Divná věc je, když se něco jmenuje máslo a přitom to je – pokud chceme respektovat pravidlo, že marmeláda pochází výlučně z citrusů – skoro normální džem. Termín kaše ostatně také správně znamená pokrm z drcených či mletých obilnin, zatím co ta z brambor by měla být pyré, jakož i méně obvyklá pochoutka z dýně. Následující recepty názorně dokazují, že díky příjemné chuťové nevyhraněnosti nabízejí dýně v kuchyni širokou škálu možného použití.

(2014) *** Ačkoliv anglická kuchyně neslyne zázračnou pověstí o přemíře chuťových explozí, z nichž jen blaženě mhouříte oči, nelze popřít, že obsahuje řadu každodenních receptů, jejichž výsledky jsou příjemné. Týká se to především snídaní bohatších a různorodějších než bývají naše. Navíc jsou zdravější, než náš rohlík polykaný v běhu nebo častěji vůbec nic. Angličané při nich uplatňují také různé druhy pomazánek a zavařenin na tousty. Pro ty, kdo dýni znají jen z celkem fádních kompotů, může být „dýňové máslo“, které ovšem s máslem nemá pranic společného, příjemným překvapením.

Dýňové máslo – objemové poměry

Budete potřebovat jednu lžičku strouhaného zázvoru, dvě lžíce citronové šťávy, čtvrt lžičky strouhaného muškátového oříšku a tři čtvrtě lžičky skořice, hrnek cukru a samozřejmě kilo dýně. Pokud jde o cukr, hnědý je lepší, ale není nezbytný. Nafixlovat ho můžete smícháním obyčejného rafinovaného cukru s melasou. Mívají ji v krámech s tak zvanou zdravou výživou. Čím víc dáte melasy, tím bude výsledek tmavší a výraznější, jen nezapomeňte směsku dobře promíchat. Lze alternativně dát tři lžíce medu nebo část cukru nahradit vanilkovým. Pokud jde o základní surovinu, tedy dýni, můžeme použít jakoukoliv, třeba máslovou nebo i špagetovou (ZDE). Vesměs se ale asi shodnu s příznivci tohoto toustového mazadla, že nejlepší je – pro ostře svítivou barvu i snadnost zpracování, dýně Hokkaido.

Příprava je snadná, leč trochu zdlouhavá

Dýni rozkrojíme na poloviny, lžičkou vybereme semínka (co s nimi dál, o tom píšeme ZDE, a upečeme v troubě, předehřáté na 180 stupňů zakryté alobalem. Pečeme tři čtvrtě hodiny. Po vychladnutí odstraníme slupku. U mladých dýní Hokkaido tato celkem otravná fáze odpadá. Pečenou dýni umixujeme do hladka. Do směsi postupně přidáváme jednotlivé složky receptu s výjimkou citronové šťávy, ta přijde nakonec. Když je směs zcela hlaďounká, na středním ohni za stálého míchání vaříme pět minut. Stáhneme z ohně a teď je čas na citron a malou špetičku soli. V malých skleničkách nám dýňové máslo v ledničce vydrží i měsíc – pokud ovšem máme vůli natolik pevnou, aby skutečně vydrželo.

Možné odchylky

Oloupanou a nakrájenou dýni nepečeme, ale rozvaříme. Směs je třeba míchat, což obtěžuje. Výsledek místo mixování v klasickém nebo s použitím tyčového mixeru můžeme prohnat strojkem na maso. Svařujeme nejdřív jen s cukrem, ostatní složky dodáváme postupně. Přidat můžeme podle chuti i špetku mletého hřebíčku, špetku skořice a čerstvý zázvor zaměnit za sušený (pozor – chuť je zcela jiná, ale nelechtá v nose). Místo citronu lze rozumně okyselit kyselinou citronovou. A samozřejmě toto nemáslo můžeme i sterilizovat – při osmdesáti stupních dvacet minut. Pokud chceme, aby máslo bylo aspoň trochu máslo, do téměř zchladlé směsi k rychlé spotřebě ho skutečně můžeme trochu přimíchat. Rozhodně tím nic nepokazíme – právě naopak.

Zkuste i dýňovou kaši

Proti bramborové kaši má docela šílenou barvu a výbornou chuť, podle některých strávníků dokonce až jemně oříškovou. Na jednu středně velkou dýni Hokkaidó (ale lze použít i klasickou dýni nebo dýni máslovou) budeme potřebovat asi tři lžíce másla, sklenici mléka a podle chuti sůl. Technicky potom šťouchadlo na bramborovou kaši nebo ve více motorizované kuchyni tyčový mixér. Mladé Hokkaidó dýně jako v předchozím případě loupat nemusíme. Druhy, které loupat naopak musíme, zase budeme vařit kratší dobu. V takovém případě ostrým nožem, nakrájíme dýni na proužky asi půldruhacentimetrové, a ty pak zbavíme slupky škrabkou na brambory.

Ta barva vás dostane!

Očištěnou dýni nakrájíme na kostky a uvaříme v osolené vodě doměkka, tedy asi dvacet minu (neloupanou déle). Ohřejeme si mléko nebo smetanu. Z uvařené dýně slijeme vodu a ponorným mixerem nebo obyčejným šťouchadlem na brambory uděláme kaši. Čili přidáme ohřáté mléko, másla a podle chuti sůl. Výsledek je zajímavý nejen jako klasická příloha, ale i jako samostatný pokrm, trochu zpravidla šokující barvou. Pro oko ještě kaši přizdobte kudrnkou a pro jazyk třeba smaženou cibulkou nebo horkými škvarečky z pečené slaniny. Stylově čistá jsou navrch přisypaná vyloupaná pražená dýňová semínka (ale škvarky jsou lepší)!

Dýně na sto způsobů

V postarším materiálu píšeme na Našem hobby i o americké klasice, totiž dýňovém koláči Pumpkin Pie (ZDE ) nebo o dýňové polévce, která je prostě skvělá a kterou máme z dýňových jídel nejraději (ZDE). A komu je to málo, najde tam i pár dat z historie dýní.