Podtitul této úvahy by mohla také znít „Abychom se nezbláznili“, což ve spojení se jménem světice resortně v našem povědomí odpovědné za vánoční úklid naznačuje, o čem bude řeč. Proč s ním svatou Lucii spojujeme, je tak trochu záhada, neboť jako patronka slepých by se mohla řídit heslem „co oko nevidí, srdce nebolí“. Předvánoční kalup v domácnostech by se jí tak netýkal. Nicméně například na Valašsku v předvečer 13. prosince bíle oděné Lucky obcházejí dodnes stavení s košťátky či husí perutí a symbolicky smýčí po koutech.

(2010) *** Před reformou juliánského kalendáře připadal svátek mučednice Lucie o deset dnů později a slavil se tak vlastně v době nejkratších dnů a nejdelších nocí v roce. Jméno Lucie latinsky znamená světlo a lux je jeho fyzikální jednotkou. S Lucií se prostě do našeho životaběhu vracelo světlo.  Můžeme si ji ztotožnit se slunovratem. Na ten se mimořádně těšili především v severských zemích, a tak Lucie zvláště ve Švédsku a Norsku požívá mimořádní úcty.

Se svíčkou na hlavě

Od roku 1927 tam volí národní Lucii (tak trochu něco jako Miss), kterou zdobí koruna s hořícími svíčkami. Průvody stovek dalších Lucii tvoří družičky se svíčkami v rukou. Chlapci se zlatou hvězdou na tyčce a nebo v hnědém a vysokých kloboucích jsou představitelé parníkových panáčků. Průvody procházejí za zpěvu koled školy, úřady, pracoviště, ale třeba i nemocnice, a je to všechno velká sláva. Jí se perník a pije svařák. U nás skandinávskou Lucii toho dne můžeme potkat nanejvýš v marketech IKEA.

Kde se Lucka vzala

Lucie žila za panování císaře Diokleciána kolem roku 304 v sicilských Syrakusách, a raději, než aby si vzala pohana, vypíchla si oči. Ne příliš logicky je tak ctěna jako ochránkyně před nemocemi očí. Jinak je například patronkou švadlen a formanů.Zobrazují ji s dvojicí vydloubnutých očí na talíři. Tento motiv si oblíbili středověcí malíři a iluminátoři, kteří rozhodně nebyli přehnaně útlocitní. Později ho velmi užívali surrealisté libující si v podivnostech. Lucie měla být upálena, ale ukázala se být v pohanském ohni nehořlavá. Takže jí nakonec musel kat setnout mečem. U nás se v tento den ani v jeho předvečeru nerozdávaly žádné dárky, spíš se jednalo o jakýsi kontrolní den, jak daleko jsme s úklidem. Ženy také nesměly příst a domácnosti obcházející bíle oděné Lucky byly kromě zmíněného husího křídla či metliček vybaveny i dřevěným nožem, jímž mohly nalezenou rozpracovanou přízi rozpíchat.

Nic by se nemělo přehánět

Předvánoční čas vyznačuje v naší době horečná snaha stihnout, co se ještě dá v práci i doma. Ale je rozumné k svátkům doklopýtat smrtelně zchváceni a s nervy na nitce? Jak patrno, na Lucky spoléhat nemůžeme, nicméně úklid by měl být otázkou míry a také určité organizace, protože krom toho, že uklízet je celkem otrava, stojí to i dost sil a času. Měli bychom proto zvážit, zda má smysl pouštět se do generálního smýčení, které nás tak jako tak čeká zjara po skončení topné sezony, tedy zpravidla v období před Velikonoci. Některé opravdu velké akce je dobré odložit na teplé dny, kdy všechno lépe schne a průvan neodskáčeme rýmou, natož zápalem plic.

Co a jak je tedy třeba udělat

Stačí omést strop, stěny a obrazy, z nábytku setřít prach, omýt radiátory, lustr a vypínače. Kapitolou zvláštní jsou „mokré práce“ (ne ve smyslu sicilské mafie), tedy okna – skla, rámy a parapety.  Kapitolou samou pro sebe jsou podlahy – parkety, krytiny a někdy i koberce. Zvláštní péči vyžaduje kuchyně, ale tu lze po úklidu jen stěží zamknout, protože se v ní budeme jak káča pravděpodobně otáčet až do sváteční večeře.Víc než jinde zde platí stará poučka: „pořádek se nedělá, pořádek se udržuje“. Podobně by tomu mělo být u koupelny a záchodu. Zapojte rodinu a rozdělte si práci. Něco je lépe dělat ve dvou. Hlavně práce na štaflích, mytí oken, čištění lustrů, věšení záclon. U jiných činností byste si spíš vzájemně překáželi. Promyslete logický postup, abyste některé úklidové práce nemuseli opakovat. Postupujte místnost po místnosti. Potřebné prostředky mějte buď na jednom místě, abyste je stále nehledali, a nebo je soustřeďte do přepravky a s tou putujte po jednotlivých místnostech. A občas si udělejte přestávku, v které myslete na něco jiného a nebo prostě na nic.

S chemií i bez ní

Na co dřív musela stačit voda, pomáhá současným mycím prostředkům mimo jiné aktivní kyslík, přírodní složky, dezinfikující chlor a organická rozpouštědla. Některé zároveň obsahují pečující složky, přírodní vosky a oleje, které ošetřovaný povrch chrání. U prostředků domácí chemie není určitě planým upozornění na nutnost přečíst si návod k použití. Čím je uveden menším písmem, tím spíš. Receptury i osvědčených značek se mění a tedy někdy i technologie práce s nimi! Peníze, místo i nervy nám ušetří univerzální čistící prostředky. Snadná práce je s různými napuštěnými ubrousky a netkaným textilem. Špína se mikrovláknem (80 % polyesteru a 20 % polyamidu zlikviduje 99 % bakterií)  prostě utře a ubrousek se vyhodí. To je zase ekologicky problematické. Zapřísáhlí nepřátelé chemie neudělají chybu s prostšími prostředky, které sloužily už našim předkům. Jou jimi sůl a ocet. Sůl je dobrá na biologické skvrny, zašlé záclony, ale třeba i na sporák a troubu. Octem si pomůžeme tam, kde se usazuje vodní kámen a barvy koberce jsou mdlé. Tady se používala i voda z kyselého zelí). Také s citronem zvládneme skvrny tak dobře, že se kontrolní návštěvy svaté Lucie bát nebudeme muset.