Category Archives: Toulání

Klášter v Suprašlu

Posted on by
Podle pověsti měl roku 1500 v zátočině říčky Suprašl pod mírným pahorkem uvíznout kříž vypuštěný mnichy u nějaké poustevny v lesích.
Klášter v Suprašlu, foto med

Obchodníci nabízejí superslevy, politici superdebaty a v bedně nás otravují soutěže průměru, z nichž má vyrůst nová superstar. Výkřik „To je super (případně „suprový“)“ zaslechneme několikrát denně. Ale co je vlastně super? To je relativní. Na jednom místě v krajině polského Podlesí se vzájemně opylují květy různých národností, kultur a náboženství a pak plodí mimo užitečné věci i proroky. Městečko jež dnes navštívíme se přímo Suprašl jmenuje. Klášter v Suprašlu. A prorok Ilja z nedalekých lesů se zase občansky jmenoval Eliasz Klimowicz.

Continue reading →

Carskou silnicí přes blata

Posted on by
Carská silnice přes blata, foto Jame

Severovýchodní Polsko je pro české návštěvníky poněkud z ruky, ale stojí za to. Mělo neúprosnou vojenskou logiku spojit zdejší  pohraniční pevnosti carského impéria silnicí, po které by se daly tvrze zásobovat a jimiž by v případě potřeby přimašírovaly posily. Strategická silnice měla spojit hraniční pevnosti v Grodně, Osowci a Lomži. Na mapě to vypadá, že v generálním štábu (nebo snad car osobně) na mapu přiložili pravítko a z bodu do bodu vedli čáru. Tak vznikla na dnešním území Biebrzanského národního parku rovná silnice překračující po nasypané hrázi  bažinu. Nápad se zrodil nejspíš za cara Alexandra III., skoro dvoumetrového medvěda s plnovousem a duší vojáka, který měl pro západní hranice své říše slabost. V nedaleké Bialowieži si dokonce nechal vystavět dřevěný palác.

Continue reading →

Krakovský preclík a hostina u Wierzynka

Posted on by
Krakovský preclík a hostina u Wierzynka
Potkat v Krakově turistické kopie příslušníků polské šlechty není výjimečné, foto med

Města Krakov nebo Vratislav jsou bezmála hned za českými či moravskými pohraničními horami. Proto je jasné, že se jejich historie s tou zdejší často proplétala – v dobrém i ve zlém. Zamíříme do Krakova, který byl dlouhá léta polským hlavním městem a sídlem krále. Tomu odpovídá jeho výstavnost. Atmosféra zdejších hospod i smysl pro humor jsou nám v řadě ohledů blízké. Jaroslava Haška nám tady sice zavřeli pro potulku, ale kde ne? Jak chutná krakovský preclík a hostina u Wierzynka.

Continue reading →

Do krakovského židovského města a na blincesy

Posted on by
vchod do malé synagogy
Mezi rázovitými domy na Široké se tísní vchod do malé synagogy, foto med

Učí se už v české i polské základní škole, že tím, kdo první písemně zaznamenal jména dvou důležitých měst ve střední Evropě – Prahy (Fraga) a Krakova (Karakoro) – byl  Ibrahim ibn Jakub. Proslul jako kupec, lékař a chalifův vyslanec k císařskému dvoru. Krakov ležel na levantské obchodní stezce z Norimberka přes Prahu, Vratislav a Krakov do Lvova. Pokračovala dál do benátských kolonií na pobřeží Černého moře. Ibrahimovi židovští soukmenovci měli monopol na obchod se solí, olovem, mědí, suknem a pivem. Města s židovskými ghety, kde se usadili nebo v nichž zřídili obchodní stanice (faktorie), z obchodu samozřejmě bohatla.

