Před tím, než se počasí zbláznilo a jaro bylo dlouhé celých čtvrt roku, tedy ještě před érou oteplování, v čase, kdy se červen zlomil do léta, přicházely s vůní kvetoucích lip i prázdniny. Poláci mají po lipách pojmenovaný až červenec – lipiec, ale i tam u Baltu nebo v Mazurském pojezeří mohutné aleje spojující bohatá hospodářství dávných východopruských junkerů rozkvétají teď už na sklonku června. To je doba, kdy lípy mezi hrází Bělečského rybníka a roubeným mlýnem, který už není, nezpívají bratrské žalmy a oněmí, protože včely se pasou jinde. Podle pověstí ve mlýně přenocoval Komenský a v duté lípě se ukrývali tajní evangelíci.
(2011 – aktualizováno) Dnes se sice budeme zabývat v první řadě lipovým „čajem“, ale lípa je i jinak strom veskrze užitečný: řezbáři ze starých klátů stavěli úly pro včely, které do nich snášely lipový med a z lipového lýka si naši prapředci pletli střevíce. Ty knížete Přemysla prý uchovávali na pražském Hradě a v rámci korunovačního obřadu českých králů měly být věčnou připomínkou toho, že i naši panovníci přišli od pluhu. Lípu jsme zvolili za národní strom a nejen ve slovanské mytologii lípa představuje ženský princip (jejím protějškem je dub).
Kdo by nepoznal lípu
Takového člověka bychom asi těžko hledali, tento listnáč dorůstající do třiceti metrů a dožívající se úctyhodného věku pozná snad každý. Jeho rodokmen prozrazuje, že lípa patří k nejstarším nalezeným zbytkům krytosemenných rostlin ze spodního pliocénu. Kůra je zamlada hladká a šedá, starší stromy mají borku hnědošedou, členěnou na ploché podélné rýhy. Listy má drobné, dlouze řapíkaté, srdčité, trochu lesklé, vespod světlejší, okrouhle srdčité a na obvodu ostře pilovité. V kuchyni uplatníme květ, který je žlutavě bílý a listen květenství dlouhý od tří do osmi centimetrů. Ten se po dozrání plodu změní na křídlo, na němž semínko odletí bůhví kam.
Co o lípě tvrdí Ottův slovník
Národohospodáři si stromu, který dřív poskytoval stín kapličce na každé návsi a jehož aleje nezaměnitelně rozčlenily naši krajinu, moc nepovažovali: „Dřevo lípové jen výjimečně mívá cenu, která by mohla nahraditi pozvolným vzrůstem způsobený úbytek v těžbě… Palivem jest špatným. Uhlí lipového užívá se ku kreslení a k výrobě střelného prachu.“ Ale o významu květu nikdo nepochyboval. Dnes víme, že obsahuje asi 0,04% silice s farnesolem, nerolidolem a geraniolem, sliz, třísloviny, spoustu flavonů (rutin, hyperosid, kvercitrin, isokvercitrin, astragalin, tilirosid), organické kyseliny (kávovou, kumarovou a chlorogenovou), soli kyseliny jablečné a vinné, ze stopových prvků jód a mangan saponiny, fytosteroly. Látky obsažené v lipovém květu zvyšují pocení, jsou močopudné, podporují produkci žluči a celkově nás zklidňují.
Jak sbírat a sušit
Pokud chceme využít maximum zeleného zdraví, sbíráme medově voňavý květ i s blanitým listenem, který zřejmě dal celému druhu latinské jméno (název rodu Tilia pochází z řeckého slova ptilon, tedy křídlo). Zdravý nápoj získáme z lípy malolisté, velkolisté, a z jejich křížence, lípy obecné (T. vulgaris). Květ lípy stříbrné a americké výše zmíněný kladný náboj nemá. Na sběr nechť je sucho, čas po poledni a alespoň půlka květů by měla být plně rozvinutých. Drogu sušíme pokud možno rychle v slabé vrstvě a v teplotě do čtyřiceti stupňů.
