V roce 1820 se u Ostružné na severní Moravě něco stalo: z důvodů neznámých zmutovala tam trpká jeřabina co křiví hubu v plody osvěžujícím způsobem sladkokysele lahodné (něco podobného se pak stalo i roku 1855 u Šumperka). Přišli na to věčně hladoví pasáci koz, a to byl počátek proměny jeřábu ptačího na jeřáb sladkoplodý moravský pěstovaný dnes leckde na severní polokouli jako zdroj chutných vitamínů. Nejen po ovoci jeho, ale i po listoví poznáme ho: proti celokrajově zoubkovaným listům svého předchůdce mají jeřabiny zoubky jen v jejich horní polovině.
(2012) *** Rod jeřábu Sorbus má osmdesát druhů a vzdálenější příbuzné se jmény z rodiny lesních skřítků: bratrance břeka a muka a sestřenici oskeruši. Ani jeřáb neunikl zájmu kouzelníků a byl zařazen do stromoskopu, který nazýváme keltským. Sdílí zde spolu s keřem janovcem dvě období a to od 1. do 10. dubna a od 4. do 13. října.
Trošku magie
Starožitní keltští druidové prý připravovali z kůry jeřábu černou barvu na roucha, která oblékali při obřadech novoluní, zatmění a chmurných rituálech. Dále se ze dřeva jeřábu se vyráběly čarodějnické hůlky a kadidlo z listů a bobulí prý otvíralo mysl. Dřevo je tvrdé, ale ohebné, vyleštěné má krásnou kresbu, hodí se řezbářům, houslařům, kolářům a také na výrobu nábytku. Sloužilo i k tvorbě amuletů. O svátku čarodějnic se jeřabinové větvičky přivazovaly ke kravským ocasům na ochranu před uřknutím dobytka. A křížek z jeřabinových větviček a dekorační věnec svázané červenou stuhou by měly ochraňovat dům.
O lidech ze znamení jeřábu
Působí bezmála bezbranně, ale nenechte se mýlit – jsou to lidé s urputností býka. Umí se postavit osudu. V práci jsou odpovědní, ale snadno se jich dotknete, protože trpí nejrůznějšími mindráky a proto jsou i dost vztahovační. Mívají umělecké sklony, ale bývají uzavření. Vyhýbají se klevetám, a co s tím jde ruku v ruce, i hlučné společnosti. Pokud se dozví tajemství, dokáží držet jazyk za zuby. V lásce jsou nicméně spíš přelétaví. Když se ale usadí ve šťastném manželství, jsou to zpravidla oni, kdo drží kasu a k chodu rodiny se staví s maximální odpovědností.
Lékárna na stromě
Plody jeřábu, ty červené bobule, které vždy neomylně věští konec prázdnin, jsou bohaté na vitamín C, karoteny, cukry, organické kyseliny, pektinové látky, železo, vápník a jód a zvláště velmi cenný rutin. Pomáhají při poruchách činnosti štítné žlázy, potížích s krevním tlakem a při snižování hladiny cholesterolu v krvi. A cukrovkáři vědí, že sladidlo Sorbit je z jeřabin. Malvičky také tlumí horečku, střevní a revmatické potíže, ve velkém množství ale mohou vyvolat průjmy a zvracení.
Něco o užívání
Co tedy jeřáb a jeřabiny umí? Působí jako účinné antirevmatikum, vyplavuje močový písek a drobné kamínky z ledvin, má vliv na vylučování žluče do střev čili na trávení a pravidelnost stolice. Dále poslouží při zánětech horních cest dýchacích a do koupelí k léčbě atopického ekzému. Forma je různá, jen nikdy nejíme bobule jak je utrhneme: například lžičku rozmačkaných plodů macerujeme deset hodin v čtvrtlitru vody a užíváme třikrát denně, podobně jako odvar pět minut vařený a čtvrt hodiny luhovaný. Nálev z květů luhujeme deset minut a třikrát denně užíváme před jídlem. Pokud jsme připravili sirup, užíváme ho ráno a večer lžičku, kořaličku jen tak pro chuť jako aperitiv. Avšak žádné z autorových setkání s jeřabinovým vínem nelze označit za uspokojivé.
Jak je sbírat
Jeřabiny trháme, když plody změknou, koncem srpna a v září v nížinách, na horách spíš v říjnu, ale neotálíme moc, nebo je sklidí kvíčaly. Pro ptáky jsou jeřabiny neodolatelné, dřív je ptáčníci užívali při čižbě. Nejchutnější jsou ale, když krátce přejdou prvním mrazem. Odřezáváme celé vrchlíky. Několik dní je vystavíme slunci a posléze otrháme a sušíme na lískách v jednoduché vrstvě. Pokud sušíme v troubě, neměla by její teplota přesáhnout 50 °C. Dobře usušené plody jsou tvrdé, kyselé a svíravé, do následující sklizně rozhodně vydrží. Květ sbíráme plně rozvinutý, tedy v květnu nejlépe dopoledne. Sušené listí je poněkud trpké. Sušíme ho ve stínu ve vrstvě ne silnější, než patnáct centimetrů. Jako „orální inzulín“ droga pomáhá cukrovkářům, podporuje tvorbu mateřského mléka a působí proti dětským horečnatým stavům provázejícím osypky či jiné nemoci s vyrážkami. Spíš ke kuriozitám nepříliš věrohodným patří použití jeřabin proti hadímu jedu.
Jeřabiny v kuchyni
Můžeme je kandovat, dělat z nich mošt i alkoholické nápoje, ze sušených vaříme čaj. Nejčastější je ale marmeláda a přidání jeřabin do hruškového kompotu. Říkat, že jimi můžeme nahradit brusinky k pečenému masu, správné není – mají jinou chuť i barvu, rozhodně však ne špatnou. Ze spousty receptů vybíráme tři. Na jeřabinový sirup vylisujeme v odšťavovači plody a šťávu svaříme 1:1 s cukrem, až se rozpustí, pak slijeme do lahví. Při přípravě zavařeniny podusíme jeřabiny v pár lžících vody čtvrt hodiny, protřeme sítem a povaříme s cukrem (na kilo dřeně 600 g cukru) asi deset minut. Horké plníme do sklenic, zavíčkujeme, obrátíme a necháme vychladnout. A likér? Do okurkové lahve dáme jeřabiny, zalijeme vychladlým roztokem kila cukru a litru vody, přidáme litr lihu, deset hřebíčků, kousek skořice a tři hvězdičky badyánu. Na teplém místě necháme zavřené stát tři měsíce a pak přefiltrujeme do lahví.