Čas rojení včel i léto bohaté na vosy přináší nepříjemnosti s jejich žihadly. Když vás tahle svízel v přírodě potká nenadále a nevíte, co rychle udělat, nezmatkujte. Úleva je zpravidla hned po ruce. Je totiž skoro všudypřítomná. Vypadá jako plevel, ale není to plevel. Je to jitrocel. Stačí vzít list Jitrocele kopinatého (Plantago lanceolata), trošku ho pomnout mezi prsty a na místo bodnutí přiložit. To samé platí jako obklad na říznutí, odřeniny i všelijaká zhmoždění. Jitrocel funguje také při vnitřním užívání. Nepožehnanější je zřejmě jeho působení proti kašli.

Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) má spoustu jmen. Říká se mu také psí, volský nebo beraní jazyk, bůh ví proč celník, případně muší ocas. Řekové ho nazývali Sedmižeberník, neboť list jitrocele má opravdu sedm žeber. Po českém národním obrození voní složenina ranocel, případně něžný hojílek. Už Římané ho používali při oparech a kožních infekcích. Od středověku byl považován za poutnickou bylinu. Dávali si lístky do bot, obvazovali jimi vymknuté kotníky. A název „hadí plevel“ svědčí o jeho působení jako protijedu při uštknutí případně na pokousání vzteklým psem. Také jitrocelem odčervovali střeva. Obsahuje slizové látky, kyseliny křemičitou a citronovou, glykosid a enzymy, dále třísloviny, vitamín C, hořčiny, sodík, draslík, měď a zinek. Pokud vám nestačí změřitelná moc jitrocele, doplňujeme, že v magii má ochrannou moc proti pomluvám, uřknutím a vůbec temným kouzlům.

Kde ho najdeme

Má rád vlhké hlinitopísčité až středně těžké půdy, proto je na loukách a pastvinách, na stráních i v příkopech. Prostě prakticky všude snad s výjimkou podmáčených míst – od Islandu až do podhůří Himaláje na východě, a na jihu roste po středomořské pobřeží Afriky. Do Ameriky ho přinesli kolonisté na botách a proto prý mu Indiáni říkali „stopa bílého muže“.

Pozná ho každý

Splést si jitrocel snad není možné. Je to spíš nízká rostlina, která zřídka přesáhne třicet centimetrů, oddenek je zpravidla větvený a listy v přízemních růžicích opravdu připomínají hroty kopí. Klásek květu je podlouhlý tří až pěticentimetrový. Semena (v ideálních podmínkách jich může rostlina vyrobit až deset tisíc, na chudých půdách prý jen třicet pět) klíčí již na podzim. Prý se rostlina může dožít až dvanácti let a kromě semen se množí i oddenky. Chutná především ovcím, což prý se příznivě projevuje v kvalitě jejich mléka. Květ jitrocele zase vnímají jako pro svou činnost významný naši včelaři, i když rostlinu opyluje i vítr.

Jitrocel v kuchyni

V kuchyni používáme pouze čerstvé listy. Jsou nahořklé a mírně svíravé a tak se uplatní v polévkách a omáčkách. A zkusili jste je nasekané přidat do míchaných vajíček? Chuť je překvapivá. Také se obalují v těstíčku jako květy Akátu nebo Bezu černého.

Jak využít léčivou moc

Jako čaj, kapky, sirup, elixír nebo mazání na bázi sádla nebo vazelíny. Můžeme si vazelínu  uvařit sami? Otázka sice zní, proč bychom to dělali, když v lékárnách nám nabízejí velmi kvalitní za snesitelnou cenu, nicméně jde to. Na výrobu tohoto multifunkčního mazadla budete potřebovat pravý vosk od včelaře (dá se objednat i na netu) a olivový olej – stačí lisovaný z pokrutin (pomace). Fajn je použít jednorázové rukavice, jaké se používají třeba při barvení vlasů. Aby se rychleji rozpouštěl, nastrouhejte třicet gramů vosku a zahřejte ve vodní lázni s dvěma deci oleje. Promíchejte, aby se roztok spojil, nalijte do kelímků a dejte zchladit. Mažte, co třeba a nebo použijte na bylinné masti.

Vazelinová mast

Z usušených třiceti gramů čerstvých listů jitrocele a pětadvaceti deka vazelíny připravíme osvědčenou mast na řezné rány, škrábance, odřeniny a popáleniny a prý i na hemeroidy. Trvat to bude asi dvě hodiny. Vodní lázeň budeme celý čas udržovat těsně pod bodem varu. To, co vznikne, přecedíme do kelímků přes gázu.

Mast ze sádla

Tato varianta počítá s dvěma hrstmi čerstvě sebraných jitrocelových listů smíchaných v půl kilu rozpuštěného sádla a na týden odstavených do chladu – sklepa nebo ledničky. Pak směs znovu rozehřejte, nechte přejít varem, prolisujte přes cedník a s další sklenicí čerstvé jitrocelové šťávy povařte. Ničemu neuškodíte trochou včelího vosku, ale není nezbytný.

Jitrocelový sirup

Potřebovat budete mixér nebo masomlýnek. Rozšmelcujte čtyři plné hrsti čerstvých listů, přidejte trochu vody, čtvrt kila cukru a čtvrt kila medu. Vařte na malém ohni a míchejte, dokud směs nezhoustne. Ještě horkou naplňte do sklenic. Přechovávejte ho v lednici a užívejte na kašel a na žaludek stejně, jako elixír.

Elixír

Dospělí, kteří spíš než na vodu věří na vodku, si lék připraví následovně: Asi do poloviny opranými listy jitrocele naplněnou zavařovačku zalijí deckou lihu, doplní vařící vodou a čtyřiadvacet hodin nechají louhovat ve špajzu nebo prostě někde ve tmě. Pak přecedí, vylisují nebo odšťavní, přidají čtvrt kilogramu cukru a v lahvi přechovávájí v ledničce. Usrkávají malounko, tři lžičky denně. Nebo tuhle jitrocelovou vodku bez přidané vody a neoslazenou přechováváme v hnědé lahvi a užíváme na kostce cukru.

Léčivý nečaj

Jitrocel spařují už od antiky proti kašli k úlevě průdušek a také astmatiků. Moc dobrý není a kvůli lepší chuti a pro zesílení účinku se často míchá s dalšími bylinami. Ovšem pijí ho i kuřáci, kteří se rozhodli se svým zlozvykem skončit.

Jak sbírat jitrocel na zimu

Nezapařené a nepoškozené jitrocelové listy sbíráme od května do srpna. Je to piplačka. Sušíme je v tenké vrstvě ve stínu nebo uměle při asi čtyřicítce, protože listy černají a znehodnocují se tím, že v nich dojde k hydrolýze glykosidu aukubinu. Správně usušená jitrocelová droga má olivovou barvu.