Zemnice a polozemnice s dřevěnou nebo nasucho skládanou konstrukcí zdí a střechou z plátů kůry, vyskládaného dřeva nebo z plochých kamenů překrytých drnem si začali budovat lidé hned, jakmile opustili neútulné jeskyně. Nepochybně takové chýše pod zatravněnou střechou žádný luxus nepředstavovaly. Bylo je ale možné vybudovat tam, kde měla tlupa zdroj vody nebo jídla, loviště, pastvinu či základnu pravěkého „průmyslu“ – zdroj keramické hlíny a nebo naleziště pazourků. I ve středověku byla spousta obydlí kryta vrstvou zeminy. Nejdéle se takové střechy udržely na všelijakých polokrechtech a samozřejmě na vinných sklípcích. Izolační vrstva zeminy zajišťovala stálou teplotu, travní pokryv nebo keře se zase postaraly o to, aby déšť zeminu nespláchl a vítr neodvál.

(2012) *** Bůhvíco to samozřejmě při tehdejších technologiích ale také nebylo, kořínky stropem prorůstaly a v případě trvalejších dešťů průsaky do chalupy vnášely trvalé vlhko. Ideálem se samozřejmě stalo teplé, světlé a suché bydlení. Ovšem naše současné střechy, které se rozpalují a nejen městské prostředí činí málo přívětivým, potřebu většího kontaktu s přírodou a šetření provozních nákladů ukazuje, že trend jde jinam. A stoupající počet „zelených“ střech to potvrzuje. Tato řešení sice víc stojí, ale ve výsledku opravdu spoří provozní náklady – působí jako ochrana hydroizolace před teplotními extrémy, kroupami a klimatickými vlivy a zazeleněné střešní izolace vydrží až na dvakrát déle…

Pod zatravněnou střechou

Podle odborníků zelené střechy vsakují a zpátky do vzduchu podle typu odpařují až devadesát devět procent. To odlehčí kanalizačnímu systému při přívalových deštích. Ochlazují dům, snižují prašnost a pohlcují hluk v zástavbě. Občas tam zahnízdí práci a to také vůbec není špatné. Zelené střechy dělíme na extenzivní a intenzivní.

Jaké střechy rozeznáváme

Extenzivní není určena k aktivnímu užívání, ale může krýt i střechu se sklonem až třicet stupňů. Intenzivní – občas se jí říká střešní zahrada – je pochozí a tedy určená k relaxaci. Základem ovšem je „obrácená střecha“. Ač to zní divně, skladba vegetační střechy proti střeše tradiční taková opravdu je: nejprve se klade hydroizolace a teprve na ni izolace termická, čímž je hydroizolace chráněna před vysokými i nízkými teplotami, UV zářením a možným mechanickým poškozením.Je dobré ji svěřit zkušeným odborníkům, protože ač z pohledu majitele je důležité, jak bude vypadat po ozelenění, stavitele zajímá především těsnost, odvedení dešťové vody, a zabezpečení všech vrstev před nápory větru. Důležité je ale obojí. Samotné souvrství by mělo vypadat odzdola nahoru následovně:

1. Nosná konstrukce

2. Asfaltový nátěr
3. Parotěsná zábrana
4. Tepelná izolace
5. Expanzní vrstva
6. Hydroizolační vrstvy
7. Hydroizolační vrstva se zvýšenou pevností
8. Ochrana proti prorůstání kořenů
9. Drenážní vrstva
10. Filtrační vrstva
11. Vegetační substrát
12. Rostliny

Technikálie

U atiky a komínů musí být hydroizolace vytažena vzhůru. Výběr fólií je velký, namátkou jmenujeme HIF 804, HIF 805, Izopol 621 nebo Ekoplast 06. Další ochrannou vrstvu tvoří plastová rohož. Pro zajištění filtrační a separační funkce střechy je nutné na ni položit dvě vrstvy geotextilie. Vrstva mezi zeminou a hydroakumulační vrstvou slouží k filtraci a zamezuje pronikání zeminy do nižších vrstev. Dešťovou vodu ovšem propustí. Separační funkci vykoná fólie mezi vrstvou extrudovaného polystyrenu a hydroakumulační vrstvou, nenasakuje vodou a tudíž nemůže zmrznout. Taková geotextilie je vyrobená za vysokého tlaku a teploty ze 100 % vláken polypropylenu, stejné se používají například při stavbě silnic.

Důležitá drenáž

Důležitá je drenážní vrstva – používá se štěrk nebo lehčí stavební materiály, lávové tufy, granulovaný pálený jíl, drcená cihla či keramzit, který má až šedesátiprocentní pórovitost. Základním materiálem filtrační vrstvy bývá říční písek (frakce 1 až 4 mm) v tloušťce 30 až 50 mm, ale fungují zde i organické pěnové materiály, skelná vata, sklotextilní vložka, někdy i vláknitá rašelina. Nejnověji se používají syntetické geotextilie z propylenu nebo polypropylenu a rohože z minerální plsti. Vegetační substrát v síle vrstvy od 20 do 300  milimetrů musí mít nízkou hmotnost, malý podíl humusu, vysokou vodní kapacitu, schopnost absorbovat živiny a také by měl být dobře provzdušněný.

Traviny, kytky a křoviska

Na střechu volíme logicky druhy, které snesou přímé a celodenní ozáření sluncem. Pro intenzivní střešní zahrady jsou vhodné méně šlechtěné, nenáročné rostliny – rozchodníky, netřesky, lomikámen nebo trávy. Netřesk má v této funkci ostatně tradici: ve středověku se věřilo, že netřesk chrání střechu před bleskem – odtud prý i jeho jméno. V extenzivních střešních zahradách se uplatní trvalky, skalničky, trávy, ale také popínavé rostliny na konstrukcích (samozřejmě solidně upevněných), keře a dokonce i stromy. Levanduli, mateřídoušku, kosmatce, vlnatce nebo třeba okrasné česneky můžeme kombinovat s dlažbou či oblázkovým nebo dřevěným zásypem. Samozřejmě zde můžeme postavit všechny možné osázené nádoby jako na terasách.

Rosu dejte nebesa shůry

Tak zní první verš jedné z písní, zpívaných v adventním čase za ranní pobožnosti – na tak zvaných rorátech. Je to modlitbička vcelku případná u pro majitele bytů pod zatravněnou střechou. I odolná zeleň na intenzivních „zahradách“, potřebuje zejména hned po výsevu nebo výsadbě k růstu vodu. A samozřejmě je před tím, než se rostliny v porostu zapojí, lepší vydatná rosa, potažmo rozumné zavlažování, než prudké lijáky, které mohou snahu střešních zahradníků narušit. Když si na takovou střechu u novostavby nebo rekonstrukce myslíme, zahrneme do projektu dostatečně dimenzované vodovodní přípojky. V dalším období zejména u intenzívní zelené střechy stačí zadržovaná voda v drenážní vrstvě (v ideálním případě tento systém spojený s automatickým zavlažováním optimalizuje náklady, protože nejdříve se spotřebuje zadržená dešťová voda).