Původní planě rostoucí druhy tykví vypadaly jako asi pěticentimetrové hrušky s tvrdou, zelenožlutě pruhovanou slupkou. Protože byly hořké, sběrači z nich jedli jen výživná semena. Za pár tisíc let šlechtění se z malých dřevnatých a hořkých planých druhů povedlo vyšlechtit mnohostranně využitelnou zeleninu – jen z tykve obecné více než osm set druhů. Jíst se dokonce v mládí dá i většina dekorativních tykviček. A dýňová semínka? Jsou báječná!

 (2011) *** O slavné historii tykví jsme už psali, a dnes si povíme o tom, čím se mezi sebou liší, jak je uchovávat, a co s jejich semínky. Nepochybně se totiž (pokud vás ovšem výroba halloweenských dýňových luceren chytla či z tykví vaříte a pečete) kolem vás vrší spoustu „pecek“.

Otravné poučování čili Tykve a dýně jedno jsou

Tykve jako lilek, cukety a patisony se označují jako letní, zatímco ty sklízené ve zralém stavu, které lze skladovat a využívat po vegetační sezoně, se nazývají tykvemi zimními. K druhu tykev obecná (Cucurbita pepo) patří především cukety, špagetová tykev, rondini, patisony, bradavčité tykve, tykev olejná a okrasné drobnoplodé tykvičky.

Cukety a ty další

Cukety jsou neobyčejně pestrá skupina a to doslova – v barvách od tmavě zelené přes světle mramorovou, žlutou, bílou až po pruhovanou. Při pravidelné sklizni vytváří rostlina nové plody až do zámrazu. Pokud je nesklidíme včas, dorostou až do deseti kilogramů, ale to už moc k jídlu nebudou, nejlepší jsou totiž asi třiceticentimetrové. Rondoni jsou zelené a dorůstají velikosti tenisového míčku. Využívají se jako dekorace a hodí se k rytí obrázků a vyřezávání. Patisony v nespočtu kuchyňských úprav milují především Francouzi, a Němci jim říkají UFO. Žaludové tykve Acorn váží od půl do kila, jsou výrazně žebernaté a zašpičatělé. Využijeme je jako zimní ozdobu stolu, ale mladé zasyrova chutnají tak trochu jako lískové oříšky. Tykev špagetová dosahuje hmotnosti do tří kilogramů, menší plody vaříme vcelku a slupku na několika místech propíchneme, jak jsme ostatně o této divné dýni ZDE už podrobně napsali.

Výčet nekončí – netrpěliví mohou přeskočit

Nedozrálé plody tykve muškátové (Cucurbita moschata) jsou zelené, a když plody plně vyzrají, mají jednotnou krémovou až hnědavou barvu a jejich povrch pokryje vosková vrstvička. Slabě pižmově voní, jsou jemné, šťavnaté a obsahují spoustu karotenu. Tykev velkoplodá (Cucurbita maxima) může dosahovat i několik desítek kilogramů. Ty největší se vozí po výstavách a hodí se i třeba na strašidelné hallowenské dekorace, malé a střední s tenkou měkkou žlutooranžovou slupkou, kterou u čerstvě sklizených žlutě a oranžově zbarvených plodů nemusíme před kuchyňskou úpravou odstraňovat (prakticky ze všech dýní můžeme doma připravit chutné a zdravé pickles). Mezi nejoblíbenější patří červené Hokkaido neboli kaštanová tykev, z níž jsme už uvařili polévku. Hodně divně působí tykev turbanovitá neboli biskupská čepice. Jejich okvětí je nasazeno ve středu semeníku, kdežto u ostatních tykví je nasazeno na špičce, a tak „turbany“ vypadají, jak vypadají. Nejsou jen dekorativní – mají výbornou dužinu a hodí se k plnění.

Jak dlouho vydrží

Takzvané zimní dýně (tedy všechna hokkaida, buttercupy, dozrálé patizony, špagetové dýně, lakotu, butternuty a všechny ostatní dýně, které se komzumují v botanické zralosti) je dobře dát po sklizni tak na čtrnáct dní do pokojové teploty do suchého prostoru aby se jejich slupka zavřela a zatáhla. Skladují se nejlépe při patnácti stupních a hlavně v suchu. Vydrží až rok: Hokkaidó oranžové, hokkaido zelené šest měsíců, špagetová dýně stripetti osm a vegetable spaghetti i přes rok. Při nákupu vybíráme jen dýně se zaschlou stopkou. Měli bychom je v teple nechat „dojít“, čili dát čas části škrobů přeměnit se v cukr (obvykle stačí čtrnáct dnů).

Dáte si dýňová semínka?

Obsahují esenciální mastné kyseliny Omega 3 a 6, hořčík, zinek, železo, vitaminy skupiny B a E a rostlinné bílkoviny. V čase nesnesitelné puberty působí blahodárně proti pupínkům a zlepšují kvalitu vlasů a nehtů a lidem v letech snižují cholesterol a vysoký krevní tlak. Ač to zní divně, dýňová semínka stimulují vyplavování serotoninu z mozku, takže euforie je prý možná.

Uvařte je, upražte je!

Semínka z dýně olejné, což je nahosemenná odrůda s tmavě zelenými semínky bez dřevnatých slupek, namočíme na čtyřiadvacet hodin do slaného nálevu, pak cedníkem vyjmeme a necháme oschnout. Semínka z jiných typů dýně po oschnutí v troubě upražíme, takže tvrdá slupka zkřehne a budou lehce zlato-růžová a bohatá na vlákninu. A jak na to? Semínka vaříme deset minut (na litr vody dáme dvě lžíce soli a dva šálky semínek). Ta, která budeme dál pražit, po usušení promícháme v oleji anebo rozpuštěném másle a rozestřeme na pečící papír. V troubě rozpálené na sto padesát stupňů pečeme půl hodiny. Každých deset minut promícháme – a je to.

Nebo co to zkusit naostro s karamelem?

Poněkud neobvyklý recept představují dýňová semínka nasladko. To v míse smícháme tři lžíce krupicového cukru, po čtvrt lžičce soli, mletého kmínu, skořice a zázvoru a k tomu špetku chilli. Na pánvi rozpálíme jednu a půl lžíce oleje, vhodíme tam semínka z jedné dýně a přidáme dvě lžíce cukru. Mícháme, dokud nezačne cukr karamelizovat, pak dáme do mísy s kořením a mícháme do vychladnutí. To je pecka!

.