My, kteří jsme si za své hobby zvolili zahradničení, dobře víme, jak je rok od roku těžší ohýbat záda. Tento problém si vzala za své skotská firma WoodBlocX, jež kromě jiného vyrábí vyvýšené záhony, které usnadňují zahradničení. Materiál, který používají, je takřka nezničitelný a sestavit vybraný tvar a velikost záhonu je tak snadné, jako stavebnice Lego.
Continue reading
Muškáty jsou již mnoho let nejoblíbenějšími kvetoucími rostlinami na záhonech a balkónech, a to z mnoha důvodů – pěstují se v mnoha barvách a tvarech, rychle rostou, bohatě kvetou od jara do podzimu, jsou odolné a nenáročné na údržbu. Aby se muškátům dobře dařilo, nemusíte být profesionální zahradníci. Pokud dodržíte několik jednoduchých kroků, tato rostlina vám dopřeje pocit úspěchu, a to i v případě, že jste začátečníci. Odborníci z iniciativy Pelargonium for Europe (PfE) přesně vědí, jak je sadba a péče o muškáty důležitá.
Continue reading
Úměrně k tomu oč více zaplňují naše bydlení strohé moderní materiály, blikající displeje a technická udělátka, o to víc toužíme po dotyku nespoutané přírody. Někomu nechybí nebo si na ni počká do léta a vypraví se za ní. Ale proč přírodu nepozvat domů? Nejen v podobě pokojových květin v obýváku – pokrouceným jehličnanům můžeme nabídnout místo na terase, bytovém balkonu či vedle přístupových dveří do domu. Jaké tedy pěstovat jehličnany v nádobách?
Continue reading
Nevíte, jaké letní květiny si letos pořídit? Pokud hledáte odolné a nenáročné rostliny, kterým se daří na slunných a polostinných místech, jsou skvělou volbou muškáty. Tyto královny letních květin najdete ve všech zahradních centrech již v první polovině dubna. Na co myslet při nákupu muškátů?
Continue reading
Se svými pestrobarevnými květy jsou muškáty doslova pastvou pro oči. V balkónových truhlících, květináčích a na záhonech tyto nenáročné rostliny navozují letní náladu i příjemnou atmosféru. Pokud budete dodržovat několik zásadních rad pro výsadbu a péči, odvděčí se vám tyto původem jihoafrické rostliny svou krásou od jara až do podzimu. Odborníci z iniciativy „Pelargonium for Europe“ nabízí doporučení, jak mohou všichni milovníci muškátů dosáhnout těch nejlepších kvetoucích výsledků, vždyť bez muškátů není léto.
Continue reading
Připadá vám ta hromada umístěná většinou stydlivě někde v koutě vaší zahrady jako cosi poetického? Ani omylem! Jenže o kompostech psal již v prvním století našeho letopočtu Lucius Iunius Moderatus Columella, římský národohospodář, který některé ze svých dvanácti knih pokynů a praktických návodů napsal ve verších. Zrýmoval kompost – tedy rady, jak se mají zemědělské odpady míchat, vrstvit, překopávat a poté používat jako hnojivo.
Continue reading
Víte, co je „floriografie“? To slovo znamená, že mnohá kytka není jen tak prostě hezká, ale nese smysl, něco znamená, a to také můžeme jejím prostřednictvím beze slov říct (konec konců, některé květiny přece patří do tajnosnubných – Cryptogamae…). Květomluva prý vznikla v orientálních harémech a po roku 1600 se z Cařihradu rozšířila do východní kultury. V Japonsku se květomluva nazývá Hanakotoba. Vrcholu ale zřejmě dosáhla v romantické Francii a viktoriánské Anglii. U nás byla nejpopulárnější zřejmě v čase národního obrození. Půvab květomluvy se prosadil, protože ani při mávání prapory a plamenných řečech neslábla přitažlivost tajů lásky.
