Ve veselých filmech jsme to viděli snad stokrát: moula natírá podlahu a začne u dveří. Pracuje pečlivě a jde mu to moc pěkně. Když se blíží ke konci a zálibně si práci měří, výraz jeho očí se změní v děs, protože mu dojde, že nemá kudy odejít. Na krásně natřené ploše pak zůstanou jeho stopy a ty pokračují dál po domě… Smějme se, je to koneckonců zdravé, ale podobnou blbost sami neudělejme. Radíme vždy ustupovat ke dveřím. Natírat od okna (po světle) je dobré i kvůli vrstvení barev.
Postavte si udírnu a všechno bude jinak. Samozřejmě, že jen v případě, pokud čarování s kouřem a jídlem propadnete – ze zúčastněných je ale procento postižených dost velké. Místo v hospodě budete sedět u skomírajícího ohníčku a hlídat tah, vztekat se na Frantu, který přece dřevo ze své staré třešně slíbil vám, ale nakonec ho střelil tomu Pražákovi – lufťákovi z Dolního konce, budete blbnout s teploměrem a ze spaní mumlat o velejemných střevech. Hračičkové propadnuvší uzení a grilování (další nebezpečná úchylka) i v lepší společnosti smrdí kouřem jako indiánská babička. Známá je jen konzervativní léčba časem, ale jednoho prý zachránilo, když si všudepřítomnou sůl k uzení nasypal omylem do kafe.
Takový křik se vznášel nad prudce se svažující asfaltovou cestou, po níž se řítila prkénka na kuličkových ložiscích. Jejich uširvoucí zvuk připomínal tanky řadící se k přehlídce. Kluci na těchto bezmotorových „bobech“ samozřejmě žádné klobouky neměli, to se ale tak tenkrát říkalo: „držte si klobouky, pánové, jedeme do zatáčky…“ Dnes klukům postavíme „buginu“ bez motoru. Nejlepší bude, když při tom budou pomáhat – nejen že někde postojí, něco podrží. Budou si pak vozítka víc vážit. Na jízdu si samozřejmě nevezmou klobouk, ale cyklistickou nebo lyžařskou helmu.
Když naše auto stojí na ulici, ohrožují ho přírodní vlivy, tedy sněhové metelice v zimě, jarní přívalový déšť, pak kroupy, letní sluneční žár, podzimní plískanice a jakoby to všechno nestačilo, útočí na něj i lidé, tedy kradáci a vandalové. Máme-li domek a alespoň pár volných metrů za plotem, můžeme si postavit celkem snadno přístřešek, kryté stání na němž bude vůz přece jen do značné míry chráněný. Continue reading
Kraleláž je v podstatě soustava trhlinek v barevné vrstvě obrazu. Najdeme ji například na olejomalbách, kde stářím barva jemně popraskala, nebo na starém nábytku po babičce. Pokud po takovém vzhledu toužíme a nechceme čekat desítky let, než nám ho vykouzlí čas, můžeme zkusit výtvarnou techniku zvanou krakeláž. Díky ní dodáme opotřebovaným kuchyňským židlím i stolu ojedinělý vzhled.