Pijeme „čaj“
Polévkovou lžíci lipového květu přelijeme vařící vodou, necháme vyluhovat a po čtvrthodině scedíme. Nápoj je nasládlý sám o sobě, chuťově se ale dobře snoubí s pár lístky máty nebo s citronem, případně s obojím. Tento lipový čaj budeme pít jako lék, a to na kašel, proti zahlenění, případně i k zlepšení zažívání, na žlučník, nebo když zlobí střeva. To se dělo konec konců už v antice, i když tenkrát spíš než květy užívala se lipová kůra: s ní šli na malomocenství, padání vlasů a padoucnici. My víme, že léčí ledvinové kameny a dnu. Může snižovat krevní tlak, a pomáhat při aterioskleróze. Zevně zklidňuje kůži a v koupelích uleví revmatikům.
Meditace pod lipou
Zkuste si tento zlatistý nápoj dát jen tak, v klidu – šálek pro barvu, druhý pro vůni, třetí pro chuť. A zkuste při tom nezabývat se chorobami, nemyslete na nic… a možná uslyšíte bzučet divoké včely. Když ne, nic se neděje, alespoň si dobře propláchnete ledviny. – Pokud jste už ale lipového čaje přepití, můžete ho použít na opláchnutí vlasů, protože hodně lidem takto zevně pomohl proti lupům. Ve vroucí vodě spařené listy smíchané s vínem se dřív používaly také jako obklad na spáleniny a při svalových křečích.
Šumivý lipový (nebo bezový) nápoj
Někde lipový květ přidávají do lehkých letních piv. My děláme osvěžující lipovou limonádu. Svaříme tři litry vody se sto padesáti gramy cukru, přelijeme do láhve od okurek ve které kvasíme leccos (jde to ovšem i ve džbánu), přidáme dvě hrsti čerstvého lipového květu a šťávu z jednoho citronu. Z něj můžeme přidat i nastrouhanou kůru. Rozdrobíme trochu čerstvého droždí nebo lžičku sušeného, zamícháme a překryté ubrouskem necháme den až dva stát. Přes husté sítko scedíme a dvě petlahve naplníme asi pět centimetrů pod hrdlo. Zrát by nápoj měl v lednici nejméně tři dny, přičemž je dobré občas upustit z lahví vzrůstající tlak. Nápoj není přehnaně sladký a jeho bublinky šimrají v nose. Pozor na to, že obsahuje stopy alkoholu. Naprosto stejným způsobem můžeme udělat pití z květů černého bezu – v takovém případě budeme potřebovat asi deset květů. O bezových a bezinkových sirupech víc píšeme ZDE. Protože bez a lípa na sebe v kvetení navazují, my do lipového nápoje přidáváme jeden květ bezu kvůli sytější barvě. Jak prosté (a dobré), milý Watsone!
Co je stromoskop
Protože toho o dávných Keltech moc nevíme a přece se k nim rádi hlásíme (název země Bójů, keltského kmene žijícího na našem území, dal vznik názvu Bohémie), můžeme si o nich co chceme vymýšlet. Zřejmě tak vznikl i tak zvaný keltský horoskop, který přiřazuje data našeho zrození k určitým stromům, zastupujícím lidské vlastnosti. K lípě podle něj patří lidé narození mezi 13. a 20. březnem a v čase od 14. do 22. září.
Zrozenci z lípy
Co se o nich dozvídáme? Jsou prý trpěliví, vůči druhým vstřícní a v kolektivu vesměs oblíbení. Působí občas snad trochu náměsíčně. Trpně přijímají, co jim život nadělí, jen zřídka přebírají iniciativu a jejich talent může uhynout leností. Jejich myšlení je příjemně tvořivé, ale na čin se promění jen v krajních situacích. V partnerství jsou prý strašně žárliví. Tak co, jak jste na tom, jste opravdu řezaní z lipového dřeva? Pokud vám lípa nelichotí, stejně se napijte odvaru z jejich květů a nezapomínejte, že teprve výjimky potvrzují pravidlo.