Continue reading
A nešlo by třeba škumpa ale? To není probůh alibismus, jímž se vyznačují politici – jen pokus najít smír mezi odpůrci a přívrženci opravdu pěkného keře. Jedni i druzí představují do krajnosti vyhraněná stanoviska: je přitom zřejmé, že sázet škumpu všude je podobně zcestné, jako vzít sekyru a vymýtit ji bez slitování.
Máme tu, nic naplat, podzim. Co na tom, že se meteorologové a astrologové neshodnou na jeho počátku? Ti první ho odpočítávají od prvního září a ti druzí od dekády před koncem měsíce. Dětem je jejich neshoda fuk, protože školní zvonek jim uťal prázdniny a nemilosrdně nahnal žáky a studenty do lavic. Zcela bez ohledu na to, zda se léto (nejdřív tzv. Mariánské, po něm babí a indiánské) snaží chytit druhý dech. Nás čekají práce na zahradě v září. Dny se krátí a rána bývají chladná. To pan Podzim polehoučku vypouští zkušební balonky nastupujícího období nečasu a plískanic.
Srpen na zahradě bývá, až na výjimky, velmi teplým měsícem. Co na tom, že dny se krátí. Zralá krása zahrady je sice už trochu unavená, ale za odměnu za spoustu péče sklízíme množství ovoce – dozrávají rajčata, papriky, okurky, cukety a mnoho dalších druhů zeleniny. Práce na zahradě v srpnu se naplňuje a část rostlin již také částečně omezuje růst. Nelze přehlédnout, že kde neprší, většinou již žloutne tráva.
Continue reading
Dřevěné stavby a konstrukce vypadají v zahradní zeleni krásně. Nevýhodou ale je, že dřevo, i ošetřené, je-li vystavené kontaktu s vlhkou půdou, se velmi rychle zničí. Existuje však výrobek ze dřeva, který je vůči rozkladnému procesu dostatečně odolný – totiž vyřazené železniční pražce v zahradě, které jsou hloubkově impregnované. A navíc zahradě dodají, ovšem použité rozumně, další výtvarný rozměr. Nemluvě už o tom, že jsou praktické.
Continue reading
V staročeských předpisech je jícha z kopřiv hustá omáčka, z čehož nám v současném jazyce zbyla jíška jako zápražka. Kopřivovou omáčku si nepochybně můžeme připravit z kopřivového špenátu, ale tu skutečnou kopřivovou jíchu ocení rostliny a keře na naší zahradě. Buď je jen pohnojí, nebo celkem dobře ochrání před škůdci, například mšicemi, kteří by nám je chtěli sežrat. Jícha z kopřiv je způsob starý, osvědčený a ekologický – i když zrovna nevoní.
Continue reading
Gabiony (z italštiny gabbione = velká klec) se v určité podobě objevovaly již hluboko před naším letopočtem. V podstatě se jedná o dva paralelně namontované panely se specifickou výplní, často kamením. Stavby z gabionové konstrukce slouží k tvorbě stěn pro vytvoření soukromí, plotů a zídek. Jejich obliba významně stoupá nejen v oblasti bydlení.
Continue reading
Šípky, hložím a trnkami vylepšovali ochranu svých hradišť i hospodářských dvorů naši předkové. Akátové houštiny neměli, protože Trnovník akát (Robinia acacia – více ZDE) u nás tenkrát nerostl. Přivezli ho až mnohem později dobyvatelé Ameriky. Medonosný výtvarně zajímavý exot zdobil nejdřív panská sídla a okouzloval křivými větvemi, borkou, tvarem převislých hroznů květů a jejich vůní. Pak ho začali používat jako rychle rostoucí stromořadí a nakonec k zalesňování holin. Ujímá se totiž velmi dobře i tam, kam se jiným stromům moc nechce. A nemusíte ho tam ani vysazovat, vleze tam sám a co chytne, nepustí. Jak se zbavit akátu?
