Po dlouhé zimě většina trávníků nevypadá zrovna nejlépe. Zažloutlé plochy, holá místa, mech a plevel – to všechno jsou běžné problémy, se kterými se na jaře potýkáme. Naštěstí existuje osvědčený postup, jak obnovittrávník po zimě rychle a efektivně.
Alternativy skalky mají leckdy mnohem menší nárok na prostor než skalky samotné. Stačí jim například koryto, nějaké přenosné nádoby, zídka či suťový záhon. Je spousta možností pro pěstování oblíbených skalniček, byť by to byly jen štěrbiny v chodníku. Skalničky jsou na pěstování nenáročné, jen je nesmíme nechat zarůst plevelem. Odmění se nám dlouhým kvetením zpravidla nádhernými kvítky.
Kočku, prase nebo koně nezadržíme běžným plůtkem, ale stejně jako všechna ostatní zvířata na ně můžeme vyzrát elektrickým ohradníkem. I králík trénovaný ve skoku vysokém (a to je disciplína, kterou miluje) má vůči němu respekt. Když nezapomeneme na to zásadní – v raném věku mu předvést, co by se stalo, kdyby se snažil elektrický ohradník překonat. Rána králíčkovi neublíží, ale nezapomene na ni. Stejně jako býk (který také býval malým telátkem), ovce, prase i pes.
V zahradě bývá dost místa a příjemných zákoutí pro všechny – tedy i pro mazlíčky. Abychom se ale o ně nemuseli bát a zároveň nás příliš neotravovali vyhrabáváním krásně rozrostlých trvalek nebo ničivými pokusy o útěk, musíme něco do zahrady přidat, co bude jen jejich, v něčem jim zase zabránit. Zvířata na zahradě budou velmi spokojená.
Snadné zahradničení s vyvýšenými záhony, foto archiv firmy
My, kteří jsme si za své hobby zvolili zahradničení, dobře víme, jak je rok od roku těžší ohýbat záda. Tento problém si vzala za své skotská firma WoodBlocX, jež kromě jiného vyrábí vyvýšené záhony, které usnadňují zahradničení. Materiál, který používají, je takřka nezničitelný a sestavit vybraný tvar a velikost záhonu je tak snadné, jako stavebnice Lego.
Muškáty jsou již mnoho let nejoblíbenějšími kvetoucími rostlinami na záhonech a balkónech, a to z mnoha důvodů – pěstují se v mnoha barvách a tvarech, rychle rostou, bohatě kvetou od jara do podzimu, jsou odolné a nenáročné na údržbu. Aby se muškátům dobře dařilo, nemusíte být profesionální zahradníci. Pokud dodržíte několik jednoduchých kroků, tato rostlina vám dopřeje pocit úspěchu, a to i v případě, že jste začátečníci. Odborníci z iniciativy Pelargonium for Europe (PfE) přesně vědí, jak je sadba a péče o muškáty důležitá.
Úměrně k tomu oč více zaplňují naše bydlení strohé moderní materiály, blikající displeje a technická udělátka, o to víc toužíme po dotyku nespoutané přírody. Někomu nechybí nebo si na ni počká do léta a vypraví se za ní. Ale proč přírodu nepozvat domů? Nejen v podobě pokojových květin v obýváku – pokrouceným jehličnanům můžeme nabídnout místo na terase, bytovém balkonu či vedle přístupových dveří do domu. Jaké tedy pěstovat jehličnany v nádobách?
Nevíte, jaké letní květiny si letos pořídit? Pokud hledáte odolné a nenáročné rostliny, kterým se daří na slunných a polostinných místech, jsou skvělou volbou muškáty. Tyto královny letních květin najdete ve všech zahradních centrech již v první polovině dubna. Na co myslet při nákupu muškátů?
Se svými pestrobarevnými květy jsou muškáty doslova pastvou pro oči. V balkónových truhlících, květináčích a na záhonech tyto nenáročné rostliny navozují letní náladu i příjemnou atmosféru. Pokud budete dodržovat několik zásadních rad pro výsadbu a péči, odvděčí se vám tyto původem jihoafrické rostliny svou krásou od jara až do podzimu. Odborníci z iniciativy „Pelargonium for Europe“ nabízí doporučení, jak mohou všichni milovníci muškátů dosáhnout těch nejlepších kvetoucích výsledků, vždyť bez muškátů není léto.
Připadá vám ta hromada umístěná většinou stydlivě někde v koutě vaší zahrady jako cosi poetického? Ani omylem! Jenže o kompostech psal již v prvním století našeho letopočtu Lucius Iunius Moderatus Columella, římský národohospodář, který některé ze svých dvanácti knih pokynů a praktických návodů napsal ve verších. Zrýmoval kompost – tedy rady, jak se mají zemědělské odpady míchat, vrstvit, překopávat a poté používat jako hnojivo.
Víte, co je „floriografie“? To slovo znamená, že mnohá kytka není jen tak prostě hezká, ale nese smysl, něco znamená, a to také můžeme jejím prostřednictvím beze slov říct (konec konců, některé květiny přece patří do tajnosnubných – Cryptogamae…). Květomluva prý vznikla v orientálních harémech a po roku 1600 se z Cařihradu rozšířila do východní kultury. V Japonsku se květomluva nazývá Hanakotoba. Vrcholu ale zřejmě dosáhla v romantické Francii a viktoriánské Anglii. U nás byla nejpopulárnější zřejmě v čase národního obrození. Půvab květomluvy se prosadil, protože ani při mávání prapory a plamenných řečech neslábla přitažlivost tajů lásky.
