř set let. Od nepaměti strom lidé borky zbavují a využívají ji k svému dobru, ale dubům tím neškodí, protože se sami z kůry, když příliš ztloustne, svlékají – prostě korek odhodí, aby udělaly místo nové vrstvě.

Continue reading