Cvrnkání kuliček je hra známá na celém světě. A kolik je zemí, přinejmenším tolik je klonů této hry a také pravidel. Hry s kuličkami se jmenují různě – v Anglii “Stovka”, ve Francii “Bloquette”, v Austrálii “Nux”. “Na dva důlky” hrají v Sýrii, “Na píď” Arabové, ve střední Africe cvrnkají “Dodo”. Své kuličky mají i Indiáni. Hraní kuliček přitom rozhodně není výsadou dětí, pořádně se u nich narozčilují i si zafandí rovněž odrostlejší. Tak jak správně hrajeme kuličky?.
Continue reading 
Bílý čas rozkvetlých černých bezů je radostný, protože znamená, že Zmrzlí muži jsou za námi a před námi je léto. Pro děti je to též jeden z nezpochybnitelných signálů pozvolna se přibližujícího konce školního roku. Po bezu už jen přijdou jahody, Den dětí, třešně, vysvědčení a prázdniny. Abychom čekání zkrátili, přímé potomky, vnuky nebo jiné nedospělce na procházce zaměstnáme sběrem bezových květů na laskominu jistě neobvyklou. U trhání (my květy stříháme starými nůžkami) i při přípravě zákusků se dá zažít spousta legrace. Continue reading
Dětství s točícími se větrníky, kde jsi? S nástupem podzimu začne foukat. Kromě draků na nebi rozveselí okna, balkony nebo zahradu pestrobarevné větrníky. S naší malou pomocí zvládne větrník udělat i dítě, případně vnouče. A budou-li je vyrábět sami sobě pro radost dospělí, mohou jich v blažené pošetilosti nadělat tolik, kolik seženou tyček. Větrník můžeme zajímavě pomalovat, ale i různě prostříhat, volit rozličné velikosti a jen tak pro legraci roztočit svět.
Dospělí se hračkou zabývají jen v určitých fázích svého života – když mají malé děti a potom zpravidla zas až s vnoučaty. Na svátky dětí, k narozeninám nebo na Vánoce. Hračky vybírají většinou nahodile, případně na základě reklamy či vlastních vzpomínek na to, s čím si sami hráli. A pokud jdou do hračkářství s dětmi? Lehce podlehnou jejich žebronění, protože děti by nejraději všechno, co vidí. Jejich osobnost je totiž ve vývoji, a tak často nerozumí ani samy sobě, natož aby se dokázaly odpovědně rozhodnout pro hračku, která je bude bavit a zároveň jim bude k užitku.
Nikdy není pozdě navzdory tomu, že datum může být vysoké a Vánoce za dveřmi. Následující souhrnná zjištění odborníků navíc pravděpodobně jinde, než na stránkách Našeho hobby takto přehledně nenajdete. Popravdě řečeno není to bůh ví jak poutavé čtení, ale jeho praktický smysl je očividný. Hračky jsou důležité a ve správném čase dát dítěti správnou hračku zásadní. „Hračkologie“ je úplná věda, ale zkusíme to udělat přístupně. Zvlášť u prvního dítěte můžete být totiž v této věci docela bezradní, nebo se v dobré víře dopustit chyb.
Záznamy o dracích máme z dávné Říše Středu, kde je pouštěli k zastrašení nepřátel, rozhánění ptáků na polích anebo proti bouřkám, ale dost možná si s nimi hráli již dřív ostrované z dnešní Indonésie. Nicméně za vynálezce draků někteří označují filosofy (hle k čemu může být dobrá filosofie!) Mistry Moziho a Lu Bana. Materiálem na jejich draky byly bambus a hedvábí. Kromě náboženských účelů používali Číňané draky k měření vzdáleností, zkoumání síly a směru větru i k předávání zpráv. První Den draka z papíru je poprve popsán roku 549.
Čmárání cihlou a hňácání bláta patří k nefalšovaným dětským rozkoším v době, kdy o dospělém významu toho slova nemají ještě zdání. Kultivovanější podobu kreslení po chodníku dají křídy a nosit bláto domů také není ono. Proto jsou věčně populární nejrůznější modelovací hmoty. Není těžké ani nákladné si křídy i formelu vyrobit doma.
Kdysi to byla zcela nenáročná zábava, při dnešních cenách brambor se s trochou nadsázky jedná o docela luxusní kratochvíli. Brambory mají nejen mnoho jmen (namátkou zemák, kobzole či erteple), tvarů, chutí a možností kuchyňského zpracování, ale i vlastností ne k zahození pro jiné způsoby použití. Například se hodí k výrobě nenáročných hraček a k prvním pokusům našich malých o vlastní tvorbu. Zkusme bramborová tiskátka! Když se jim výrobek zrovna úplně nepovede, žádná zásadnější škoda nevznikne, hodíme ho do hrnce a sníme.
Podle vědců nás v současnosti obtěžují tři geneticky odlišné vši. Jedna se vyvíjela na našich přímých předcích – pralidech (Homo sapiens). Druhá zase na příbuzné vývojové větvi člověka v Americe (Homo erectus). Na člověka myslícího přelezla při setkání obou druhů v Asii, a to asi před třiceti tisíci lety. Vede to k poněkud odvážné teorii, že oba kmeny pralidí žily spolu a snad se i křížily. Nicméně zatímco Člověk vzpřímený se z historie ztratil, jeho veš zůstala a dnes je jednou ze tří genetických variet vlasové vši – Pediculus humanus capitis. Třetí mutace lidské vši žije pouze v Tibetu a Habeši). Veš je na nás přitom zcela závislá. Bez lidí by nepřežila.
Na prázdniny či prostě chvíle volna se každý těší, ale pokud máte na hlídání malého brášku, který už neví coby, může jít sourozenec na nervy, stejně jako vlastní potomci, když dlouho prší a nejde vystrčit nos. Zábavnost hraní kvartet či Pexesa je přece jen omezená. S otázkou, jak děti zabavit, mohou mít i prarodiče, kteří by si měli trénovat paměť. Co zkusit papírové skládanky? Stačí mít čtvrtku papíru či stránku novin a zkusit si vzpomenout, jak jen to bylo…
Zejména menším dětem poskytne hromada písku herní prostor, který mnohé z nich považují za nejpřitažlivější z celé zahrady. Většinou zde vydrží delší dobu, aniž by se neustále dožadovaly naší pozornosti. Tak proč jim tu radost (v kultivovanější podobě, než jako na staveništi) neposkytnout? Vyrobit pískoviště pro děti přece není vůbec nic složitého – ale lze ho koupit i jako stavebnici ze dřeva nebo plastu.
Continue reading