Napsat o „nedřevu“ větu, která by vyzněla dobře, je jako před býkem utíkat v červených trenýrkách. Kdo zkusil druhé ví, že zachránit ho mohou hbité nohy, ostré zatáčky a ohrada či plot, který lze snadno překonat (takovou zkušenost mám z jedné pastviny u Ostromeče nedaleko Hrazan a hodně jsem se tenkrát zapotil). V případě prvním nepomůže často ani poctivá věcná argumentace, protože láska a obdiv k tomu, co vyrostlo v přírodě je pro některé lidi náboženstvím přesto, že jakýkoliv fundamentalismus lze často označit za projev zblbnutí. Pravda ale je, že než jsem sám přestal na PET pivní lahve zahlížet křivě, trvalo hodně dlouho.

Stejnou cestou se ubíralo mé v podstatě konzervativní myšlení třeba u plastových oken a obraceček na lívance v kuchyni, jakož i u některých textilií. V podstatě všude tam, kde nad „klasikou“ převážila praktická hlediska nových materiálů, jsem nakonec ideově vyměkl. Tak vím, že v preventivním odmítání radno je být opatrnější – někdy to nové prostě funguje dobře, takže pevně držím tradicionalistické pozice jen u sojového masa a podobných potravinových náhražek.

Celý svět v plastu

Američané jsou blázni do nových technologií a tak není div, že „nedřevo“ vzniklo tam, a protože jsou auta symbolem amerického způsobu života, kdysi dřevěné přístrojové desky nahradili materiálem, který se dal lisovat a tehdy módní dřevo připomínal, ale neměl řadu jeho nectností. (O tropických dřevech i používání plastů najdete více ZDE). Kompozitní materiál dnes vyrábějí (z toho, co se dostane u nás) ve společnostech Strandex, Timbertech a Trex. U nás nejsou k mání jen materiály zaoceánské, solidní výrobky nabízejí i Francouzi (Silvadec), Němci (Rehau či Werzalit), nebo Belgičané (Deceuninck). Jenže protože lidé na výhody kompozitních materiálů rychle přišli, netrvalo dlouho a prkna z plastu začali ve velkém chrlit i ve dvou stovkách firem Číňané. Ale je cenově skutečně výhodné, něco, co nevydrží? Odborníci mají ke kvalitě některých asijských dovozových výrobků výhrady. A jestliže varují, že se některá prkna (především ta dutá) časem kroutí a bortí, nebude to o konkurenčním boji, leč o obavě ze šlendriánu.

Proč netradiční materiály

Označit například kompozit woodplastic (WPC) rovnou za nedřevo tak úplně správné není, protože zhruba ze dvou třetin ho tvoří nefalšované zřejmě borové piliny. Zato zbytek je polymer, takže čistě procentuálně má materiál přece jen blíž ke dřevu. Podíl polymeru ale zmírňuje či zcela odstraňuje slabé stránky přírodního dřeva: náchylnost k plísním a hnilobě i barevnou a tvarovou nestálost. A také se ještě nestalo, že by plast zašmakoval červotočům. Mezi plusy dřeva se zpravidla uvádí, že jako něco co roste v lese přece jen může nabídnout nižší cenu. Nižší trvanlivost ale vítá jen málokdo. Levné dřevo vyžaduje více či méně pravidelnou údržbu, což je spojeno s jistými provozními náklady. Negativně většinou vnímáme i změnu jeho barevnosti. Kompozitní materiál je dražší, ale zato bezúdržbový a také si z něj určitě nezadřete třísku.

Terasa, molo, lem u bazénu

Nejlepší tropická dřeva už v podstatě nejsou za normálnější peníze k mání (i ta se fixlují) a laciný smrk vám buď shnije zakrátko, anebo jeho pořádná konzervace znamená vedle nákladů srovnatelných s tropickými materiály vlastně i nikdy nekončící natírání a napouštění, což vás dřív nebo později nejspíš přestane bavit. Dřevo bychom měli dvakrát ročně napustit i kvůli barvě, jinak dřevo vystavené slunci a dešti zešedne. Jak je tomu se životností statisticky? Dřevěná terasa by měla vydržet přinejmenším tolik, kolik stanovuje záruka, tedy pět let. U kompozitu ale záruka trvá až pětadvacet let. Postupy i nářadím se při práci s oběma materiály v podstatě v ničem nelišíme. Terasu budeme budovat na stejně upraveném podkladu, tedy nejméně do dvaceticentimetrové hloubky vykopané ploše, vyrovnané a vysypané štěrkem, a následně zhutněné „žábou“, válcem anebo ručně nějakým tloukem.

A jak se po „nedřevu“ chodí

Po správné instalaci kompozitních prken se nebude dít nic: jen materiál poněkud zesvětlí. Při došlápnutí bosou nohou pocitově sice vnímáme, že se nejedná o dřevo, ale ten pocit není nepříjemný. Určitě nepřipomíná povrch laminátové plovoucí podlahy, to už spíš vinil, a třísku si na něm rozhodně nezadřeme. Takovou plochu prostě zameteme a nebo ji můžeme spláchnout vysokotlakým vodním čističem. Ale to už by snad ani nebyli naši čilí obchodníci, aby se v některých případech na nás nesnažili něco trhnout. Asi si říkají, že když už někdo chce koupit dražší terasu, nebude se hrdlit o pár korun a nechá si bez mrknutí naservírovat cenově neúměrné předražené podkladové hranoly. Pokud si nenecháváte terasu dodat i s montáží tak říkajíc na klíč a chcete si ji položit sami, rozhlédněte se, zda je ve stavebninách či na pile neseženete levněji (někde to na nás podobně zkoušejí i se spojovacím materiálem – a když už jsme u vrutů a šroubů, rozhodně bychom vždy měli na terasu používat nerez!).