Continue reading →

O krakovských synagogách a varnišky

Posted on by
O krakovských synagogách a varnišky, pojďme se s nimi alespoň letmo seznámit.
I synagoga Kupa má pestrou minulost, foto med

O krakovských synagogách a varnišky: Z písemných pramenů víme o obchodních cestách židovských kupců do dnešního Krakova už v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Hodně jejich souvěrců sem přišlo koncem devátého století po velkém pogromu, který postihl jejich obec v Praze. Kronikář Kosmas píše, že tenkrát byla polovina pražských židů násilně pokřtěna a druhá se odstěhovala do Polska a do Maďarska. Dodnes se v krakovské Kaziměři, kde se židovská čtvrť nacházela, dochovalo sedm synagog. A protože mezi pražským a krakovským židovským městem je mnoho souvislostí, pojďme se s nimi alespoň letmo seznámit.

Continue reading →

Čeští lvi v polské Vratislavi

Posted on by
Radnice a podvečerní vánoční trh, foto med

Žaludská sedma obecně není zrovna nejpříznivější kartou. V tomto případě výjimka potvrzuje pravidlo. Na mariášové kartě (Piatnik je tiskl v letech 1920 – 1931) je totiž vyobrazena jedna z nejkrásnějších evropských středověkých radnic. Na ostrovech a říčních nánosech mezi meandrujícím tokem Odry a jejími četnými přítoky totiž vzniklo město Vratislav. V starých mapách ho najdeme jako Breslau, na současných jako polskou Wroclaw. Čeští lvi v polské Vratislavi – jednou ze součástí městského znaku je český dvouocasý lev. Ve městě se s ním setkáte nejen na radnici. Protože zajímavá a pěkná Vratislav leží poměrně blízko naší hranice, stojí nepochybně za návštěvu.

Continue reading →

Tumský ostrov ve Vratislavi

Posted on by
Tumský ostrov ve Vratislavi má jako součást znaku českého dvouocasého lva,
Romantické kouzlo – Tumský ostrov ve Vratislavi, foto med

Kutálí se knedlík krajinou, polními cestami se kutálí, po břehu Odry skáče, od shluku chýší ze vsi Dubí k pyšně do nebe namířeným věžím a cihlovým štítům kostelů na mnišském ostrově se kutálí, koulí se knedlík k Vratislavi a honí ho Konrád. Čí Konrád a jaká Vratislav? A co za knedlík? – Záhada. Ale jen pro toho, kdo nectí kouzlo starých příběhů. S městem, které má jako součást znaku českého dvouocasého lva, Vratislaví (polsky Wroclaw a německy Breslau), je jich spojená spousta. Tumský ostrov ve Vratislavi.

Continue reading →

Létající Cyprián a křídlatý Kudlička – naši průkopníci aviatiky

Posted on by
pohled z balonu
Létající Cyprián a křídlatý Kudlička – naši průkopníci aviatiky, foto med

Někteří vynálezci jsou nejen vysmívaní, ale nezřídka i biti nejrůznějšími dogmatiky a lidmi malého ducha. Ne každý má takové štěstí, že ho pozdě, ale přece jen objeví lidé z jiné epochy tak, jak se stalo neoneorenesančnímu Járovi Cimrmannovi. Málo osobitých věrozvěstů pokroku snad skončilo v neoznačených hrobech nebo za vysokou ústavní zdí zašmodrchaných ve svěrací kazajce?

Continue reading →

Štorch a Dětská farma na ostrově, který není

Posted on by

Ačkoliv Libeňský ostrov na mapě Prahy je, sama mapa ukáže, že z čistě geografického hlediska se o žádný ostrov nejedná. Území je to ovšem úžasné. Osídlené bylo zjevně už v pravěku, odehrál se tu jeden pozoruhodný pedagogický experiment, tvořil zde zajímavý sochař a místo samo se otisklo i do české literatury. Osobité společenství přírodní a lidské znovu povstalo po ničivé potopě roku 2002. Ubrání se ovšem tento zvláštní kout chystané potopě urbanizace?

Continue reading →

Když dva šli na jih

Posted on by

Krajní výkony, dosud nedosažené cíle, touha překročit hranici, dotknout se nedotknutého a nedotknutelného, stejně jako všechny hlubiny i vrcholy – lidi lákají. Ale ne každý malý krůček pro člověka je velkým krokem pro lidstvo: zpravidla je to naopak. Krajní výkony fascinují i umělce a o točně (té severní) psal konec konců i Jára Cimrmann. Výročí dobytí pólu (jižního) u nás připadá skoro na Vánoce, ačkoliv v Antarktidě zrovna vrcholí mrazivé léto.