A nešlo by třeba škumpa ale? To není probůh alibismus, jímž se vyznačují politici – jen pokus najít smír mezi odpůrci a přívrženci opravdu pěkného keře. Jedni i druzí představují do krajnosti vyhraněná stanoviska: je přitom zřejmé, že sázet škumpu všude je podobně zcestné, jako vzít sekyru a vymýtit ji bez slitování.
Máme tu, nic naplat, podzim. Co na tom, že se meteorologové a astrologové neshodnou na jeho počátku? Ti první ho odpočítávají od prvního září a ti druzí od dekády před koncem měsíce. Dětem je jejich neshoda fuk, protože školní zvonek jim uťal prázdniny a nemilosrdně nahnal žáky a studenty do lavic. Zcela bez ohledu na to, zda se léto (nejdřív tzv. Mariánské, po něm babí a indiánské) snaží chytit druhý dech. Nás čekají práce na zahradě v září. Dny se krátí a rána bývají chladná. To pan Podzim polehoučku vypouští zkušební balonky nastupujícího období nečasu a plískanic.
Srpen na zahradě bývá, až na výjimky, velmi teplým měsícem. Co na tom, že dny se krátí. Zralá krása zahrady je sice už trochu unavená, ale za odměnu za spoustu péče sklízíme množství ovoce – dozrávají rajčata, papriky, okurky, cukety a mnoho dalších druhů zeleniny. Práce na zahradě v srpnu se naplňuje a část rostlin již také částečně omezuje růst. Nelze přehlédnout, že kde neprší, většinou již žloutne tráva.
Dřevěné stavby a konstrukce vypadají v zahradní zeleni krásně. Nevýhodou ale je, že dřevo, i ošetřené, je-li vystavené kontaktu s vlhkou půdou, se velmi rychle zničí. Existuje však výrobek ze dřeva, který je vůči rozkladnému procesu dostatečně odolný – totiž vyřazené železniční pražce v zahradě, které jsou hloubkově impregnované. A navíc zahradě dodají, ovšem použité rozumně, další výtvarný rozměr. Nemluvě už o tom, že jsou praktické.
V staročeských předpisech je jícha z kopřiv hustá omáčka, z čehož nám v současném jazyce zbyla jíška jako zápražka. Kopřivovou omáčku si nepochybně můžeme připravit z kopřivového špenátu, ale tu skutečnou kopřivovou jíchu ocení rostliny a keře na naší zahradě. Buď je jen pohnojí, nebo celkem dobře ochrání před škůdci, například mšicemi, kteří by nám je chtěli sežrat. Jícha z kopřiv je způsob starý, osvědčený a ekologický – i když zrovna nevoní.
Gabiony (z italštiny gabbione = velká klec) se v určité podobě objevovaly již hluboko před naším letopočtem. V podstatě se jedná o dva paralelně namontované panely se specifickou výplní, často kamením. Stavby z gabionové konstrukce slouží k tvorbě stěn pro vytvoření soukromí, plotů a zídek. Jejich obliba významně stoupá nejen v oblasti bydlení.
Šípky, hložím a trnkami vylepšovali ochranu svých hradišť i hospodářských dvorů naši předkové. Akátové houštiny neměli, protože Trnovník akát (Robinia acacia – více ZDE) u nás tenkrát nerostl. Přivezli ho až mnohem později dobyvatelé Ameriky. Medonosný výtvarně zajímavý exot zdobil nejdřív panská sídla a okouzloval křivými větvemi, borkou, tvarem převislých hroznů květů a jejich vůní. Pak ho začali používat jako rychle rostoucí stromořadí a nakonec k zalesňování holin. Ujímá se totiž velmi dobře i tam, kam se jiným stromům moc nechce. A nemusíte ho tam ani vysazovat, vleze tam sám a co chytne, nepustí. Jak se zbavit akátu?
Jmen má jak patrno spoustu a ani jedno nezní z hlediska kulinárního nijak lákavě. Černý kořen, Hadí mord (Scorzonera hispanica) je kořenová zelenina z čeledi hvězdnicovitých. Jí se její kořen, což je taková divná mrkev či petržel. Divná, protože černá. Je to chuťově zajímavá vytrvalá zelenina, které venku celkem snadno přezimuje. V době, kdy je tedy o čerstvé věci ze zahrádky nouze, jí uvítáme. A může docela dobře růst i u nás, ostatně znaly ji už naše prababičky. Dnes se k nám především dováží. Hlavními pěstiteli jsou mlsní Francouzi, Holanďané, kteří dovedou zpeněžit všechno, co roste, a velkém černému kořenu přišli ve velkém na chuť i Němci.
I v okrasné zahradě musíme chodit a v užitkové zase máme záhony. Přesně vymezit hranice jednotlivých povrchů může být přitom problém. Tráva je totiž mimořádně životná a kde jí to dovolíme, drze obsadí nová území a cestička zaroste jedna dvě. Se záhony je jiný problém – pokud nejsou nějak ohraničené, deště z nich zeminu splavují do trávníku. Mimo těchto a dalších ryze praktických hledisek mají obrubníky i funkci estetickou. Nejde jen o dojem pořádku (někdo může takovou formální přísnost vnímat úkorně, jako bychom byli na cvičišti), ale to, že zahradní obrubníky trávník či záhony zakončují, vytváří uzavřený dojem, což naopak jiné lidi uspokojuje.