Co udělali Adam s Evou, když jim v Ráji došlo, že jsou nahatí? Oškubali fíkovník! V Bibli jsou fíky spolu s hrozny vinné révy nejčastěji citovaným ovocem a v Koránu se dokonce jedna súra Fíkovník jmenuje. O fících mluví také Kršna a pod fíkovníkem doznal Buddha osvícení, takže je zřejmé, že fíky v lidské historii sehrály roli náramnou. Divoké fíky jedli podle tvrzení archeologů lidé už před jedenácti tisíciletími a v Mezopotámii je s jistotou před čtyřmi tisíci let cíleně pěstovali. Fíkus v našem pokoji je pak fíkovníku smokvoni (Ficus carica), o němž bude dále řeč, okrasným příbuzným.

 Podle tak zvaného keltského horoskopu jsou lidé narození od 14. do 23. června a od 12. do 21. prosince připsáni právě znamení fíkovníku. (Protože však existuje více verzí tohoto keltského „stromoskopu“ může být variantou fíkovníku osika, jež by našim zeměpisným šířkám asi slušela víc.)

Jací jsou Fíkovníci

Charakterizuje je prý jistá roztěkanost související nejspíš s jejich dobrodružnou povahou. Do všeho se vrhají po hlavě – ale často nevydrží. V konkurenčním boji, který zpravidla vyžaduje plné nasazení v čase, proto často neobstojí a stáhnou se. Nebo se dostanou do křeče a udělají pitomost, což bývá okolím oceněno hůř. Nemohou většinou čekat podporu, protože nepatří mezi lvy salonů či případné baviče. Navzdory těmto katastrofickým rysům své povahy nepostrádají smysl pro humor. Trefit na Fíka v manželství nemusí být žádné terno. Mají sice rádi rodinný život i dětičky, ale jsou poněkud nestálí – mají zkrátka rádi pohyb všeho druhu. Nebývají mohovití, protože přes bystrý úsudek nepracují systematicky. Talent mají, ale většinou se pro roztěkanost mysli neprosadí. Nicméně možnost změnit svůj osud tady je. Zdraví mívají solidní a často jsou dlouhověcí – což se o fíkovníku a tím spíš o osice říct nedá.

Strom v sudu

Tohoto návštěvníka z rozhodně teplejších krajin můžeme celkem úspěšně pěstovat v přenosných nádobách. Použijeme těžší, na humus bohatou, propustnou půdu. A nezapomeneme, že má dost mohutné kořeny. Zaléváme ho vydatně a co čtrnáct dnů v čase vývinu plodů hnojíme. Fíkovník dobře snáší řez. K tomu, aby začal plodit, odrůdy pěstované u nás nepotřebují opylovače. Přes léto můžeme mít fíkovník na zahradě a nebo na terase, na zimu uvítá chlad pod deset stupňů a protože listí opadá, můžeme ho do konce února držet i potmě a zapomenout na něj (ne úplně, zemina by neměla vyschnout). V pokojové teplotě naraší, má lesklé tuhé zajímavě vykrajované laločné listy, a po Zmrzlých může na venkovní stanoviště. Starší stromky ale prý vydrží na chráněném místě někde u jižní zdi venku celoročně. Ve svém zeměpisném pásu fíkovník dává užitek natřikrát – beduíni konzumují propad plůdku ve velikosti třešní, pak dozrávají první plody a na horních větvích se objevují plody, které dozrávají v tamní mírné zimě. Plodům ranných odrůd to u nás trvá osmdesát dnů, pozdním fíkům o měsíc déle: dužninu mohou mít bílou, červenou, fialovou až černou.

Pozor na kalorickou bombu

Čerstvé fíky obsahují asi osmdesát procent vody, dále vitamíny A, B a C, bílkoviny, aminokyseliny, draslík, pektiny, organické kyseliny, vlákniny, fermenty, sliz a přes dvacet procent sacharidů. Sušené fíky jsou ještě sladší, sacharidů s rychlými cukry může být až pětasedmdesát procent. Hrst fíků na výletě poutníka doslova energeticky nakopne, ale na kanapi před bednou z nás brzy udělá cvalíka. Na fíky nedají dopustit lidé s poruchami zažívání, především ti trpící zácpou mohou být jejich razancí zaskočeni. Fíky pomáhají ale i při nemocech dýchacích cest a celkové únavě. Osvědčenou domácí recepturou proti škrábání v krku je kloktadlo ze svařeného fíku s mlékem (lepší je to ale vypít).

Dvojí způsob na fíkovou omáčku

Fíky jsou v naší kuchyni surovinou poněkud neobvyklou, ač rozhodně ne neznámou, protože už na staročeské tabuli se objevovaly v době vánoční. Pro tip na omáčky k pečenému masu hlavně drůbežímu a hovězímu jsme si nicméně odskočili do Francie. První verze je z čerstvých fíků, které omyjeme, pokrájíme na čtvrtky a prudce zatáhneme na lžíci másla. Pak je necelých pět minut povaříme v kořeněném alkoholizovaném vínu (třeba Madeiře), přidáme zakysanou smetanu, lžičku medu, pepř a sůl. Pořádně to zamícháme a nebo rozmixujeme… Druhý způsob je z fíků sušených: přes noc necháme ovoce máčet v suchém červeném vínu. Zkaramelizovanou lžíci medu zalijeme vinným octem a na mírném ohni necháme za míchání odpařit. Následuje šťáva z pomeranče, fíky s vínem a silný hovězí vývar, který můžeme celkem úspěšně zfixlovat masoxem. Všechno svaříme, propasírujeme, opepříme, osolíme a dochutíme máslem. Dobrou chuť.