Continue reading →

Zima u Mazurských jezer

Posted on by

Bývalo zvykem v zimě sedět za pecí, ale ty časy jsou pryč a toho, kdo má jako hobby cestování, doma nic neudrží. Zimomořivec mizernému počasí vzdoruje jako čáp odletem do teplých krajin, zatímco milovníci lyží brázdí alpské sjezdovky. Jeden tráví Vánoce na chalupě a druhý Silvestra v Paříži. K polským Mazurským jezerům je to od nás – navíc  s tu i tam nevypočitatelnými řidiči na silnicích, světa lán. Ke své škodě tuhle oblast málo známe. A že usilují o zisk titulu přírodní div světa?  V létě sem táhnou vodní sporty, rybolov a zašmodrchaná historie. Zkuste ale jaká je zima u Mazurských jezer. Krásná, když hlavu můžete složit a dobře se najíst v domě, který má osobitý charakter a jímž vládnou lidé vytvářející zde neopakovatelně přátelskou atmosféru. 

Continue reading →

Čas jedlých kaštanů

Posted on by

Ať už tyhle kaštany do našich zeměpisných délek a šířek přinesl kdokoliv, provedl věc záslužnou. Původně jedlý kaštan čili kaštanovník setý rostl v Malé Asii, v Černomoří a snad i na Kavkaze. Odsud ho Římané rozšířili na celé území svého imperia. Ze západního Turecka pronikl do Středomoří. A kde se vzali mohutné kaštanovníky v Británii a Irsku? Za to nejspíš mohou mniši. Dnes v Evropě roste až do podhůří Alp. U nás čas jedlých kaštanů prý nejprve nastal na Moravě a to hraje do karet teoriím o římských legionářích i o tureckých válečnících. Poprvé o jejich cíleném pěstování u nás píše Balbín roku 1679. Jedlé kaštany zaznamenává u Chomutova a Klatov.

Continue reading →

Mazury a Stara szkola na podzim

Posted on by

jezero v Harszi

Spor o to, kdy jsou Mazury a Stara szkola nejkrásnější, asi nerozhodneme. Odkazujeme proto jen na naše texty o jarním příletu čápů, kdy zdejší louky nejvíc voní (ZDE), o letních toulkách a koupání (ZDE), i o zimních radovánkách, hlavně plachtění na ledě (ZDE). A abychom kalendář neošidili, doplňujeme dnes náměty pro strakatý mazurský podzim. Důležité je ovšem mít přívětivou základnu. Zvolili jsme rodinný hotel „Stara szkola“ (ZDE) na břehu jezera Harsz.

Continue reading →

Katastrofa parníku Eastland

Posted on by

Převrácené plavidlo prý připomínalo odpočívající velrybu

Průmyslové Chicago přitahovalo jako magnet spoustu lidí. Velké množství jich přišlo ze střední Evropy. Tragédie lodi Eastland připravila o život i 220 Čechů a stala se tedy historicky největší ranou naši krajanské komunitě. Přesto o ní víme málo. Odehrála se 24. července 1915, tři roky po potopení legendárního Titanicu, v přístavišti na Chicago River.

Continue reading →

Pražským Podolím s knížkou tak akorát do kapsy

Posted on by

Písničky mají tu vlastnost, že musejí uvíznout v uchu a zůstat tam. Odvěký spor básně a pravdy je posílen o rým a ještě přízvučné a nepřízvučné slabiky. Takže se někdy skrze píseň dozvídáme neskutečné věci a svět v nich je jiný, než je. Kupříkladu o pražském Podolí bychom mohli získat dojem, že se tu chlastá a škarpy jsou plné zabitých falešných hráčů. Leč neupilo se zde víc líných skautů (Olympic), než jinde. Otevřené příkopy natož stoky (Ivan Hlas) zde též třeba hledat s lupou – snad nahoře na kopci u rasovny, která tam už není (což jistě ví i Marie K). Přesto nám s texty spojené melodie dost možná budou znít v hlavě, až se Podolím s knížkou Václava Proška budeme toulat. A nebudeme se zlobit, že všechno je jinak.

