Jsou rozhodně nepřehlédnutelné, když do letního soumraku svítí trochu strašidelně. V poledním horku ovšem hrají jinou muziku, velmi pracovitou a jen zdánlivě monotónní: zlaté divizny totiž voní medem a včelaři, kteří mají blízko úly, na ně proto jistě nedají dopustit. Divizna je doma v celé západní a střední Evropě, zasahuje i do Skandinávie na severu a na východu na jižní Sibiř. Je to půldruhého metru vysoká dvouletka, kterou si nemůžeme s ničím splést. Kvete bezmála celé léto, postupně zlatě rozkvétá od července do září. Její květy uspořádané do lichoklasu jsou krásné, ale pozor na ni: semena obsahující u nás exotický rotenon jsou jedovatá.

(2011) *** Vcelku trefně diviznu popisují i její lidové názvy: říká se jí mimo jiné královská svíce, Petrova hůl (podle apoštola a strážce nebeské brány, který s ní chodí po světě kontrolovat, jak to tu vedeme), louč a nebo psí ocas. Divizna má pro nás nachystané žluté barvivo krocetin, saponiny, hořčiny, třísloviny, iridoidy,  hesperidin, flavonoidy, éterický olej, karoten, kumarin a sliz. Používali ji v antickém Řecku proti průjmu, ale též bolestem zubů – stejně jako botanicus Matthioli. Ten v daném ohledu radí: „Vezmi kořen diviznový a zkrájej drobně, vlož do octa, ať se v něm přes noc močí, potom povař trochu a ten ocet beř do úst a drž na té straně, kdež to bolí, a ven vyplívej, a to čiň po několikrát, ukrotiť se všecka bolest…“ Doufejme, že zubaři nezdraží tak, že vezmeme zavděk takovými středověkými recepty.

Zdravá a i jinak užitečná

Dávné civilizace diviznou odstraňovaly bradavice, léčily hemeroidy („všecky divizny nedostatkům zadku předivně pomáhají“), zhmožděniny, hnisající rány („uvízlé věci v těle, jako šípy, hřebíky, dříví, třísky a kosti vytahují“) a dokonce bolest očí. Listy divizny mají drobné chloupky a fintivé Římanky si jimi potíraly tváře, aby byly pěkně červené. Květy zase barvily si vlasy nažluto. Pochodující legie si svítily pochodněmi z divizen nasáklých voskem a později se z nich dělaly máčením v pryskyřici knoty. A shora již vícekrát citovaný starý dobrý Matthioli soudí, že „kořen ve víně pitý spomáhá potrhlým, skrčeným i zastaralému kašli“.

Co říká současná věda

Divizna léčí kašel, poruchy sleziny a jater, usnadňuje močení a mírní měsíční křeče žen. Pomáhá při vykašlávání i při astmatu (dřív se v místnosti nemocného zapalovaly diviznové stonky nebo její sušené listy). Může se používat nejen vnitřně, ale též jako kloktadlo při bolení krku a nebo problémech s dásněmi. Jako obklad se přikládá na drobné rány a také na kloubech mírní revmatické bolesti. Kašička z ní pomáhá proti bércovým vředům. Odvar listů z bolesti uleví poutníkům s unavenýma nohama  a dobře naklepanými listy potřenými teplým olejem obkládáme otoky, aby splaskly.

Roztomilá věření

Divizna je rostlina fousatá a z tohoto faktu (barbascum) vznikl i její zkomolený latinský název Verbascum. Někde zavěšují obrácenou kytku nade dveře, aby dům chránila před zlými duchy – obecně nás totiž má divizna účinně bránit před uřknutími, kletbami a vůbec černou magií. Z čehož logicky plyne, že zahrada v níž roste, je požehnaná. Vylisovaný list v botě chrání pocestné před nachlazením a květy přidané do podušky spáče proti chmurným snům. A ještě drobek toho, co jste možná v souvislosti s diviznou nevěděli: dýmající listí použité ve vykuřovadle nás prý přibližuje tajným věděním předků…

Co, kdy a jak sbírat

Diviznu nemusíme hledat na suchých jižních stráních, kde se jí nejlíp daří. Můžeme ji pěstovat na zahrádce – kvůli zvláštní kráse, včelám a nebo zdravotnímu užitku. Na půdu je nenáročná, měly by být lehčí a vápnité, místo raději chráněné.  Množíme ji semeny a jednotíme do sponu asi šedesáticentimetrového. Škodí jí mšice i myši. Na rozdíl od Matthioliho, který z divizny dokázal zpracovat prakticky všechno, my se ve sběru omezíme především na květ. Korunu bez kalichu sbíráme za sucha zrána, když se květy rozevírají a není rosa. Rychle je sušíme na slunci, musí jim zůstat zlatožlutá barva a medová vůně. Usušené květy sypeme do mikrotenu a neprodyšně zavíčkujeme do zahřátých plechovek.

Jak vaříme čaj a co si kapeme do uší

Polévkovou lžíci květů přelijeme šálkem vroucí vody, louhujeme čtvrt hodiny a pak (vždy v případě, že jsme do směsi použili i listy) kvůli dráždivým chloupkům scedíme, na kašel ten nápoj užíváme po šálku ráno, v poledne a večer. A když hrstku květů naložíme do sta mililitrů olivového oleje, zazátkujeme a necháme na slunci, při občasném protřepání za měsíc budeme mít do uší léčivý olejíček.