Pokrmy z jižních a jihozápadních Čech vynikají jednoduchostí přípravy i použitých surovin. Odpovídá to nekomplikovanému selskému životu, v němž toho hospodyním ve špajzce moc nepřebývalo a vařilo se z toho, co bylo, krup, luštěnin, mouky a brambor. Skvostné zelí si sedlák do bečky našlapal sám. Většina masných vylepšení lze přičíst na vrub nedělních nebo svátečních verzí dennodenního pokrmu, případně klonům od městských kuchařů, kteří v rozvíjení jednoduchého lidového základu nalezli zalíbení. Kočičí svatba zní podivně a Bác je jako z rozpočítadla. Povědomí o nich pak vyrostlo předáváním babiččiných receptů a nebo po rozšíření zprávy o tom, že například kočičina prý byla nejoblíbenějším jídlem spisovatele Jaroslava Haška.

(2016) *** Pokrm s mnohoslibným, leč naprosto nic o své podstatě neprozrazujícím názvem kočičí svatba lze připravit na dvojí způsob, a to jako kaši, anebo v podobě zapékané. Ta zapékaná má výhodu, že kočičinu lze jíst i studenou. Když vám zbude verze kašová, lze ji konec konců následně taky zapéct – v takovém případě ji vložíte do vymaštěného kastrůlku, uhňácáte, posypete troškou strouhaného sýra nebo zalijete rozkvedlaným vajíčkem.

Jáhly? Nic složitého!

Popularitu receptu nejspíš podporuje fakt, že je neskutečně snadný a zpackat ho může jen trdlo. Jediný zádrhel snad může představovat připálená jáhlová kaše. I takovému nebezpečí se lze vyhnout, pokud kuchař před vařením na cedníku jáhly dvakrát přelije vroucí vodou. Jáhly jsou loupané obilky z prosa. Spařené je nasypeme do vroucí osolené vody a připravíme hustší kaši. Komu je voda málo nóbl, může jáhly uvařit v mléku. Kyselé zelí zatím vymačkáme skoro do sucha. Náš trik jsme popsali u přípravy kynutých zelňáků (ZDE), nakrájíme nadrobno a může (ale nemusíme) krátce povařit.

Zapékaná kočičina

Vymažeme sádlem rendlík, zapékací misku nebo pekáč a naložíme vrstvu krup smíchanými se škvarky. Na ní vrstvu zelí a to opakujeme, dokud máme z čeho, pamatovat budeme jen na to, že co jáhlovou kaší začalo, musí jí také končit. Nakonec pekáč šoupneme do vyhřáté trouby a asi na dvě stě stupňů zapečeme. Rozpis na jedno jídlo této dobroty vypadá následovně. 400 g kyselého zelí, 200 jáhel 150 cibule, 80 škvarkového sádla a asi půl litru vody (mléka). Sůl, z koření mletý kmín do zelí, ale kdo to má radši jídlo razantnější, přidá do krup nasekanou papričku. Při přípravě takové večeře se v podstatě žádný průstřel kapsou konat nebude.

Kočka jenom vařená

Na tuto variantu (autorovi Švejka byla podle svědků bližší) budeme potřebovat čtvrt kila přes noc namočené čočky a čtvrt kila krup, jež lze do jisté míry zastoupit rýží. Dále cibuli, sůl, pepř a sádlo (alternativně olej), škvarky, kousky klobásy anebo anglické slaniny. Namočenou čočku uvaříme doměkka. Scedíme. Smícháme s lžičkou másla uvařenými kroupami, škvarky, kostičkami slaniny nebo klobásy a omastíme usmaženou cibulkou. Nebo můžeme talíř posypat jarní cibulkou, kudrnkou a kostičky slaniny či kolečka klobásy (nejlépe obé) dáme nahoru. Dobré jsou k tomu kyselé okurčičky.

Rozdíl mezi tancem a svatbou

Protože je v obou receptech všeho stejně až na to, že v případě svatby alternuje čočku hrách, jedná se spíš o zmatení jazyka a zvykové právo pojmenovávat si to, co jíme, po svém.

Budiž bác

Pátrání po původu divného názvu cíle nedošlo, respektive odpověď zůstává zahaleno mlhou. Pokus přepsat ho do němčiny či maďarštiny nevedl nikam. Peče se ovšem v jižních Čechách, na Klatovsku a kolem Plzně. Příbuzným může snad být nepodařený chléb přezdívaný na Chodsku „bacan“. Ale souvislost nevykynutého pekařského zmetku se skvělým jihočeským bácem nám uniká. Kdo bácu říká bramborová buchta, také se nesplete, protože brambory v těstu jsou syrové i vařené a ani droždí nechybí. Někdy používané názvy pro bác jsou kramflek, případně vošouch – tenhle název platí ale i pro bramborák jinak nelibozvučně zvaný cmunda. Přesto, že my rádi jíme bác jen tak, často je používán jako příloha, a to například k houbové omáčce, kysanému zelí anebo sladké omáčce švestkové.

Co do toho vrazit

V naší variantě budeme potřebovat necelou kostku droždí, čtvrt litru mléka, tři brambory syrové a jednu vařenou, dvě vejce, sádlo, pepř, majoránku, sůl, česnek a mák. Mouku použijeme polohrubou. (V některých kuchyních se lze setkat i s hladkou do těsta a hrubou na vysypání pekáče, a poměr vařených a syrových brambor užívají někteří až jedna ku jedné. Více vařených brambor zvětšuje buchtovitost. Nám vyhovuje poměr tři ku jedné nebo dvě ku jedné ve prospěch syrových brambor, které činí výsledek bramborákovatější. Z rozdrobeného droždí a vlažného mléka necháme vzejít kvásek. Po vykynutí přidáme vejce, najemno nastrouhané oboje brambory, mouku, koření a česnek. Všechno zamícháme. Směs má být hustá, ale tekutá tak, abychom ji, až přijde její čas, mohli vylít na připravený plech.

Vylepšený bác

Popsané těsto má charakter postní, ale my, co se rozmazlujeme, do něj zamícháme něco nadrobno nasekaných škvarků nebo pokrájené prorostlejší uzené, v nejhorším osmahnutý buřt na kostičky. Těsto necháme asi dvacet minut zakryté stát, aby začalo růst, a pak ho nalijeme na vymazaný a mákem vysypaný plech, znovu necháme dvacet minut kanout a pak upečeme v troubě rozpálené na sto osmdesát stupňů do růžova, což podle tloušťky vrstvy bude trvat půl až tři čtvrtě hodiny. Dobrou chuť! Více o bácu traké ZDE.