Continue reading
Jmen má jak patrno spoustu a ani jedno nezní z hlediska kulinárního nijak lákavě. Černý kořen, Hadí mord (Scorzonera hispanica) je kořenová zelenina z čeledi hvězdnicovitých. Jí se její kořen, což je taková divná mrkev či petržel. Divná, protože černá. Je to chuťově zajímavá vytrvalá zelenina, které venku celkem snadno přezimuje. V době, kdy je tedy o čerstvé věci ze zahrádky nouze, jí uvítáme. A může docela dobře růst i u nás, ostatně znaly ji už naše prababičky. Dnes se k nám především dováží. Hlavními pěstiteli jsou mlsní Francouzi, Holanďané, kteří dovedou zpeněžit všechno, co roste, a velkém černému kořenu přišli ve velkém na chuť i Němci.
Continue reading
I v okrasné zahradě musíme chodit a v užitkové zase máme záhony. Přesně vymezit hranice jednotlivých povrchů může být přitom problém. Tráva je totiž mimořádně životná a kde jí to dovolíme, drze obsadí nová území a cestička zaroste jedna dvě. Se záhony je jiný problém – pokud nejsou nějak ohraničené, deště z nich zeminu splavují do trávníku. Mimo těchto a dalších ryze praktických hledisek mají obrubníky i funkci estetickou. Nejde jen o dojem pořádku (někdo může takovou formální přísnost vnímat úkorně, jako bychom byli na cvičišti), ale to, že zahradní obrubníky trávník či záhony zakončují, vytváří uzavřený dojem, což naopak jiné lidi uspokojuje.
Continue reading
Nosíte v peněžence lístek máty? Pověrčiví Angličané prý ano, to proto, aby nezůstali bez peněz. Jméno rostliny Máta prý souvisí s pověstí o starořeckém milostném trojúhelníku, na jehož vrcholech stáli vládce podsvětí Hádes, jeho žena Persefona a nymfa Minthó. Aby ji uchránil před žárlivými scénami proměnil Hádes milenku v nenápadnou rostlinu ne nepodobnou kopřivě.
Continue reading
O vůni saturejky, která své jméno vzala od Satyrů, bájných polobohů, pololidí a polokozlů zároveň, a také rozverných zpustlíků a erotických exhibicionistů, se praví, je vůní opravdu nesmírně znepokojující a vzrušující. A skutečně – saturejka ať již pro náš nos či chuťové pohárky působí na mysl jako mírné afrodisiakum. Rozkvétá relativně pozdě, až v červenci.
Continue reading
Divoká zelná brukev je vcelku mohutná rostlina. Na košťálu má růžici tlustých listů, z nichž v druhém roce vyrazí dvoumetrový stvol se žlutými kvítky. Na vápenci roste i v suchu. Tahle divná kytka se před tisíci lety stala rodnou matkou zelí, kapusty, kedlubnů, květáku i brokolice. A spousty dalších užitečných a zdravých zelenin pro naši kuchyni. Příbuznost rostlin se promítla i do zmatku pokrevních jazyků. Tak je české zelí slovenská kapusta a pokud vás Slovák pošle do kelu, máte jít do kapusty. Růžičkovou kapustu zase v Polsku koupíte coby brukselku, jakoby snad patent na její pěstování měli jen obyvatelé belgického hlavního města, a kadeřavou pořídíte pod názvem jarmuž.
Continue reading
Hádanka pro přihlouplé by mohla znít: „Po čempak si asi myslíte, milé děti, že voní meduňka? Kdo odpoví správně, postoupí do dalšího levelu a už nemusí rozdělovat malé černé a velké bílé kostky na dvě hromádky.“ Ale zase tak jednoduché to není, protože nos máme každý jiný, a tak někdo cítí spíš citron a jinému může být pach jenž vydává Meduňka lékařská dokonce nepříjemný.
Continue reading