Toulání lesem je krásné. Mezi šikmými pruhy světla a holými kmeny občas plavmo zakrouží padající list. Vůně je vlhká, šimrá chloupky v nose, trochu připomíná hřbitov a propadlé hroby. Tak je cítit tlející listí, houby, plísně a organismy, žijící v půdě. Už jste očichali žížalu? Je to ono – přesně tak voní i vynikající listovka, kterou můžeme vylepšit půdní poměry na naší zahrádce. Nebude nás stát ani moc práce. Příroda na ní tak zvaným studeným procesem tlení promění listí, které jsme shrabali a pravděpodobně by ho jinak spálily sousedům k zlosti na čoudící hromadě. Kouř by se v bezvětří ukládal ve vrstvách na krajinu jako písek na dno řeky. O zázračnou listovku bychom přišli.

(2016) ***  V zahradním kompostu (chválu jsme na něj pěli ZDE) probíhá tlení materiálu při vysokých teplotách. S listovkou se v podstatě řízeným způsobem děje to, co se známe z lesa – pod nahými stromy navrstvené listí se zvolna rozkládá a vrací živiny kořenům a rostlinám.

Hrabeme listí

Listí odstraňujeme z cestiček, abychom po něm za vlhka neuklouzli, a z trávníku dřív, než začne hnít. Spousta listí překáží v okapech a ve vodní nádrži. Okapové žlaby čili rýny by ucpalo, v zamrzlém jezírku by vznikající plyny zabily ryby a čolky. Úklid listí pod keři je diskutabilní, protože v něm zimu přežívá spousta užitečných živočichů, a až takovou vadou na kráse naší zahrady listí pod keři zase není. Navíc nastýlka z listí mělké kořeny přirozeně před velkým chladem izoluje. Tak ho tam rozumné množství nechme.

Jaké ano a jaké ne

Na listovku použijeme opadané listí z většiny zahradních keřů a drobnější z listnáčů. S určitými výhradami i velké nebo tužší listy kaštanu (ty ze stromů napadených klíněnkou ale zlikvidujeme), ořechu nebo magnolie. Lepší bude předem je nějak nadrtit. Rozhodně by neměly ve směsi převládat. Umírněně můžeme přimíchat dokonce i jehličí. Do listovky ale nepatří kožovité listy třeba z prořezávky pěnišníků čili rododendronů ani trnité listy cesmíny, mahonie a dřišťálů.

Kam s ním

Počkáme, až nebude moc foukat, jinak bude naše práce připomínat činnost pohádkové postavy přelévající moře cedníkem. Na hrabání listí jsou výborné tak řečené švédské hrábě, tedy lehké a široké, připomínající vějíř z drátů nebo plastu. Kdo má sekačku se sběrným košem, využije ji, jakož i foukače listí, které nicméně dělají hrozný kravál. Listí shrabeme na hromadu. Buď jím naplníme plastové pytle na smetí, nebo do země natlučeme kůly a mezi ně natáhneme hustší pletivo, aby listí neutíkalo po zahradě. Vítaná je blízkost klasického kompostu, stinné místo někde stranou, nicméně poblíž užitkové části zahrady.

Dál už neděláme skoro nic

Listí v pytli dobře zalijeme a pytel propícháme, aby zbytečná voda odtekla. Pořádně prolijeme i listí napěchované mezi králičím pletivem. A necháme být, o ostatní se postará příroda. Pokud bude občas pršet, bude dobře, pokud ne, pomůžeme jí, a listovku (stejně jako kompost) občas zalijeme. Také můžeme někdy pustit do listí vzduch, prostě ho v hromadě a v pytlích vidlemi trochu načechráme.

Jak listovku využít

Listovka na zahradě nesmrdí (dobře založený kompost ale také ne), spíš vyvolává melancholii, když připomene vzpomínky na procházky prosluněným podzimním lesem či mlhavé dušičkové toulky mezi hroby. Už za rok je listovka napůl rozložená. Můžeme jí mulčovat keře i záhony a u zeleniny ji zarýt do země. Za roky dva se v ní rozpadne i pletivo listů. Získá tmavou barvu a drobtovitou homogenní strukturu. Vylepšovat s ní budeme půdu, přidávat ji můžeme i do kompostu (ZDE). Můžeme do ní klidně vysévat anebo ji zjara použít na senzační truhlíky a do květináčů.