Plíseň na stěnách, foto archiv

Znovu a znovu nás vždycky překvapí, jakou návštěvnost mají naše rady, popisujíc í věci známé. Třeba jak se s dětmi skládá papírový parník (TADY), kolik minut vařit vajíčko na měkko (ZDE) anebo co použít na odměření patřičného dílu suroviny na těsto, když zrovna nemáme po ruce váhu (pro změnu TU). Samozřejmě, že to víme. A samozřejmě se jen chceme ujistit o tom, že to víme dobře, protože co je psáno, to je dáno. Stejně tomu nejspíš je i s větráním. Samozřejmě, že větrat správně není žádná věda. Ale…

Může se stát, že vám v bytě začnou plesnivět stěny. Vůbec přitom nemusíte bydlet ve sklepě. Naše praktická zkušenost je z bytu v sedmém patře panelového domu, kde proběhla celková rekonstrukce s přestavbou jádra, některými novými příčkami a se vyštukování stěn.

Plíseň v novém bytě

Plíseň na stěnách, foto archiv

Přestavba skončila na jaře, bylo to teplé jaro, a okna mohla být stále otevřená. Stěhovali jsme se v létě. Provoz domácnosti byl normální, všechno vonělo novotou a nějakou zvýšenou vlhkost jsme necítili. Ale již po Vánocích v rohu místnosti u okna v kvetla plíseň a v druhé místnosti na stejném místě (tentokrát u knihovny kam průvan nemůže) jakbysmet. Nepokusila by se o vás v takovém případě v novém bytě mrtvice? Přežili jsme… Po dokonalém proschnutí zdiva se napřesrok plíseň na starých či jakýchkoliv nových místech neobjevila. Poučky, varující před nastěhováním do nového domu dřív než rok po jeho dokončení, mají zkrátka něco do sebe. Dýcháním, vařením, praním i čištěním zubů vlhkost ještě zvětšujeme. A přitom dostatečný proud čerstvého vzduchu kvalitně vysušuje vlhkost a zároveň odstraňuje spory plísní z vnitřního prostředí bytů i domů. Prostě jako my i zdi musí dýchat…

U domů, chalup a chat je to složitější

Větším rizikům vzniku plísní než v opraveném bytě jsou vystaveny samostatné objekty. A tam nechat proudit vzduch čili větrat nestačí. Je třeba odstranit existující stavební závady, jenž jsou vzniku ostrovů plísně prapříčinou. Jinak se budou objevovat opakovaně a náklady nám porostou. Problémem bývá třeba zatékání dešťové vody, vzlínání zemní vlhkosti, zatékání sanitárních instalací nebo kondenzace vlhkosti uvnitř budovy. Klasickým případem je nekvalitní izolace nebo nesprávně zvolená nová okna, zabraňující cirkulaci vzduchu v místnostech.

Víte, jak větrat?

• 

  Základem je větrání, foto med

  Nárazově – okno otevřete dokořán, v létě alespoň na hodinu, v zimě na pět až deset minut. Za deště větrejte minimálně!

• Průvanem – otevřete dokořán okno a zároveň i dveře – v létě nechte průvan působit asi půl hodiny, v zimě jednu až pět minut.
• Výklopné okno – ventilačku čili luftík můžete mít v létě otevřené trvale, v zimě nejméně půl hodiny každý den.
• Z hlediska prevence proti napadení a množení plísně lépe je větrat krátce a vydatně, než dlouhodobě při mírně otevřeném okně.
• Tip: Kromě správného větrání mají na plísně vliv i kvalita oken a jejich správné seřízení. Pokud s plísní bojujete, zkontrolujte seřízení oken dle následujícího návodu: Jak na seřízení plastových oken

Mlhou v oknech to začíná

Dům či byt sám nám vyšle signál, že něco je v nepořádku – okna se potí a zůstává na nich pára, která se sráží a stéká do rámů. Pomoc je snadná – na čistá suchá okna naneseme roztok z jednoho dílu glycerinu a deseti dílů čistého lihu. Obé koupíme v lékárně. Sklo nakonec přeleštíme a suchý a čistý rám přetřeme čpavkem (ten mohou mít v drogerii): okna se nebudou potit, mlha usazovat na sklech a rámy oken nezplesniví.

Izolace domu

Plísním se daří na relativně studených stavebních prvcích, kde se kondenzuje vlhkost – lidově řečeno potí se. U špatně tepelně izolovaného domu dochází k velkému ochlazení zdí. Voda se sráží například na omítce za skříněmi – prostě v místech, kde vzduch neproudí. Skvělou prevencí je tedy taková izolace domu, která zabrání úniku tepla, zahřívá vnitřní stěny a stropy a tím srážení vlhkosti zamezuje – prostě klasické zateplení. A nábytek nestavte těsně ke zdi. V starých stavbách je cesta k tomu, aby vlhkost vzduchu byla v normálu, zdánlivě protikladná: pořádně topte a dostatečně větrejte! (Ve výsledku vás možná ale celkové zateplení vyjde levněji…)

Rozdíly zateplení

V domě s vnější izolací nedochází k promrzání zdiva, protože se bod mrazu nachází v izolační desce. Vzhledem k tomu, že konstrukce je prohřátá a má schopnost akumulovat teplo, jsou tepelné ztráty minimální. V bytě s vnitřní izolací sice omezíme únik tepla, ale nezabráníme promrzání zdiva. Konstrukce nemá akumulaci – v místnosti je rychle teplo, ale stejně rychle vychladne. A v oblasti mezi izolantem a zdí dochází ke srážení par, což může přispět k tvorbě plísní. Citlivá místy představují nezateplená podkroví domů, tenké venkovní zdi, okna bez izolačního skel a samozřejmě sklepy.

Našli jsme flek!

Reagujeme hned, žádné příště, žádné „maňana“. Pokud je postižená plocha menší a čerstvá, stačí často padesátiprocentní roztok octa či sody ve vodě nebo jednoprocentní kyseliny salicylové v etanolu. Z domácí chemie Savo funguje celkem spolehlivě. Při použití chemických prostředků ovšem mějme na paměti, že chlorové prostředky bělí, ale vytvářejí soli a ty zvyšují vlhkost. Oxidační činidla mohou poškozovat materiály. Kvarterní amoniové sloučeniny jsou těžko biologicky odbouratelné. Alkoholy jsou hořlavé  a aldehydy se pro toxicitu nedoporučuje používat plošně. A větrání neškodí ani jako podpůrný prostředek…

Jak tedy postupovat?

Vyrostlé mycelium plísně postříkáme. Pak plochu otřeme tkaninou nebo štětkou. Tkaninu dáme do sáčku a vyhodíme, štětku umyjeme a vydezinfikujeme. Rozprašovačem na plíseň stříkáme z bezprostřední blízkosti. Rozsáhlé plochy předem překryjeme třeba gázou namočenou v dezinfekčním přípravku (to zabrání rozfouknutí spor plísní do ovzduší) a pak postříkáme. Nikdy ale nepoužijeme proti plísni smeták nebo vysavač – pak bychom se totiž mohli jen koukat, kam všude jsme si plíseň nově sami „naseli“.