Continue reading →

Paní a páni z Karlova mostu 12

Posted on by

 Na protivodním břitu posledního pilíře Kamenného mostu na Kampě stojí rytíř s taseným mečem a mohutným lvem u nohou. Je to Brunclík. Původní sochu zničila švédská kanonáda za třicetileté války. Trefa byla tak vydařená, že z rytíře, který se na most dostal za Jagellonců (přesněji po roce 1508), prý na pilíři zbyly jen vysoké boty. Uchovává je sbírka v Lapidáriu. Patřit měly Brunclíkovi, jak postavu rytíře pokřtili Pražané. A kdo byl Brunclík? Nabízí se, že toto jméno je zeměpisného původu, ale může prý být i tvarem německé podoby jména Přemysl – Prunzel. Původ má v legendě – jak už to u pověstí bývá – značně zašmodrchané.

Continue reading →

Paní a páni z Karlova mostu 11

Posted on by

Jak se blížíme ke konci mostu, je na místě zmínit, že kamenný monument během staletí ohrožovaly mnohokrát příroda i lidé. Už během jeho stavby musel most čelit pěti velkým povodním. Nedlouho po jeho dokončení dokonce při té roku 1432 padlo pět pilířů. Během války o rakouské dědictví přišli obránci s nápadem zastavit Prusy tím, že jeden oblouk strhnou. Ukázalo se ovšem, že strahovský pískovec a opuka spolu s maltou zapravenou syrovými vajíčky stvořily pro bořitele hráz přepevnou. Svého úmyslu se museli vzdát. Škody z dalších povodní byly menší, ale vynahradila si to povodeň z roku 1890. Tenkrát pod tlakem vodou naplaveného dřeva padly dva pilíře a tři mostní klenby.

Continue reading →

Paní a páni z Karlova mostu 10

Posted on by

Zní to trošku morbidně, ale v Česku se odjakživa ztrácely hlavy. Neplatí to jen pro ve formalinu naložené tváře atentátníků, kteří odstranili nacistického kata Hendricha, ale i pro dvanáct lebek pánů, popravených po bitvě na Bílé hoře. Deset let „zdobily“ věž Karlova mostu. Proti krkavcům je chránily železné koše, ale slunce, déšť a vítr hlavám nesvědčily. Již po roce spadla hlava Prokopa Dvořeckého z Olbramovic a pak ještě jedna. Císař ovšem trval na tom, že se musí na věž vrátit. Po roce povolil vrátit rodině hlavu Jana Ondřeje Šlika. Ostatní zde zůstaly do listopadu roku 1631, kdy Prahu na čas obsadila protestantská vojska.

Continue reading →

Paní a páni z Karlova mostu 9

Posted on by

Šest lidských hlav trčelo z věže na staroměstskou stranu a šest hlav směrem k Menšímu městu pražskému. Sťati byli při veřejné exekuci po bitvě na Bílé hoře páni, rytíři i měšťani. Kat Mydlář při té práci otupil čtyři meče. Použita byla i sekera a též se věšelo. Podle rozsudku pak byly ostatky vzpurných pánů pro výstrahu vystaveny nejen po Praze. Tak hlavu Jana Šultyse z Felsdorfu pověsili na městské bráně v Kutné Hoře a Maxmiliána Hošťálka z Javořic v Žatci. Strašlivou ozdobou Kamenného mostu byly hlavy Jáchyma Ondřeje Šlika, Václava Budovce z Budova, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic ze šlechtického stavu a devět dalších.

Continue reading →

Paní a páni z Karlova mostu 8

Posted on by

Staroměstská věž Karlova mostu je mimořádná svou sochařskou výzdobou. Je starší, než paní a pánové ze samotného mostu. Přitom se nám zachovala pouze její část. Stěna věže obrácená k mostu je holá, její honosně členitá výzdoba vzala za své při ostřelování města. Poněkud pochybenou ozdobou věže byly po deset let i hlavy sťatých českých pánů, které zde byly vystaveny po exekuci – důsledku osudové porážky českých stavů v bitvě na Bílé hoře roku 1620.

Continue reading →